Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/9

Začíná projednávání velké penzijní loupeže ve Sněmovně. Pro zahraniční časopis připravuji odbornou stať, která bezprostředně, i když v obecně teoretické rovině, souvisí s rozlišením reforem a antireforem. To, co z ní využiji, vyúsťuje do dvou obrázků, které významně přispívají k odlišení reforem od antireforem, umožňují nahlížet realitu prostřednictvím nich a identifikovat to, co se bude odehrávat. Pro orientaci v tom, co se bude dít, je to velmi důležité. A je to důležité i z hlediska poučení pro další země.

Část 9: Příklad krátkodobé predikce – "Pavlovo dilema"

V předcházejícím, téměř závěrečném pokračování, jsem slíbil konkrétní příklad toho, jak výrazně se zpožďuje vývoj veřejného mínění (z hlediska toho, o co jde, jaká hra se hraje) za dramatickým vývojem reality.

Stručná charakteristika současné situace

V České republice byly vytvořeny velmi příznivé podmínky pro to, aby na snadno předvídatelný vývoj demografické situace reagovala komplexem aktivních opatření vedoucích k vytvořením vhodným podmínek a zvýšením motivací k dobrovolnému individuálnímu prodloužení doby produktivního, tj. výdělečného uplatnění člověka na profesních trzích. To by ekonomiku pozvedlo na vyšší kvalitu ekonomického růstu, umožnilo zvýšit jeho dynamiku i jeho "vstřícnost" jak k reálnému bohatství života člověka, tak i k životnému prostředí.

V téže době ovšem došlo k dosazení vlády (a obsazení institucionálního systému), která plně slouží zahraničním lobby.

Ta z České republiky učinila prostor ovládaný pozičním investováním.

To, co se nyní odehrává, lze vyjádřit následujícími body:

1. Z demografické projekce víme, že přibližně mezi léty 2030 až 2050 bude průběžný systém vystaven určitému přechodnému tlaku, kdy pro jeho trvalou udržitelnost bude nutné během 20 let dosáhnout zvýšení počtu výdělečně činných osob v důchodovém věku po přepočtu na plné úvazky téměř o 20 % oproti současnému stavu (při současném výrazném zvýšení výdělků). To i s velkou rezervou lze dosáhnout komplexem opatření, která podporují:

- Motivace k dobrovolnému individuální prodloužení doby výdělečného uplatnění při postupném rozvolňování pracovních aktivit v souladu s psychickou a fyzickou kondicí.

- Podpůrnými aktivitami v oblasti firemní kultury, zaměření výchovy, vzdělání, zdravotní péče apod.

2. Využití těchto možno by pro Českou republik znamenalo:

- Posunutí ekonomiky na vyšší úroveň z hlediska obecného směřování vývoje společnosti k růstu role produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností.

- Posílení pozice ve světě a zvýšení nezávislosti na vnějších tlacích.

3. Toto cestu podporoval ještě v dubnu 2022 (tedy před rokem) ministr práce a sociálních věcí M. Jurečka. Zde je jeho tehdejší názor:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-do-duchodu-pozdeji-nez-v-65-je-to-nevyhnutelne-rika-ministr-jurecka-216652
Zde je rozbor jeho obratu, ke kterému došlo na podzim loňského roku:

https://radimvalencik.pise.cz/10563-jurecka-vymeknul-zradil-vlastni-myslenku.html

4. Už tehdy, před rokem, jsem v článku, kterým jsem na původní Jurečkovo stanovisko reagoval, napsal: "Kladu si otázku, zda je Jurečka schopen svoji nosnou vizi pojetí reformy penzijního systému ustát, zda nedostane za to, o co se pokouší, nedostane žlutou či dokonce červenou kartu. Rozhodně bychom mu však v rozumném snažení neměli podrážet nohy."

Celé viz: https://radimvalencik.pise.cz/10213-ma-jurecka-sanci-prosadit-svou-penzijni-reformu.html

Jak se ukázalo (a souvisí to právě s bodem 2), mé obavy byly na místě.

5. Ti, kteří se penzijní problematikou na MPSV zabývají, o přednostech cesty založené na individuálních motivacích k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka a její neslučitelnosti s paušálním nuceným prodloužením doby odchodu do důchodu dobře vědí. A vědí, o co jde, mj. i proto, že jsme podrobný rozbor uveřejnili v časopisu Fórum sociální politiky vydávaném MPSV (vydávaném právě tímto ministerstvem), viz:

https://www.rilsa.cz/casopis-fsp/

Jaroslav Šulc − Radim Valenčík: Jakou reformu penzí pro ČR a proč? (2/2020, s. 22-30)

online: https://www.rilsa.cz/casopis/forum-socialni-politiky-2-2020/

V širším kontextu:

Radim Valenčík − Pavel Sedláček: Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo změna srovnatelná

s průmyslovou revolucí? (4/2020, s. 22-27)

https://www.rilsa.cz/casopis/forum-socialni-politiky-4-2020/

(A nejen zde.)

