Vize, jakou potřebujeme/639

Vize, jakou potřebujeme/639

Možná začala zásadní diskuse k vizi/9

Myslím, že příspěvek Rostislava Čuby zaujme každého:

Odkud kam jdeme – část 3.

Rostislav Čuba

Vektor změny:

• První vektor, návrat člověka k člověku.

Svět se musí odklonit od spotřeby tak, jak ji známe dnes. Je to především problém dělby práce a s tím související tok hodnot. Hůře je na tom západní společnost, která je stimulována redistribucí nadhodnoty z dělby práce.

Pro připomenutí: v závorce uvedu vždy jednu zemi reprezentující jednu kategorii.

1. kategorie - práce za 1 USD           (INDIE)

2. kategorie - práce za 10 USD         (RUSKO)

3. kategorie - práce za 100 USD       (ČESKÁ REPUBLIKA)

4. kategorie - práce za 1 000 USD    (NĚMECKO)

5. kategorie - práce za 10 000 USD  (USA)

Dovolím si se opět vrátit k textu RÚST a odcitovat část textu, proč je tak důležitá společenská součinnost, neboli spolupráce člověka s člověkem.

Jaká je motivace elit snížit spotřebu a omezit ráj na zemi?

Pochopili, že s ekonomikou a ekologií jsou schopni se vyrovnat, a proto se nezabývají krizemi v těchto oblastech, to nechávají hlavnímu proudu neboli mainstreamu. Máme omezený prostor pro náš život a máme neomezenou nabídku. Otázkou je, jak se vypořádáme se sociálním zařazováním obyvatelstva. 

Proběhlo mnoho experimentů a teorií, které se snaží popsat a předpovědět co nás čeká.

Asi nejzajímavější experiment provedl v roce 1968 až 1972 psycholog John B. Calhoun.

Doktor Calhoun vytvořil v laboratorních podmínkách dokonalé prostředí pro skupinu myší, kde jediný omezující faktor byl prostor. Myši měly neomezený přístup k potravě, vodě, bylo pečováno o jejich zdravotní stav a pravidelně čištěn jejich omezený prostor.

Začala populační exploze, protože přívětivé podmínky tento druh růstu podporovaly, každých 55 dní se populace zdvojnásobila. Od 316 dne nastává období rovnováhy, kdy bylo v prostoru 620 hlodavců, v tomto množství si myši uvědomily omezený prostor. Od té doby se počet myší zdvojnásobil každých 145 dní. Ve třetí fázi dosáhl maximální počet myší v prostoru 2200, i když prostor umožňoval až 3840 myší.

V této třetí fázi se zhroutila sociální struktura a normální společenské chování. Začala se objevovat skupina vyvrhelů. Jednalo se zpravidla o mladé myši, které nebyly schopny zaujmout místo v hierarchii, která byla v prostoru již obsazena. Myši byly často pokousány a zvyšovala se agrese.

Tato situace dospělé samce zlomila. Když nebyli schopni udržet obranu svého území, tak následně přestali bránit i březí samice. Stali se z nich "the beautiful ones" (krasavci). Krasavci se starali pouze o úkoly, které byly pro jejich zdraví zásadní. Jedli, pili, spali a upravovali vzhled svého kožíšku. Ztratili zájem o reprodukci. Následně ztratili také své sociální zařazení a bylo pozorováno, že se stali velmi hloupými.

U jiných samců se projevily poruchy chování, hyperaktivita, sexuální deviace, agresivita, kanibalismus a patologická plachost, která vyústila v to, že za potravou a vodou chodili po prostoru pouze v noci, kdy ostatní spali.

Březí samice se přestaly cítit pohodlně, staly se agresivní až do té míry, že začaly zabíjet svá mláďata, odmítly se dál reprodukovat a v ústraní se začaly starat jen o sebe. Staly se z nich krasavice, nebo také "singl" (nezadané), které začaly přebírat sociální funkce, a to především kvůli slabosti samců. 

Samečci se dále spojovali s jednotlivci svého pohlaví a ukazovali vůči samičkám neoprávněnou agresi.

Věkový průměr byl do předposlední fáze 776 dnů, v poslední fázi se tento průměr snížil o 200 dnů a úmrtnost mláďat dosáhla 100 %. I přes hojnost potravy samice zabíjely a jedly svá mláďata. Po 1780 dnech od zahájení experimentu zemřela poslední myš.

