Vize, jakou potřebujeme/602

Vize, jakou potřebujeme/602

M. Řezanka:Osudové úskalí optikou totalitní kontroly

Uveřejňuji nejucelenější reakci, která je z pera Marka Řezanky na článek Osudové úskalí, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11034-osudove-uskali.html

https://radimvalencik.pise.cz/11035-osudove-uskali-ii.html

Marek Řezanka

Radim Valenčík publikoval dvě stati, v nichž pojednává o "Osudovém úskalí". V prvním dílu svých úvah mimo jiné argumentuje:

"Každá civilizace, která dosáhne našeho stupně rozvoje (poznání a s ním spojených technologií), má nakročeno k tomu, aby prošla dalším vývojovým vzestupem (podobným jako bylo zrození nechaotických vesmírů v původním chaotickém základu, vznik replikujících se entit, tj. života, vzniku subjektů uvědomujících si a prožívajících svoji existenci), kterým se osvobodí od některých časoprostorových omezení podmínek svého vzniku.
Svým individuálním vztahováním se ke světu (tím, jak chápeme svět kolem nás, jehož součástí jsou i ostatní lidé, a jakou aktivitu ve vztahu k němu vyvíjíme) nejen buď pozitivně či negativně přispíváme k tomu, jaká bude budoucnost naší civilizace, ale sami sebe situujeme buď do vývojové alternativy s pokračováním či bez pokračování."

Tuto myšlenku pak rozvíjí ve druhém dílu svého textu:

"Jednou hlavních polarit našeho světa je, že se (sami, z vlastní vůle a bohužel) dělíme na normální lidi a vyprázdněné zombíky.

Normální člověk se vyznačuje tím, že stále plnější poznávání světa si sebe samotného (rozvoj svých schopností spojených s rozvojem poznávání světa a sebe sama) považuje za přirozenou náplň svého života, vztahuje svůj život k tomu, co jeho životu dává smysl (rodina, práce, země, v níž žije) a hledá "smysl smyslu", neustále se snaží překročit horizont toho, k čemu svůj život vztahuje, hledá "přesahy přesahů" své existence.

Vyprázdněný zombík dobývá pozici za pozicí, aniž by si uvědomoval, že jen díky tomu, že se nechá řídit pokyny toho, kdo si z něj udělal figurku v perverzní hře uchování moci endoparazitů, sám sebe situuje do světa bez pokračování, především však vyprazdňuje své přítomné bytí (nejlépe vystižené německým slovem Dasein)."

Na první pohled je zřejmé, že autor vychází z určitého modelového stavu (ve fyzice třeba předpokládáme konstantní teplotu, tlak, atp.), který je vždy závislý na určitých předpokladech. Autorovým předpokladem zde je, že člověku je umožněno poznání – a že má volbu, kdy se může zařadit buď mezi lidi aktivně přemýšlející a vzdorující, nebo mezi poslušné podřízené "zombíky".

Autorovy teze by mohly platit v prostředí, kde nepůsobí masivní mediální masáž a kde není vzdělávací systém nastaven od nejranějšího věku dítěte tak, aby mu vštěpoval "správné názory".

Podle mě nelze opomenout zcela zásadní vliv této mediální a "vzdělávací" masáže, která je navíc doprovázena celou řadou sankcí pro ty, kdo se jí hodlají protivit.

Člověk s "nesprávnými názory" – tedy ten, kdo se rozhodne být podle autorovy klasifikace "normálním člověkem", se dobrovolně vyčleňuje ze společnosti. Nejen že je zesměšňován a dehonestován, ale je mu čím dál více znemožňováno dosahovat vlivných rozhodovacích pozic – a pokud se na nich nachází, je jich zbavován (za vše uvedu případ Miroslava Ševčíka).

"Normální člověk" čelí čím dál silnějším ekonomickým tlakům – v případě, že je politicky příliš angažovaný – a pro systém tím špatným směrem, nemusí například dostat od banky úvěr – neboť bude veden jako rizikový, nespolehlivý, ten, který si nemusí udržet zaměstnání – a nebude schopen splácet. Takový člověk si pak stěží může založit rodinu – a založí-li ji, objeví se hned další nástroj jeho kontroly v podobě vlivu na jeho dítě. Málokdo si asi přeje, aby jeho dítě bylo od mala vedeno jako to problémové, vyčleněné, na odpis.

Vidíme tedy, že pro valnou většinu lidí, kteří nehodlají riskovat, že budou vyčleněni, volba v podstatě neexistuje. Neexistuje ani pro ty, kdo již od mala prošli soustavnou masáží na školách i v médiích. Tito lidé nemají vědomosti, na nichž by mohli jakýkoli vlastní názor formulovat – a tedy jsou plně závislí na propagandě, s níž se plně identifikovali.

Samozřejmě platí, že kdyby se ta vyděšená bojící většina spolu domluvila, tak na žádné periferii neskončí. Pokud ovšem vzdorují toliko jednotlivci, ti postižitelní jsou – a slouží vystrašené většině jako odstrašující příklad.

Hovoříme-li o civilizaci, jež dosáhla nějakého stupně poznání (rozvoje), je vždy nezbytné kvantifikovat, jaká část společnosti tohoto stupně dosáhla. Pokud totiž složitým technologiím rozumí jen zanedbatelný zlomek dané společnosti, nabízí se hypotéza, že pro takovou společnost představují vysoce sofistikované technologie hrozbu.

"Normální člověk" má podle Radima Valenčíka svůj život vztahovat k tomu, co jeho životu dává smysl – a jmenuje například rodinu či práci. Tady ale narážíme na výše zmíněný rozpor: Pokud je takový člověk onálepkován jako závadný – a je mu znemožňováno uplatnit své schopnosti, stává se ekonomicky nesoběstačným – a nemůže sehnat ani adekvátní zaměstnání, natož aby mohl založit rodinu a vychovávat děti podle svého nejlepšího přesvědčení. Ve společnosti, jak je nyní například Česká republika nastavena, nemá "normální člověk" vyhlídky ani na kariéru ani na spokojený rodinný život.

Samozřejmě můžeme predikovat změnu podmínek. Ta vychází zejména z analýzy válečného konfliktu na Ukrajině, ale i z dalších důležitých celosvětových událostí, kam spadá zejména plánované rozšíření společenství států BRICS – a jejich plán na odstoupení od dolaru.

Jakmile dosavadní "zombíci" uvidí, že je pro ně jejich dosavadní strategie neúčinná – či dokonce kontraproduktivní – a to jak v dosahování vysokých postů, tak zakládání rodin, začnou tuto strategii přehodnocovat. Do té doby ovšem budou poslušnými vydíratelnými naprogramovanými stroji, které si vlastní názor nedovolí, neboť jeho cena je pro ně příliš vysoká.

Osobně se domnívám, že jsme se dostali do fáze, kdy k zásadním proměnám světa dochází. Končí doba unipolárního panování USA, éra globalizace pod patronací dolaru a současně období, kdy vše bylo řízeno maximalizací zisku v rukou čím dál užšího spektra osob. Zde by tedy mohl nastat v určitém bodu předpoklad, aby se příslušnost k "normálním lidem", jak je autor definuje, stala čímsi atraktivním, žádoucím.       

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...). Samarii jsme zvládli všichni. I jeden starší pán, který po cestě uklouzl a dost nebezpečně upadl. Statečně došel, den si dal odpočinek a už zase běhal.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11020-vize-jakou-potrebujeme-590.html