Vize, jakou potřebujeme/346

Vize, jakou potřebujeme/346

Od 9. října s menšími či většími přestávkami (abych dal prostor dalším pěstitelům vize a reagoval na aktuální vývoj) uveřejňuji a komentuji pod názvem

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice

text článku Petra Kužela a Dominika Formana

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských podmínkách

Zdeje odkaz na první díl série v rámci seriálu o vizi:
https://radimvalencik.pise.cz/10545-vize-jakou-potrebujeme-297.html

Pokračuji 18. částí (od svého textu jej odlišují barvou):

Co dělat?

Jediné řešení, jak obnovit socialistický, resp. skutečně levicový proud, který by na ose práce-kapitál hájil stranu práce (řekněme tradiční levici), je obrátit se přímo na řadové pracující samé, obnovit ono plebejské spojenectví a začít hájit ekonomické zájmy běžných pracujících. Buržoazní levice bude proti tomuto spojení ze své třídní pozice pochopitelně bojovat, ale to ostatně není nic historicky nového. Konflikt mezi liberály a socialisty je veden od počátku vzniku jejich ideových směrů.

Teprve v druhém kroku ‒ a to je zcela klíčová věc ‒ pokud se skutečná levice stane znovu významnou politickou silou, může začít přitahovat tu část liberálního spektra, pro niž bude levicovost důležitější než liberálnost. Do té doby, jak jsme ukázali, jednak nemají liberálové důvod opouštět své hegemonní pozice, jednak budou-li se (dnes prakticky neexistující) zbytky socialistického proudu snažit sjednocovat s liberální levicí nyní, v těchto podmínkách, bude to pro něj jen sebezáhubné. Může se samozřejmě spojovat na dílčích tématech, jako třeba v boji proti zákazu potratů apod. Nemůže ale svoji agendu v těchto bojích rozpustit.

Všude v západní Evropě, kde se levice přetransformovala na progresivismus, jako taková ve skutečnosti zanikla. Ze své klasické ekonomické agendy neprosadila nic: zvýšení progresivního zdanění, majetkové daně, daň z finančních transakcí, jednotná minimální daň v Evropské unii, vyšší regulace bank a spekulativního kapitálu atd. apod. – prostě nic. Je zvláštní pozorovat optimismus těch, kteří tuto alianci prosazují a domnívají se, že to, co mělo všude důsledky, které jsme popsali, bude mít v našich podmínkách důsledky jiné. Není podle nás možné opakovat stále dokola stejnou chybu a očekávat odlišné výsledky. Vidíme zde jednoznačně, že prosazování liberálních témat levicí v současné politické praxi není ničím jiným než zastíracím manévrem, zakrýváním třídního rozporu, odsunutím osy práce-kapitál tak, aby se na zásadnější řešení ve prospěch práce prakticky nikdy nedostalo.

Proti apologetickým a strnule fatalistickým nářkům o definitivním a nadčasovém spojení levice s liberalismem postavme Leninův komentář o politické praxi z "Dětské nemoci ‚levičáctví‘": "Dějiny obecně a dějiny revolucí zvlášť jsou vždy obsahově bohatší, mnohotvárnější, mnohostrannější, živější a ‚záludnější‘, než si představují i ty nejlepší strany, i ty nejuvědomělejší předvoje nejprogresívnějších tříd." Je také třeba zopakovat zásadní poučení, že skutečnost je vždycky mnohostrannější a bohatší než nejdokonalejší teorie, kterou lze o ní vytvářet (Lukács). Co z toho pro nás vyplývá, je nutnost zbavit se pojmového fetišismu, učit se schopnosti přizpůsobovat se rychle náhlým obratům dějinného procesu a vytěžit z nich maximum možného.

Jak jsme ukázali, vzhledem k třídnímu protikladu mezi buržoazní progresivistickou levicí a pracující většinou bude praktická snaha obnovit podstatu levice (plebejské spojenectví, resp. socialistický proud) zřejmě vždy vyvolávat výpady nenávisti ze strany progresivistů (a nejen jich). Je jasné, že výzva k ukončení kulturních válek na levici je tak pouhým zbožným přáním ignorujícím reálné společenské podmínky současnosti.

K tomu ode mne:

Tato část mě zklamala nejvíc. Asi proto, že jsem něco očekával. Připomenu z textu: "obnovit socialistický, resp. skutečně levicový proud, který by na ose práce-kapitál hájil stranu práce (řekněme tradiční levici), je obrátit se přímo na řadové pracující samé, obnovit ono plebejské spojenectví a začít hájit ekonomické zájmy běžných pracujících". – Ale jak? Tady bych čekal těžiště článku. Místo toho si autoři stěžují: "levice přetransformovala na progresivismus, jako taková ve skutečnosti zanikla. Ze své klasické ekonomické agendy neprosadila nic: zvýšení progresivního zdanění, majetkové daně, daň z finančních transakcí, jednotná minimální daň v Evropské unii, vyšší regulace bank a spekulativního kapitálu atd. apod. – prostě nic". – Žádná levice ze své agendy neprosadil nic. Ani ta tradiční. I když měla příležitost Corbyn v Británii nadělal jen spoustu ostudy. A autoři článku se ani nepokoušejí odpovědět, proč. Nebo za vše může jen ta "progresivistická levice, která se přetransformovala"?! Takže výzva k sektářskému boji? To už je ubohost. V předcházejícím pokračování jsem uvedl, že autoři (a nejsou sami) nejenže nedoceňují teorii, ale oni ani nemají představu, o tom, co obsahuje a co je schopna k dnešku říci. Ba co hůř – programově ji odmítají. To ve složité době, kdy je potřeba se orientovat, je přímo zločin. A to, že tuto představu nemají lze snadno dokumentovat tím, že nedokážou odpovědět na žádnou z těchto otázek:

1. Pokud tu máme kapitalismus, ve kterém konkurence kapitalisty nutí zbídačovat dělníky, pak jak je možné, že tatáž konkurence nenutí i kapitalisty k tomu, aby šetřili sami na sobě, aby nezkrachovali?

2. Ke zlepšení společenského postavení se lze propracovat i "prací na sobě" – vzděláním, péči o své zdraví apod. Ale teď to jaksi nefunguje. Co tomu brání? Jak je možné, že v podmínkách tržní společnost nejsou investiční příležitosti spojené s rozvojem uchováním a uplatněním schopností využívány podle míry jejich výsosti?

3. Jakými formami a cestami dochází k přeměně majetkové převahy v privilegium, následně pak v nebývalou segregaci společnosti? A jak tomu zabránit?

Ten, kdo nedokáže konkrétně, srozumitelně a jasně odpovědět na tyto otázky, by se neměl pouště do "kulturních bojů" za záchranu levice.

Rozbor závěru jsem v rámci seriálu uveřejnil již dříve, najdete jej i zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10577-aktualne-o-situaci-na-levici.html

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Také z krátkého pobytu na Východním Slovensku. Procházka v okolí polské Černé hory na druhé straně Vysokých Tater. Na rozdíl od předcházející série z Levočských vrchů, které jsou osídleny velmi řídce, je tato část Polska doslova přecpána rekreačními zařízeními.

Černá hora od říčky Bielka. Tady je tak trochu vidět, proč se nazývá "Černá".

Právě skončilo kázání.

Ač to tak nevypadá je to restaurace. Trochu bizár.

To je stále ta restaurace. Dokonce s majákem. Stojí za to se tam zastavit, až pojedete kolem, nelze přehlédnout.