Vize, jakou potřebujeme/492

Vize, jakou potřebujeme/492

Vzhledem k tomu, že brzy zase vypuknou spory a střety o podobu změn penzijního systému, přerušuji uveřejnění série vycházející z důležitého textu Jaroslava Šulce (ke kterému se brzy vrátím) a zařazuji několik dílů seriálu, které se týkají penzijní problematiky.

K pěstování vize napsal Radek Novotný text, ve kterém je řada zajímavých inspirací a provokativních otázek. Uveřejňuji v původní úpravě s připojenými poznámkami:

Text Radka Novotného v původní úpravě:

VIZE světa po roce 2050 a úvaha o nové mezigenerační společenské smlouvě, aneb fungování budoucích seniorů v nové době – část 3.

Sociální a biologické aspekty navrhovaného řešení.

Rodíme a staráme se o děti v době, kdy o světě ještě pořádně nic nevíme (viz naše vychovatelské chyby). V době, kdy chceme a potřebujeme se věnovat práci a kariéře, sebevzdělávání a místo toho utíráme zadečky a vaříme kašičky. To je jeden z důvodů, proč dnešní ženy nechtějí, či odkládají rození až na dobu, kdy v podstatě nejsou schopny přirozeně otěhotnět.

Zároveň se mladí starají o děti v době, kdy si chtějí sami užívat! Bavit se, cestovat, poznávat sebe a rozvíjet své zájmy. Chceme chodit spát později a déle vstávat, ale biologický čas dětí je opačný – brzo do postýlky a ráno brzké vstávání. Což je naopak velmi podobné biologickému dennímu cyklu seniorů.

Senioři naopak mají mnoho životních zkušeností na to, aby je předávali dětem, které jsou plné otázek a nadšení z objevování. Jsou už častěji méně pod vlivem Ega a mají více nadhledu – tedy jsou shovívavější a trpělivější vůči opatrným a neohrabaným prvním pokusům dětí.

A naopak oceňují zájem o své zkušenosti a hledají smysl života.

A vidí, že dobře a harmonicky rozvíjet dítě má veliký smysl neřkuli poslání.

Zkuste si to prosím ale představit v chodu až po 1-2 generacích. Kdy tito senioři už jsou v pozici, že si své děti v mládí neužili a těší se na to, že to napraví u vnoučat.

Ekonomické efekty tohoto řešení:

Finanční a hmotné nároky seniorů už nejsou veliké, většinou věci, které potřebují, už mají, mnohdy mají i bydlení. Jediné, co potřebují, je cashflow.

Co nemají je elán a nasazení, schopnost či ochotu krátkodobě zabrat, když je v práci třeba, tak ponocovat. Přesměrovat zvýšenou energii do momentálního výkonu.

A to naopak mladí dokáží. A nově získaný čas a své síly jsou ochotni a schopni zaměřit na vydělávání peněz. Takže rádi rodičům peníze výměnou za starost a výchovu o své děti na jejich spotřebu (třeba i nájem v kvalitním prostředí pro své děti) a na životní náklady svých dětí dají.

V rámci genderového stereotypu babička bude dětem ráda vařit kvalitní a teplá jídla, místo stravování ve fast-foodu, vytvářet pohodu pro své milované.

Časově sladěný koloběh dne.

Děti i prarodiče ve statisticky významném počtu vstávají brzo ráno. Takže bez stresu udělají vnoučatům snídani a svačinu a odvezou je do školy.

Dopoledne si mohou senioři odpočinout, jít do kina, na výstavu. Příp. v klidu uvařit oběd (spánek po obědě v menším věku dětí společně s nimi).

Ve starším věku dětí je odpoledne jeden z prarodičů vozí po kroužcích a druhý třeba uklízí, nebo se oba věnují svým zájmům.

Podvečer se s dětmi učí, dělají domácí úkoly, či si hrají a večer rádi jdou spát dříve, či spolu s dětmi.

Tak, jak děti rostou a vyvíjí se, je mohou přes zájmy formovat za pomoci dlouhodobých koníčků, přes oblasti zájmu. Diskutovat s nimi o světě, problémech (na což zaměstnaní rodiče většinou nemají čas, ale ani životní zkušenosti).

Cítí se být užitečnými členy společnosti. Finančně jsou zabezpečeni svými dětmi a naopak, děti cítí soc. odpovědnost za rozvoj svých vlastních dětí podporou a zabezpečením prarodičů.