Doktor Calhoun, v závěrech konstatoval, že fyzické smrti předcházela smrt ducha, neboli v nich zemřela kolektivní součinnost. V tomto mezidobí vegetativního stavu již nebyla u těchto asociálů naděje na změnu. Ta se projevuje i tak, že společnost není schopna reakce na vnější vlivy.

Žáci pana doktora Johna B. Calhouna, několikrát opakovali stejný experiment s myšmi, a to se stejným výsledkem.

Zajímavý výsledek měl pokus, když odebrali skupinu myší ve chvíli, kdy u nich ještě neproběhla smrt ducha (sociální smrt) a vložili je do nového prostředí, s tím rozdílem, že omezen nebyl jen prostor, ale byla omezena taky nabídka. U myši byla aktivována kolektivní součinnost, byli donuceni ke spolupráci. Například tím, že když se jedna myš chtěla napít, jiná se musela dostat na jiné místo, tak aby rozkapala kapátko a první myš se mohla napít, atd. 

Kolaps myší společnosti se nekonal.

• Vektor druhý paradigma, neboli změna způsobu myšlení k novému a odlišnému způsobu chápání světa.

V podstatě celý tento text je určitou odpovědí na tento Váš druhý vektor.

Je to můj pohled na chápání a vidění světa.

K tomu ode mne:

Doporučuji přečíst, promyslel a procítit pasáž o myších  alespoň třikrát. Odpovídá to modelům evoluční stability v rámci matematicky podložené teorie her. Připomenu:

"Jakmile dojde k pokroku nějaké populace (ať již v rámci přírodního nebo společenského vývoje), jakmile se populace dostane o něco výše, než byla a nemusí usilovat o každodenní přežití, začnou v ní nezadržitelně bujet mechanismy toho, co bych nazval parazitování na úspěchu (pro současnou civilizaci je to prorůstání struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad s pozičním investováním segregujícím společnost). Obojí je možné právě díky "polštáři evolučního úspěchu". Tím se zablokuje další pokrok, končí postup vpřed a populace (v případě společnosti civilizace) začne upadat. Zahubí jí právě to, co ji zrodilo, onen evoluční úspěch, který vytvořil živnou půdu pro "endoparazity", tj. pro ty parazity, kteří jsou z dané populace a nikoli zvně."

Celé a důležité: https://radimvalencik.pise.cz/10303-vize-jakou-potrebujeme-176.html

Návazně pak:

"Technologický pokrok vymaňuje civilizaci z konkurenčního tlaku přírodního výběru, poskytuje ji polštář blahobytu (možnost "užívat si nad poměry"), ale tím likviduje stávající mechanismy evoluční stability a poskytuje obrovský prostor pro endoparazity; tito endoparazité, právě tím, že jsou endoparazité (tj. parazité z vlastního kmene) ztrácejí schopnost "přesahu přesahů", jejich agresivita a tupost současně jim umožňuje dosažení poziční převahy a návazně nasměrování civilizace ke zhoubě (raději zánik než ztráta pozic). – V současné době řádění endoparazitů můžeme sledovat doslova v přímém přenosu."

Celé a důležité: https://radimvalencik.pise.cz/10989-vize-jakou-potrebujeme-571.html

A zapamatujme si: "fyzické smrti předcházela smrt ducha"!!! Jakmile společnost ztratí vizi, degeneruje. Jak zabránit "smrti ducha", resp. "sociální smrti"? Lze to jinak než bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize (ať ji již pojmenujeme jakkoli)?

(Pokračování dalším příspěvkem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu dovolené jsem strávil na Východním Slovensku. z cesty z Mariánské hory nad Levočou do obce Uloža. Tato cesta patří k nejhezčím na Slovensku.

Louka přibližně v půlce cesty, v místě, odkud se začínají otevírat výhledy do dálky.

Tento výhled je na podstatnou část Slovenského ráje a za ním, trochu vpravo, lze rozpoznat Královu holu, která již patří k masivu Nízkých Tater.

Cesta je nejen dobře značena, ale i vybavena pro cykloturisty.

Počasí není ideální, ale i tak jedobře vidět část Slovensého Rudohoří, které přechází ve Slovenský ráj.