Potřeba nové teorie/4: K teorii nadhodnoty

Jan Schneider udělal velký kus práce. Velmi zprůhlednil to, oč tu běží, když v reakci na můj příspěvek o tom, co by měla obsahovat nová teorie (resp. přesah stávající) vypíchl z článku Rostislava Čuby následující (od svého textu jako vždy odlišuji barvou):

"Tedy konkrétně zdůraznění, že jde o tzv. dělbu práce, která redistribuuje tok přidané hodnoty z produkce. ... o zachování dělby práce, kdy na jedné straně jsou tvořeny hodnoty, a profits této hodnoty je odváděn do rukou jednoho procenta elity, která prostřednictvím peněz ovládá celé státy."

A k tomu dodal, coby řečnickou otázku: "A teď si povězme, kdo byl nejvýznamnějším analytikem vzniku a distribuce nadhodnoty?"

Závěr shrnul J. Schneider takto: "Marxovo soustředění se na analýzu vzniku a distribuce nadhodnoty je skutečně klíčovým problémem doby, problémem neideologickým, důkazně vyfutrovaným, matematicky a statisticky podloženým."

Jeho vstup do diskuse obsahuje ještě další podněty, ke kterým se vrátím, ale v tuto chvíli by reakce na ně odváděla pozornost od toho hlavního. Takže to hlavní: To, co píše J. Schneider, i to, co přebírá od R. Čuby, je pravda, stoprocentní pravda a byl to K. Marx, kdo přišel s teorií nadhodnoty. Ale Marxova intepretace procesu nejen distribuce, ale i vzniku nadhodnoty již nestačí, a to ze zásadních důvodů. K tomu několik poznámek, aby nedošlo k nějakému nedorozumění:

1. Marxova teorie nadhodnot vzniká z definování rozdílu mezi hodnotou práce a hodnotou pracovní síly (hodnota práce 12 hodin je 12 hodin, protože práce je hodnototvorná, zatímco hodnota pracovní síly je dána množstvím práce obsažených ve výrobcích a službách, které dělník potřebuje v daných společenských podmínkách k tomu, aby reprodukoval sebe včetně svého vkladu do reprodukce rodiny, což mohlo být v tehdejší době cca 6 hodin, 6 hodin jeho práce tak vytváří nadhodnotu, kterou si díky vlastnictví výrobních prostředků přivlastňuje kapitalista). Takto a jen takto to K. Marx chápal a takto to učila Politická ekonomie kapitalismu (ne ovšem všichni vyučující tomu rozuměli, nejlépe to uměl vysvětlit prof. Vladimír Novák, velká část "marxistů" to nechápe dodnes).

2. Marxovo pojetí je vynikající vstupní model, ale má řadu problémů, které měly být už dáno překonány. To nevyčítám K. Marxovi, ale jeho povrchním opakovačům. Jen stručně:

- O jednom problému věděl K. Marx velmi dobře sám – není tak jednoduchá teoreticky popsat proces transformace ceny vzniklé na bázi hodnoty ve výrobní cenu, která respektuje nutný požadavek vyrovnání míry zisku mezi odvětvím s různým organickým složením kapitálu. Proto nedokončil 3. díl kapitálu a ani Engelsovi se problém řešit nepodařilo. Ti, kteří pochopili Marxovu teorii nadhodnoty, se tím hodně trápili, ale řešení dodnes není, ale je to méně důležité, než se tehdy zdálo.

- Do ekonomiky vstoupil totiž fenomén inovací tak razantně a intenzivně, že "přebytek nad náklady" (který může mít svůj základ v nadhodnotě) je redistribuován ve prospěch "dočasných monopolů" vytvářených inovátory (což je terminologie moravského rodáka J. Schumpetera, v Třešti má muzeum, byl to velký ctitel K. Marxe). Zanechal po sobě velké dílo, které mapuje "distribuci nadhodnoty" v důsledku působení inovací. Publikoval toho hodně a navíc jeho manželka po jeho smrti uspořádala jeho rukopisy a vydala jako History of Economic Analysis. Tady Marxova teorie postoupila nejdále, ale také doznala dost velkých změn, aby byla schopna podchytit inovační dynamiku ekonomiky.