Podle sociálního postavení senioři své úspory budou používat pro svoji vlastní potřebu (zájmy, dovolená), anebo pokud je nemají – vydělávají si na své potřeby péčí o vnoučata. Životní náklady (nájem, energie, potraviny) sdílejí, či přenáší na své děti. Buď v rámci společného bydlení, nebo trvalé příkazy jdou z účtu dětí, používají platební (kreditní) karty svých dětí.

Žijí v bezpečném prostředí se svými blízkými, cítí se potřební a milovaní. A v případě životních krizí dětí (ztráta zaměstnání), stejně jsou požadavky a potřeby dětí uspokojovány prioritně (žádná máma nenechá své děti hladovět) a i společnost a sociální systém primárně zajišťuje well-being dětí.

A pokud si s vnoučaty a přes ně se svými dětmi touto odpovědnou a smysluplnou prací vytvoří pevné pouto, je lidsky přirozené, že ve fázi života, až nebudou moci se o sebe postarat, jim důstojné stáří milující potomci rádi zajistí / zaplatí.

----------------------------

Pokud jste to s otevřenou myslí dočetli až sem, má smysl a bude pro mě radostí, když mi pošlete své komentáře, či můžeme společně ve skupině dopilovávat detaily této VIZE a pravidla nové mezigenerační společenské smlouvy.

Už jsem to psal, ale je třeba dnešním oponentům důkladně a pravdivě vysvětlit, že každá společenská změna má své oběti a těmi budou dnešní 30 / mileniové, kteří se cítili opuštěni, když na ně v dětství rodičové neměli čas (podnikali, vydělávali peníze) a za 35-40 let, až sami bezdětní, či s ještě nedospělými dětmi (porod ve 40ti letech) se budou cítit opět opuštěni, protože nebudou mít možnost naplňovat výše uvedený smysl života. Ale když se o tom ví dopředu, je možné současně připravit překlenovací opatření, než naběhnou přirozené společenské instinkty.

K tomu ode mne:

Dobré podněty, ale dědečkovsko/babičkovství nemůže být univerzální model už proto, že potomků není zas tak moc a s populačním úbytkem musíme v dohledné perspektivě počítat. Je to celkem přirozený trend přirozené stabilizace počtu obyvatelstva na naší planetě.

Možná, že se najdou vhodné a státem podporované formy péče o vnoučata v malých skupinách, tak aby se vytvářely přirozené sousedské vnitrogenerační a mezigenerační vztahy. Děti potřebují kamarády, ale i dohled. Snad rozumný stát najde i vhodné formy ekonomické podpory takových aktivit.

Velká část lidí ve věku cca 65-80 (případně i výše) potřebuje rovněž společenské kontakty a pocit vlastní prospěšnosti. Proto považuji za důležitý i důraz na podporu tvůrčích mezigeneračních týmů, což by přispělo ke zvýšení inovačního potenciálu společnosti. Tomu jsme při pěstování vize věnovali značnou pozornost a v této oblasti máme dost propracované a podložené návrhy.

Nejaktuálnější ovšem je zastavit probíhající devastaci nejen ekonomiky, ale i společenských vztahů. K tomu je nutné pochopit, k čemu vlastně ve světě i u nás došlo. I zde toho máme dost dobře propracovaného, viz např.:

https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

A k tomu ještě o fungování vlivových sítí na konkrétním příkladu:

https://radimvalencik.pise.cz/10835-vize-jakou-potrebujeme-476.html

(Pokračování dalším tématem vztahujícím se k penzím)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Velikonoce jsem trávil v Ráji (slovenském) a okolí. U Rožumberka to začalo pár vločkami. Při příjezdu k naší chatě u kaňonu Piecki jsme se už najednou ocitli v zimní krajině. Hned druhý den jsem si udělal dva výlety. Do Polska a pak do okolí Spišského hradu.

Pohled na Spišský hrad z Drevníků. V dálce Levočské vrchy.

Planina v areálu Drevníků. V dálce je ještě vidět sníh v oblasti přechodu od Slovenského rudohoří ke Slovenskému ráji.

Údolí pod Drevníky u Spišského hradu.

Jeskyně v areálu Drevníků. Lze zde projít několik desítek metrů pod zemí.