6. Bezprostředně po zvolení P. Pavla prezidentem, okamžitě, začala být veřejnost masírována tím, že existuje jen jedno řešení – paušální (jen lehce administrativně modifikované) nucené prodloužené doby odchodu do penze, které je naprosto nevhodné. Do mediálního prostoru ovládaného mainstreamem existence druhé možnosti vůbec nepronikla. Takto to začalo a s přímou angažovaností P. Pavla:

https://radimvalencik.pise.cz/10720-co-nas-ceka-a-nemine.html

7. Situace v oblasti názorů veřejnosti na paušální prodloužení doby odchodu do penze se pro vládu, resp. ty, kteří ji svými pokyny řídí, nevyvíjela příznivě. Zejména v lékařské odborné obci bylo sneseno dost argumentů, které převzal i mediální mainstream. Bylo jen otázkou času, kdy se otevře diskuse i o cestě individuálního, dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění, a to v přímém kontextu dlouhodobé vývojové perspektivy naší země, A naše země má na to, aby posun do "levelu" vyšší kvality ekonomického růstu postoupila. Přitom jinou než nesmyslnou "greendealovskou" cestou. A tak byl narychlo spuštěn scénář přímé devastace penzijního systému. Manipulátoři předpokládají, že podlomení důvěry v penzijní systém formou "Velké penzijní loupeže" znemožní nejen aktuální, ale i budoucí úvahy o možnosti řešení, které nabízí perspektivu.

8. K tomu dlužno dodat, že vláda byla svou nekompetentností i vnějším působením dotlačena k obrovskému rozpočtovému propadu a současně jí je pod hrozbou defaultu bráněno řešit problematiku likvidity emitováním dluhopisů, a to v přímé návaznosti na předešlé.

Ve hře je tedy velmi mnoho.

Prakticky všechna mainstreamová media spekulují o tom, zda Petr Pavel do 22. března podepíše či nepodepíše zákona umožňující "Velkou penzijní loupež". Zákon totiž stanovuje, že se tak musí stát do 50 dnů od konce měsíce, kdy byly splněny podmínky pro mimořádnou valorizaci, což byl leden. Na Seznamu-Médium dokonce napsali, že Pavel má "skvělou příležitost ukázat, že bude prezidentem, který se bude rozhodovat na základě odborných informací, a nikoliv na základě emocí či osobních zájmů" a vypsali k dané otázce anketu. Zde jsou její výsledky:

Viz: https://medium.seznam.cz/clanek/david-budai-prvni-velka-hra-petra-pavla-o-valorizaci-duchodu-rozhodne-jeho-klicova-pravomoc-3794#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&dop_req_id=LQ4W0wfEcSB-202302262213&dop_id=3794&source=hp&seq_no=1

Dobře se na výsledek podívejte: Dvě třetiny lidí si myslí, že Pavel zákon nepodepíše!

Mýlí se. Podepíše. Lidé si totiž neuvědomují, "která bije", resp. ještě nepochopili podstatu sviňské hry, která se s naší zemí hraje,

Dokonce si troufnu tipovat, jakým havlovským způsobem Pavel svou trapnou roli zdůvodní: "Jako občan jsem proti, ale jako prezident musím jednat v zájmu naší země a vzít na sebe odpovědnost za velmi nepopulární krok."

Hlavním důvodem "Velké penzijní loupeže" není snaha ušetřit, kde se dá, ani snaha zaplácnout obrovskou rozpočtovou díru, kterou vláda nadělala svou nekompetentností, ale něco úplně jiného. Mnohem závažnějšího. A hlavní obětí vůbec nejsou důchodci, ale zejména mladí lidé a budoucnost naší země. Proto ti, kteří nyní ovládají naši zemi, Pavlovi nedovolí to svinstvo, které je mnohem větší, než se většina lidí domnívá, nepodepsat. Hlavním důvodem je zabránit tomu, aby se naše země vydala cestou k lepší budoucnosti, kterou by bylo možné odstartovat právě komplexně pojatou reformou penzijního systému s využitím opatření podporujících, motivujících a umožňujících prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. Tak se nenechejme otrávit. Vše se stává mnohem čitelnější. Cestu k lepší budoucnosti si můžeme uhájit.