- Když někdo investuje do svého lidského kapitálu (třeba i z cizích zdrojů, ale vždy i svůj čas), tak z hlediska nákladů obětované příležitosti by dle Marxe "nadhodnota" měla patřit vlastníkovi lidského kapitálu a zvyšovat jeho mzdu. Někdy to tak je, někdy evidentně ne. Povrchní opakovači Marxe se tím nikdy pořádně nezabývali.

- Ale hlavně a především nelze nevidět přechod (obrazně řečeno) do Nedobyla k Herzogovi, od kapitalisty "reprodukčníka" k postkapitalistovi "refeudalizátorovi" (pozičnímu investorovi). Nedobyl, který šetří nejen na dělnících, ale i na sobě a své rodině, zatímco Herzog čile investuje do své pozice na žižkovské radnici, aby pak Nebyla jako konkurenta zcela zlikvidoval (viz: Vize, jakou potřebujeme/787 Poziční investování – o co jde a co dělat – II. Kde ustrnul Karel Marx zde: https://radimvalencik.pise.cz/11396-vize-jakou-potrebujeme-787.html ). V dílech 367-370 pěstování vize nazvaných Co Marx neznal a věděl, že nezná jsem vybral z jeho Kapitálu II (teorie oběhu) pasáže, ze kterých jednoznačně vyplývá, že Marx veškerou osobní spotřebu kapitalisty považoval za neproduktivní v tom smyslu, že nemá žádný vliv na jeho zisk. Neviděl problematiku pozičního investování. To mu nelze mít za zlé, v té době se to, co devastuje současnou společnost, ještě nerozbujelo v tak zhoubné a perfidní míře, rovněž tak nedošlo k tak globální koncentraci této zhouby. R. Čuba to s ironickou paralelou s Průmyslem 4.0 nazval Feudalismus 2.0, zde je jeho skvělá analýza:

https://radimvalencik.pise.cz/11478-r-cuba-o-konci-soucasneho-feudalismu-2-0-cast-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11479-r-cuba-o-konci-soucasneho-feudalismu-2-0-cast-2.html

3. Oč tu běží nyní? No přece o to, aby "soustředění se na analýzu vzniku a distribuce nadhodnoty", které je i nyní "skutečně klíčovým problémem (současné) doby", bylo "důkazně vyfutrováno, matematicky a statisticky podloženo". To je hlavní úkol současné teorie. O to se s naším týmem snažíme. Celkem úspěšně, ale jde to ztuha. Jedná se totiž o problém, který současné pojetí vědy velmi zideologizovalo a cenzura zde, v oblasti vědy, funguje tak, jak si občan ani nedovede představit. Setká se s tím jen v případech, kdy vyhřezne kauza Ševčík či Drulák do absurdních podob. Asi je to důsledek stupně refeudalizace postkapitalistické společnosti, jejíž vývoj se odchýlil od představ K. Marxe v Rukopisech "Grundrisse, R. Richty od pozitivní větve Civilizace na rozcestí i od Postkapitalismu P. Massona.

Místo závěru:

Už jsem se rozepsal až moc, ale někdy nelze říci věci příliš stručně, aby nedošlo k nepochopení. Ostatně K. Marx také napsal hodně stránek. Takže místo závěru – systematizovaný týmový výstup vycházející z toho, co již bylo publikováno a co je nejnověji rozpracováno s důrazem na matematické fundamenty, je uveřejněn jako Základy teorie pozičního investování zde:

https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/pozicni_investovani/

Jedná se o pracovní verzi monografie, kterou připravujeme do tisku. Jsem rád, že J. Schneider zmínil či spíše zvýraznil, že K. Marx přišel "s neideologickým, důkazně vyfutrovaným, matematicky a statisticky podloženým" řešením klíčového problému své doby. Opora v teorii a získání podstatné části nejlepších a nezideologizovaných mozků doby je důležitým předpokladem úspěchu a minimalizuje ztráty i rizika. V dnešní době, kdy celá lidská pospolitost zabředla do slepé uličky, je opora v teorii naprosto nezbytná.

(Pokusím se dodat ještě jedno pokračování, které ukáže význam nástrojů teoretické analýzy pozičního investování na velmi důležitém příkladu.)