R. Čuba o konci současného FEUDALISMU 2.0, část 1.

V nedávno napsaném příspěvku nazvaném stručně a výstižně FEUDALISMUS 2.0Rostislav Čuba stručně popsal to, kam chce současná globální moc zatáhnout naši civilizaci. Uveřejňuji s komentářem a odlišuji barvou od svého textu. Článek R. Čuby (rozdělený na dvě části) uveřejňuji i proto, že v diskusním fóru Železné opony proběhla mimořádně zajímavá diskuse k možnosti zneužití umělé inteligence, která na myšlenky v tomto článku určitým způsobem navazuje.

FEUDALISMUS 2.0 – část l.

Rostislav Čuba

Volby budou brzy zvláštním výjevem z minulosti, říká globalista Klaus Schwab, který poukazuje na umělou inteligenci jako na nového krále demokracie. Žijeme ve zvláštním světě, kde některým z nás začíná být zle z těchto vyznavačů svobody v rámci takzvané liberální demokracie.

Samotné slovo "liberální" pochází z latinského slova "liber", což znamená "svobodný".

V politickém smyslu se používá k označení ideologie kladoucí důraz na individuální svobodu, demokracii, právní rovnost a podporu občanských a lidských práv, kde svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Na tomto vyjádření je vše správně. Liberální demokracie je dnes nejrozšířenější formou demokracie na světě a tvoří základ politických systémů v mnoha zemích, včetně České republiky.

Bohužel elita u moci si privatizovala politické strany a jejich vůdce. Začaly se pomalu prosazovat totalitní a fašistické názory na řízení státu, kde svoboda jednotlivce i společnosti končí v rukou tyranů. Liberální hodnoty jsou znásilňovány a stávají se ochrannou zdí, kde je jednotlivci omezována svoboda v rámci nově se formulujících ideologií.

Většina zástupců vládnoucích stran takzvané liberální demokracie se dnes hlásí k hodnotám, které prezentují neziskové organizace Aspen Institute, Open Society a Světové ekonomické fórum (WEF), které každoročně pořádá konferenci v Davosu. Na této konferenci se tyto zotročené elity setkávají, aby se dozvěděly, jakým směrem by se měla společnost vyvíjet a co mají dělat. Podobně jsou tyto hodnoty prezentovány i na dalších akcích Aspen Institute, jako je například akce "Kam kráčíš, Česko", nebo taková osobní návštěva Sorose mladšího má také své kouzlo. Fotografie mi připomíná Kim Čong-una, který je známý tím, že na fotografiích je to on, kdo hlásá své moudra, zatímco ostatní ho obklopují s legendárními notýsky. No, co k tomu říct, hierarchie je jasně daná. Všechny tyto akce a setkání mají jeden společný cíl. Jak společně zajistit, aby svobodný člověk dneška byl neškodný, nevlastnil nic, byl uzamčen v patnáctiminutovém městě a byl tam šťastný. Kapitalistická ideologie dospěla ke svému konci, jelikož redistribuce světového majetku dospěla do bodu, kdy na jedné straně stojí úzká skupina elit která dnes vlastní téměř všechno včetně moci peněz a na druhé straně je absolutní většina lidí, která nevlastní téměř nic. Každoročně čteme novou zprávu od organizace Oxfam, která konstatuje, že bohatí zbohatli a chudí zchudli. Velmi se to podobá konci feudalismu.

Tyto dvě skupiny stojí proti sobě a vzniká tlak a rozpor, který brání dalšímu rozvoji. Jedna i druhá skupina v podstatě bojuje o svůj život, o hodnoty které budou nebo nebudou mít v budoucnosti. Malá skupina, nazvěme ji "majitelé peněz,” si hodlá zachovat své postavení a moc. Proto se snaží najít novou ideologii, která by je u moci ponechala a zabezpečila jim jejich životní standard. Jenže novou ideologii, která by formulovala rozvoj společnosti, nenašli. Namísto toho recyklovali starou, feudální ideologii, kterou bychom mohli nazvat feudalismem 2.0. V této ideologii šlechty se lid stane poddanými, kde nebude vlastnit nic, ani svobodu, ani demokracii ani právo cokoli vlastnit.

Feudalismus byl dominantním politickým a ekonomickým systémem ve staré Evropě. Byl založen na vazalském systému, ve kterém byli poddaní povinni platit panovníkovi daně a poskytovat mu vojenskou službu. Feudalismus byl nakonec nahrazen absolutistickými monarchiemi, které byly založeny na absolutní moci panovníka.

V důsledku rozporu mezi malou skupinou lidí, kteří měli absolutní moc, a tou nepodstatnou většinou, se ve společnosti začalo prosazovat osvícenství. Osvícenství bylo obdobím, kdy se lidé začali zajímat o rozum, vědu a racionalitu. Tyto osvícené myšlenky nakonec vedly ke zformulování nové ideologie, která se začala nazývat kapitalismus. Po zformulování ideologie kapitalismu došlo ke krvavému skoncování s absolutistickou mocí. Do Evropy se vrátila demokracie, jejíž základy byly položeny již ve starověkém Římě. Historie se opakuje.

Společnost je opět rozdělena na dvě skupiny, které bojují o své hodnoty. Jedna skupina se snaží zachovat své postavení a moc nad společností, druhá skupina čelí ztrátě svobody a hodnotám, které společně vybudovali naši předci. Společnost čelí ztrátě naděje na nový rozvoj. Narůstá napětí, uvědomění a do určité míry doba osvícení kdy se lidé začínají pomalu zajímat o rozum a racionalitu. Je jen otázkou času, kdy někdo zformuluje novou konkurenční ideologii, kde současné elity nebudou mít místo. Vznikne krvavý střet mezi tou nepodstatnou většinou a namyšlenou menšinou.

K tomu ode mne:

R. Čuba velmi dobře chápe, že bránit se proti upadající absolutní moci vzešlé z koncentrace majetku, lze jen na základě získání absolutní ideové převahy. K tomu potřebujeme vědu, resp. pokrok ve vědě, a její šíření formou osvícenectví. Srovnání současné doby s vrcholnou úpadkovou fází feudalismu je na místě. Zde je ovšem nutné dodat, že tehdy nešlo jen o vývoj v oblasti mocenské a ideové nadstavby. Vítězství nového, opírajícího se o racionalitu, nad starým, které se propadalo do stále větší ideové bezradnosti a uvízlo v bahně perverzních ideologií, bylo naprosto zásadním způsobem podmíněnosti průmyslovou revolucí, změnami v ekonomické základně společnosti, prosazováním nového ekonomického sektoru – průmyslu, jehož hybatelé se potřebovali zbavit tmářství. Podobná proměna probíhá dnes, kdy refeudalizovanou společnost (FEUSALISMUS 2.0) nahradí společnost založená na novém typu ekonomiky, jejímž dominantním sektorem bude sektor produktivních služeb, služeb bezprostředně zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka. Země, které pro prosazení tohoto sektoru vytvoří podmínky, přeskočí ve svém vývoji ty, které se z tenat refeudalizace a s ní spjaté iracionality nedokážou vymanit. To je to, oč tu globálně běží. Středounijní prostor je jednou z oblastí, která má šanci. Je totiž nucena k tomu, aby usilovala o svou emancipaci vůči euroatlantickému prostoru a využití tradic k tomu, aby v tomto historickém přechodu byla úspěšná a v něčem sehrála i průkopnickou roli.

(Pokračování)