Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/671
Vize, jakou potřebujeme/671
V návaznosti na 39. online setkání k pěstování vize se z iniciativy Radka Novotného rozproudila poměrně intenzivní diskuse. Část příspěvků jsem již zveřejnil, viz první tři:
https://radimvalencik.pise.cz/11153-vize-jakou-potrebujeme-663.html
https://radimvalencik.pise.cz/11154-vize-jakou-potrebujeme-664.html
https://radimvalencik.pise.cz/11155-vize-jakou-potrebujeme-665.html
Pokusím se vytáhnout z diskuse to nejpřínosnější. Příspěvky mírně upravuji tak, aby bylo zřejmé, kdo na co navazuje:
Část 9:
K textu M. Neudorflové
(Text je zde: https://radimvalencik.pise.cz/11163-vize-jakou-potrebujeme-668.html )
Radek Novotný
Za mě je to velice dobře napsaný text od M.
Neudorflové o interpretaci smrti ducha jako smrti určitých hodnot. Ale definovat hodnoty pro novou společnost po kolapsu globalizace a honby za ziskem (zejména za cenu zničení konkurenta), bude možná ještě obtížnější, než definovat priority průmyslové politiky ČR. Státy BRICS slibují nové normy chování na principu win-win, ale podaří se to bez vyžadování mravních zásad? Asi to bude zde velice menšinový názor, ale mě už katolická církev neuspokojí 2000 let starou doktrínou Desatera, která za tu dobu nedokázala posunout mravní rozvoj člověka (zejména bílé rasy) ani o píď vzhůru. Naopak mě oslovují gnostické páramyty, které neřeší hříchy, vraždění, krádeže, křivé svědectví či nevěru, ale poctivost, statečnost, pevnost v přesvědčení, nebažení po krásných fyzických formách, moudrost (na rozdíl od inteligence) atd.
Multipolární svět a objektivní etika
Jiří Mihola
Se směrem Radkových úvah souhlasím. Uvádím jen několik textů, které ukazují na pokrok v řešení otázek vytváření nového multipolárního světa založeném na objektivním vyjadřování etiky:
O problematice nového světového řádu založeného na vzájemném respektu a přátelství mezi národy se píše např.:
Více o konci globální hegemonie USA a budoucím uspořádání na základě multipolarity světa:
Šest civilizačních principů načrtl Putin na Mezinárodním diskusním klubu ve Valday (Soči) dne 5.10.2023:
https://cz24.news/putin-varuje-globalneho-teroristu-klausa-schwaba-ze-jeho-dni-su-spocitane/
Morálka je klíčový problém dosavadního uspořádání světa. Dosavadní taxativní, vymezení etiky (např. desatero) nahradí Aristotelovského vymezení. Podrobněji viz následující text:
Lidé si již velmi dávno povšimli, že jsou tací, kteří vzájemné soužití a dobro podporují, zatímco jiní je narušují až ničí. Záhy tak vznikla potřeba vymezit to, co životu prospívá a co nikoliv. Jestliže pozitivní a prospěšné chování bylo označeno za morální, tak škodlivé až destrukční za amorální. Úlohy vymezit obé se často ujaly církevní organizace, které vytvářely různé seznamy poklesků. Hříšníky pak, také trestali. Takový systém má ovšem mnohé nedostatky. Ty překonává Aristoteles, který uchopil problém jiným originálním způsobem. Jeho využití a pochopení je v dnešní době zvláště naléhavé.
Mezi taxativní způsoby vyjmenování amorálních činů patří např. Buddhistické patero: 1. Chci se zdržet ubližování živým bytostem, 2. Chci se zdržet braní toho, co jsem nedostal, 3. Chci se zdržet nemravnosti ve smyslových věcech, 4. Chci se zdržet falešné řeči. 5. Chci se zdržet všech opojných látek.Chlystovské dvanáctero má křesťanská sekta, založená v roce 1645 Danilovičem Filipovičem. Židovská tóra údajně obsahuje 601 doporučení a zákazů. U nás je nejznámější křesťanské desatero: já jsem Pán, tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy, nevezmi jméno Boží nadarmo, pomni, abys den sváteční světil, nezabiješ, nesmilníš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš manželky ani statku svého bližního.
Takové seznamy měly ve své době určitý význam a praktické použití, avšak vždy pokrývalo jen část dané problematiky. Pokud se objevila nějaká nová neřest, bylo potřeba zvážit, zda ji rovněž zahrnout do seznamu. Příliš dlouhý seznam se ale stává nepřehledný a nepraktický. Ani velmi dlouhý seznam přitom nepokryje veškerou životní rozmanitost.
