Vize, jakou potřebujeme/176

10. červen 2022 | 00.01 |

blog ›

V rozhovoru pro "Petr Bureš – TV" jsem několikrát zdůraznil, že kdo se chce vyznat v dnešní složité době, "musí na sobě pracovat". Každý den poznat a pochopit něco nového, vytvářet si ucelený názor na svět a současné dění. Celý rozhovor, na který jsem dostal větší množství ohlasů, je zde:

https://www.youtube.com/watch?v=maVYIm75h4Y

Dnes se s vámi podělím o dva podněty, které z tohoto hlediska považuji za velmi inspirující. Oba podněty mají podobu delší přednášky, oba podněty jsou strhující a určitě vás zaujmou (doufám, že i ti, kterým se profesor Flegr znelíbil z důvodu svých názorů na Covid či některé další otázky, ocení jeho přínos k pochopení logiky vývoje a logiky dějin).

Doporučuji si v klidu (a třeba i na pokračování) vyslechnout v tomto pořadí:

0001pt;line-height: normal">Profesor Miroslav Bárta: Sedm: jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají

https://www.youtube.com/watch?v=bJF3Nlq0u9M&t=2021s

Profesor Jaroslav Flegr: Evoluční zamrzání a evoluční tání

https://www.youtube.com/watch?v=fVYoIB7vIHg

Nejvíce vás překvapí to, že pohled na dějiny z hlediska zcela odlišných úhlů (egyptolog na jedné straně, parazitolog, resp. evoluční biolog z druhé strany) vede ke stejným závěrům. A také aktuálnost myšlenek obsažených v obou skvělých přednáškách.

Pokusím se stručně shrnout to nejdůležitější, co se vztahuje k současnosti: Jakmile dojde k pokroku nějaké populace (ať již v rámci přírodního nebo společenského vývoje), jakmile se populace dostane o něco výše, než byla a nemusí usilovat o každodenní přežití, začnou v ní nezadržitelně bujet mechanismy toho, co bych nazval parazitování na úspěchu (pro současnou civilizaci je to prorůstání struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad s pozičním investováním segregujícím společnost). Obojí je možné právě díky "polštáři evolučního úspěchu". Tím se zablokuje další pokrok, končí postup vpřed a populace (v případě společnosti civilizace) začne upadat. Zahubí jí právě to, co ji zrodilo, onen evoluční úspěch, který vytvořil živnou půdu pro "endoparazity", tj. pro ty parazity, kteří jsou z dané populace a nikoli zvně.

Další pokrok je možný v alternativní, dobře oddělené enklávě nebo po prodělání hluboké krize, která přivede populaci na pokraj přežití. Právě v takových podmínkách se může (ale nemusí) zrodit nové, následuje evoluční skok, další evoluční úspěch, populace se dostává na vyšší úroveň, "rozjede se", aby tímto další evolučním úspěchem vytvořila živnou půdu pro nové "endoparazity".

Jedná se o jev tak obecný (v obou přednáškách skvěle podaný), že jej lze popsat dobrým modelem z oblasti teorie evolučních her. V současné době takový model v matematické podobě nemáme, ale snad by ho dokázal vytvořit inteligentní člověk s matematickým talentem i v rámci disertační práce.

Pro nás to znamená, že jdeme do velkého průšvihu, ale můžeme se z něho dostat. Potřebujeme znát (a pochopit v dostatečně velké, životaschopné enklávě):

1. Podstatu systému parazitování na úspěchu, tj. kdo jsou endoparazité, jak fundují a proč vedou vývoj do slepé uličky.

2. Co je základem budoucího úspěchu, který umožní poposkočit vpřed a otevře cestu dalšímu vývoji.

Právě k tomuto potřebujeme perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi, která bude žít a replikovat se jako alternativa setrvačného uvažování, setrvačného uvažování, které dláždí cestu do pekel.

A ještě trochu optimismu na závěr: Možná, pokud se podaří vytvořit vztahy, za kterých je naplněním života člověka svobodný rozvoj jeho osobnosti, přičemž svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech a současně i základem nejefektivnějšího typu ekonomiky, skončí předhistorie lidského rodu a člověk se dostane na úroveň, na které již nebude hrozit postupné převládnutí diktátu endoparazitů.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Po návštěvě skály nad Hostimí jsem si udělal ještě malou vycházku nad Šanův kout. Jsou tam nádherné výhledy ze skály nad Berounkou a zvláštní, nesmírně romantický typ krajiny.

Z cesty nad Šanův kout - pohled na skály na Hostimí, na kterých jsem byl před chvílí.