Vize, jakou potřebujeme/603

Vize, jakou potřebujeme/603

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 13.

Ladislav Zelinka

Druhý okruh

...

Vraťme se jen o pár řádků zpět a zopakujme si zdánlivě nevýznamnou část uvozovací věty, citované z "Německé ideologie":

"Nutným předpokladem vytvoření a udržení komunistické formace je veliké zvýšení výrobní síly".

Přemýšlejme, jak by to mělo být možné – to snad v pauzách mezi boji na barikádách náhle osvícení inovátoři vynaleznou nějaké nové, mnohokrát efektivnější výrobní postupy, zdroje energie, netradiční materiály a poznamenají si je na pytlík od svačiny? Nebo snad stroje v rozmlácených továrnách najednou samy od sebe zdvojnásobí svůj výkon? Či snad do znárodněných továren vstoupí géniové řízení a managementu a namísto vyhnaných, nekompetentních kapitalistů roztočí kola výroby dvakrát rychleji? Ani jedno, ani druhé, ani třetí.

Pro první dílek skládanky odpovědi si tentokrát musíme zajít k V. I. Leninovi do jeho spisu "Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu". V kostce řečeno, Lenin zde objevil nový rys, který Marx ještě nemohl zřetelně vidět. Že totiž v imperialistickém stádiu kapitalismu už přestává záležet na tom, kdo výrobní prostředky nominálně vlastní, ale záleží na tom, kdo jimi skutečně disponuje.

Volně citováno – ačkoli původním úkolem bank bylo pouhé zprostředkování plateb, tím jak se bankovnictví rozvíjí a soustřeďuje se jen v několika málo ústavech, přestávají být banky skromnými prostředníky a přeměňují se na všeobecné monopolisty, disponující téměř celým peněžním kapitálem všech kapitalistů a drobných podnikatelů, jakož i většinou výrobních prostředků a zdrojů surovin v příslušné zemi i v několika zemích ... skrze banky se hrstka monopolistů zmocňuje řízení obchodních a průmyslových transakcí celé kapitalistické společnosti. Tím nabývá možnosti zprvu přesně poznat stav obchodů jednotlivých kapitalistů, potom je kontrolovat, vykonávat na ně vliv rozšířením nebo zúžením, usnadněním či ztížením úvěrových možností, a posléze úplně rozhodovat o jejich osudu, určovat výnosnost jejich podnikání, zbavovat je kapitálu nebo jim umožňovat, aby rychle a ve velkém rozsahu zvětšili svůj kapitál atd....

Ano, zatím to jasnou odpověď na otázku, kde se má urodit ono předpokládané "veliké zvýšení výrobní síly" nedává. Resp. dává, ale je zapotřebí s tím pracovat. Charakteristickým rysem každé zanikající společensko-ekonomické formace je totiž to, že její výrobní síly už jsou vývojově dál, ale brzdí je (brzdí jejich využití) přežilé výrobní vztahy. Jinými slovy, ekonomika pracuje významně pod svým potenciálem – což vyvolává napětí, jež se uvolní teprve odstraněním staré formace a nastolením nových výrobních vztahů, které umožní skokové navýšení výkonu ekonomiky (zvětšení výrobní síly). V rámci nových výrobních vztahů se ekonomika vrátí ke svému potenciálu.

Imperialistické stádium kapitalismu je dušeno tím, že už to nejsou sami kapitalisté, kdo by byl lídrem a tahounem ekonomiky, nýbrž oproti nim daleko užší skupina monopolistů, ovládajících ekonomiku skrze finanční sektor. A protože zde už dochází k určité míře prorůstání této skupiny monopolistů se státem, je ono finanční ovládání doplňováno nástroji mocenskými.

Z toho rezultují dva závěry:

-                  Marxem a Engelsem požadované/předpokládané "veliké zvýšení výrobní síly" je zcela reálné a je založeno na předpokladu, že po změně výrobních vztahů se ekonomika rychle vrátí ke svému potenciálu. A protože klíčovým úkolem je odclonit deprivující vliv monopolistů z oblasti finančního kapitálu, musí k "revoluci" dojít právě v zemích, kde je tento finanční kapitál koncentrován,

-                  změna výrobních vztahů cestou zespolečenštění výrobních prostředků (vyvlastnění, znárodnění) musí proběhnout na zcela jiné bázi, než se doposud předpokládalo. Ale protože je to na delší vysvětlování, zaslouží si tento druhý závěr další samostatný oddíl.

...

Přece stačí znárodnit pár bank, investičních fondů atp. a transformace může začít. Do teď je držely pod krkem banky a kapitálové fondy, vlastněné monopolisty. Teď je budou pod krkem držet banky a kapitálové fondy, vlastněné nějakou zespolečenštěnou formou.

K tomu ode mne:

Akcent na konkretizaci představy toho, jak dosáhnout "velké zvýšení výrobní síly" v důsledku změny, o kterou jde, je oprávněný. Bez toho nemůže existovat žádná rozumná a dostatečně komplexní koncepce či vize. Podle mého však dostatečně prakticky využitelná a dostatečně konkrétní odpověď musí vycházet z pochopení toho, jak funguje systém pozičního investování, tj. přeměny majetkové výhody ve výsadu, která umožňuje jedněm znemožnit využití investičních příležitostí, které mají druzí, a to zejména v oblasti rozvoje jejich schopností. Recept "stačí znárodnit pár bank, investičních fondů atp. a transformace může začít" není zcela reálný. Vytlačit nejbrutálnější formy pozičního investování, kterými je ekonomicky segregována společnost, je mnohem větší problém.

Dovolím si v této souvislosti připomenout jeden z učebnicových příkladů pozičního investování, který byl předveden na Karlovarském filmovém festivalu a který dost trapně obhajoval Jiří Bartoška:https://radimvalencik.pise.cz/11037-bartoska-a-karlovarske-perverze.html

Mj. analýza pozičního investování je logickým pokračováním Marxovy teorie nadhodnoty, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10402-teorie-nadhodnoty-a-pozicni-investovani-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10403-teorie-nadhodnoty-a-pozicni-investovani-2.html

A také dává velmi konkrétní odpověď na to, v čem jsou zdroje "velkého zvýšení výrobní síly" v důsledku změny, o kterou jde.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...). Samarii jsme zvládli všichni. I jeden starší pán, který po cestě uklouzl a dost nebezpečně upadl. Statečně došel, den si dal odpočinek a už zase běhal.