Aristotelovo vymezení vychází z poznání, že lidské chování je důsledkem toho, jaký člověk je, tj. jakou má povahu a jak používá svůj rozum. Podle Aristotela mravní zákony nemají jen specificky lidský charakter, ale vycházejí i ze souvislostí a zákonů tzv. nejvyššího světového pořádku. To je systém, který udržuje souvislost všech žijících organismů ve vzájemné spolupráci. Člověk, který žije a jedná rozumně a ctnostně, jedná právě ve smyslu nejvyššího světového pořádku, přičemž respektuje základní přírodní zákony.Může tak žít vědomě a svobodně na rozdíl od ostatní přírody, která sice též žije ve smyslu světového pořádku, ale nevědomě a nutně, neboť nemá schopnost tyto věci řádně pochopit a použít. V tom je cena lidského života na rozdíl od ostatních organismů, zejména živočišných. Člověk je ve skutečnosti nezávislý na vnějších statcích. Tuto závislost si připisuje sám! Právě to je smysl autarkie, soběstačnosti a osobnostní svobody. Člověk tak získává vnitřní radost, klid a sílu pronikající celou jeho bytostí a všemi jeho schopnostmi.
Aristoteles blaženost vyjadřoval jako vyrovnanost, spokojenost, sebeúctu, úctu k jiným organismům, nejen k člověku, přizpůsobivost, kde největší životní moudrostí je akceptování a respektování životních okolností bez toho, že by se s nimi někdo trápil. Hlásal, že stát není instituce sloužící k realizaci moci několika silných jedinců a jejich libovůle, ale má rozumným a svobodným způsobem zajistit plný rozvoj mravního života pomocí rozumných zákonů. "Nejvyššími ctnostmi jsou spravedlivost, chrabrost, zdrženlivost, velkorysost, velkodušnost, čestnost, rozumnost a moudrost. Protože ctnost je schopnost způsobující dobro, nevyhnutně jsou nejvyšší ctnosti užitečné pro všechny, proto mají mezi lidmi největší úctu chrabří a spravedliví."
Skutečnost, že ctnostný člověk, má optimálně vyladěné své vlastnosti znamená, že každou svou vlastnost nemá zastoupenou ani nedostatečně ani nadměrně.
Tuto vyváženost lze ilustrovat na osmi uvedených nejvyšších ctnostech. Člověk by měl být zdrženlivý. Pokud je velmi zdrženlivý, stává se skrblíkem. Jeli málo zdrženlivý, je rozhazovačný. Ctnostný člověk je spravedlivý. Nedostatek spravedlnosti způsobuje nespravedlnost. Úpěnlivá spravedlnost vede k úzkoprsosti. Další ctností je chrabrost. Její nedostatek představuje zbabělost. Nadbytek vede k neuvážlivosti. Ctnostný člověk je velkorysý, malé zastoupení vede k úzkoprsosti, velké k rozhazovačnosti. Ctnostný člověk je velkodušný, při nedostatečném zastoupení je zaskočený, při nadměrném je bezhraniční. Ctnostný člověk je čestný, při nedostatečném zastoupení je bezzásadový, při nadměrném úzkostlivý. Ctnostný člověk je rozumný, málo rozumný je hloupí, při nadměrném zastoupení je neuznalý. Mezi nejvyšší ctnosti patří moudrost, málo moudrý člověk je neznalý, na opačné straně je člověk přemoudřelý.
Etika je věda o morálce. Jejím předmětem je nejen definovat, co je to morálka, nýbrž též hledat praktické postupy zjišťování jejího zastoupení. Nejčastěji se sleduje chování dané osoby. Existují ale i exaktní přímé metody například pomocí náležitých fyziognomických znaků.
Etický je ten, kdo je rozumný a ctnostný zároveň. Úroveň mravnosti je tedy v podstatě dána objektivně. Skutečnost, že mnozí neumí objektivně zjistit, jak je kdo mravný na tom nic nemění. Velmi problematické je, pokud se za morální autoritu, která bude určovat, kdo je mravný, prohlásí amorální člověk. Morální lidi pak označuje za amorální a sám sebe za morálního. Právě to se dělo často v historii a hojně se děje právě v současnosti.
K tomu je potřeba dodat, že existují ověřené objektivní metody zjištění zastoupení povahových vlastností i tzv. nejvhodnějšího povolání. Právě o ty se bude opírat budoucí uspořádání světa.
K tomu ode mne:
Text J. Miholy je o hledání evolučně stabilní strategie. Aristoteles je dobrý základ, ale je nutné ho inovovat z hlediska obrovské evoluční výhody, kterou lidstvu umožnil technologický pokrok, ale který tím vytvořil živnou půdu pro rozbujení endoparazitů, jejichž aktivity teď ohrožují samotné přežití lidstva. K tomu starší díl seriálu k vizi, který "zkřížil" Bártu a Flégra:
https://radimvalencik.pise.cz/10303-vize-jakou-potrebujeme-176.html
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Víkend jsem využil k procházce kolem památníku K. Čapka u Dobříše, zašel jsem i k Dobříšskému zámku a Huťskému rybníku. Skončil jsem - jako vždy - v restauraci Na Prachandě, kde je nejlepší kuchyně i obsluha v okolí Prahy. Tentokrát jsem si dal dršťkovou polívku a jelena na šípkové omáčce.
Kocába kousek o Čapkova Památníku. Je vidět i kousek historického mostu.
V parku Dobříškého zámku u Huťského rybníku.
Denní dávku kroků jsem si ještě v podvečer doplnil malou procházkou po nábřeží Vltavy.
Pražská klasika. Vždy nádherná. A těch racků!
