Teorie nadhodnoty a poziční investování/2

Původní úpadek Marxova učení (přeměna Marxova učení v "marxismus")

Jednou z příčin současného "vyčpění" levice, její programové prázdnoty, následné demoralizace a zmanipulování současnou globální mocí těch, kteří se k ní pocitově hlásí, je že "umrtvila" Marxovu teorii nadhodnoty a tím umrtvila i sebe sama.

Na všechno měla jasnou odpověď:

- Podstata všeho zla je v kapitalistickém vykořisťování.

- Tuto podstatu kapitalistického vykořisťování popsal Karel Marx svou teorií nadhodnoty.

- Odstraníme soukromé vlastnictví kapitálu a tím vyřešíme všechny problémy.

Říkám to trochu zjednodušeně, ale většina těch, kteří se pocitově k levici hlásí, to chápe ještě víc zjednodušeně. Většina z nich:

- Nikdy poctivě nepromyslel podstatu Marxovy teorie nadhodnoty (neuměla by tuto teorii vysvětlit, stačí jim, že si z ní "marxististé" udělali nedotknutelný mýtus).

- A co je ještě horší – téměř nikdo z těch (kromě světlých výjimek), kteří základy Marxovy teorie pochopili, nezná odbornou kritiku této teorie (nejde jen o původní teoretické výtky od E. Böh-Bawerka, o odhalení rozporů mezi 1. a 3. dílem Kapitálu, ale o mnohem zásadnější nedostatky.[1]

Ale i kdyby Marxova teorie nadhodnoty byla schopna vysvětlit podstatu "nespravedlivého" rozdělení výnosů ve vztahu mezi zaměstnancem a vlastníkem výrobních podmínek (což opravdu v současné ekonomice nedokáže), neodpovídá na jinou a mnohem zásadnější otázku: Co se s takto získanou nadhodnotou děje, jak ji vlastník výrobních prostředků či obecněji výrobních podmínek použije?

Pokud by si totiž kapitalisté nemilosrdně konkurovali, museli by se zříci všech požitků, které nepřispívají k posílení jejich konkurenceschopnosti, museli by zvyšovat svůj inovační potenciál, aby v konkurenci obstáli. A nejen to, museli by zvyšovat i inovační potenciál svých zaměstnanců. Logika konkurence by je tlačila k tomu, aby svůj osobní potenciál i potenciál těch, které chtějí udržet jako své zaměstnance, využívali podle míry výnosnosti investic do rozvoje, uchování a uplatnění jejich schopností.

Výše uvedené jevy bylo dokonce možné v určitých obdobích v reálné ekonomice pozorovat. Pak, přibližně v období na přelomu milénia, se to nějak zvrtlo. Proč? Co bylo ekonomickou příčinou? Proč ekonomický systém začal potlačovat konkurenci založenou na inovacích a začal se měnit v administrativně přídělový systém směřující k potlačení svobodné soutěže a následně v systém všeobecného nedostatku? Co se to vlastně stalo?

Marx téměř nikde neříká, co a proč kapitalista s nadhodnotou dělá.[2] Jediné, co Marx naznačuje (nikde to neříká "natvrdo") je, že "záměna živé práce mrtvou" (nahrazování práce kapitálem, resp. technologiemi, včetně dnes aktuálního Průmyslu 4.0 či tzv. Umělé inteligence), probíhá (podle K. Marxe záměrně) tak rychle, aby byl trvale vytvářen přebytek pracovní síly oproti poptávce po ní (a tím srážena cena práce na reprodukční náklady).

Tak to ovšem historicky neproběhlo. Naopak. Znovu a znovu se objevovala a objevuje poptávka po kvalifikované pracovní síly doprovázená ochotou zaplatit zaměstnancům mnohonásobek reprodukčních nákladů.

Jak a proč k úpadku Marxova učení došlo

V podobě Marxova učení udělalo lidstvo v poznání sebe sama obrovský pokrok, který následně nedokázalo dostatečně strávit či vstřebat. U tohoto procesu sebepoznání asistovala řada dalších významných osobností – buď při přípravě, nebo jako doprovázející, případně jako pozdějí interpretátoři (z nichž žádný nedokázal plně odkaz převzít).

Pro jednoduchost budu pro jádro výše tematizovaného myšlenkového odkazu používat zjednodušující pojem Marxovo učení (s vědomým distancováním se od tzv. marxismu, který – z důvodů, které popíšu poměrně přesně – má s Marxovým učením pramálo společného).

Otázka, která se nejen nabízí, která nejen bije do očí, která je křičena realitou (a přitom paradoxně není ani vyřčena, ani spatřena, ani slyšena) zní: Jak je možné, že za 100 let[3] se nenašel nikdo, kdo by posunul Marxovo učení o kousek dál? Jak to, že toto učení bylo postupně umrtvováno, vyprazdňováno, odstavováno, przněno...?

Proces úpadku toho, co bylo výsledkem obrovského vzestupu lidského ducha, má stejnou příčinu, jakou má zmražení evoluce úspěšného druhu či úpadek úspěšných civilizací. Mohl za to ideový i společenský reálný úspěch Marxova učení:

- Ideový úspěch v tom smyslu, že se toto učení stalo rychle se šířícím memplexem. Bohužel ani tak jeho teoretický základ, jako spíše pocitově sdílená představa, že když se znárodní kapitál (odeberou výrobní prostředky jejich vlastníkům), budou na tom dříve nemajetní lépe, protože si meze sebe budou moci rozdělit to, o co je kapitalista okrádal. A to dalo možnost velkému množství endoparazitů se na tomto typu evolučního úspěchu replikace v komunikačním prostoru přiživit. Stačilo hlásat jednoduché a líbivé. Pokud někdo Marxovu učení porozuměl lépe, byl pochopitelně endoparazity z replikačního prostoru vytlačen.

- Reálný úspěch byl spojen s dobytím politické moci, jejím uhájením a nastartováním ekonomiky, která z některých Marxových představ (byť i zjednodušeně vykládaných a praktikovaných) vycházela. To už umožnila nikoli jen přiživování se na ideové replikaci, ale i na získávání reálně vytvořených zdrojů. Vznikla celá (slovy Djilase) "nová třída" endoparazitů, kteří měli na umrtvení samotné podstaty Marxova učení již nejen ideový, ale i materiální zájem. Pokud někdo připomenul teoretické základy původního Marxova učení, byl okamžitě označen za "revizionistu".

(Při této příležitosti nemohu nevzpomenout ty, kteří se i v takto obtížné situaci snažili Marxovo učení poctivě studovat, ukazovat jeho podstatu a snažit se je vztáhnout k aktuální realitě, např. – uvádím podle abecedy jen namátkový výběr – Bosenko, Djilas, Iljenkov, Lukács, Richta, Zelený... a ty, kteří se od nich poctivě učili.)

Endoparazité tak ovládli ideový i politický prostor a vytlačovali z něho Marxovo učení stále víc a víc (od stalinismu, přes aparátnický marxismus až po tzv. neomarxismus).

Na závěr této části: Bez poctivého vyrovnání se s tím, co se odehrálo, steží dojde k návratu k používání rozumu jako hlavní zbraně v boji proti tmářství a manipulaci, stěží dojde k obrození kvalifikované levice.

(Snad se někdy dostanu k dalšímu pokračování)