Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Celé je to o tom,že hodnota jednotlivce pro společnost nespočívá výhradně
v profesionálních službách, které jí poskytuje. Byla by to žalostná společnost, v níž by lidé nedávali svým současníkům nic nad rámec služeb, za které jsou placeni a které jsou zahrnovány do výpočtů národního důchodu. To by nebyla vůbec žádná společnost. Člověku dost často vyvstane před očima děsivá vize (kterou v Pze dost často vídám) takové společnosti, když v některém vlaku metra spatří unavené lidi vracející se každý večer z práce do svých malých příbytků, kde se zavřou a budou jíst a spát či sedět na internetu až do okamžiku, kdy znovu pojedou do továrny nebo do úřadu. V takových chvílích člověk ocení to, co
nám ze společnosti zbývá: vřelou pohostinnost, nenucenou zábavu, přátelskou radu, dobrovolné a neplacené služby. Kultura a civilizace - a sama existence společnosti - závisejí na takových dobrovolných a neplacených aktivitách. Jsou časově i věcně náročné a něco stojí. Zdá se, že si jsme velmi málo vědomi toho, v jak hlubokém úpadku se dnes nacházejí. Např. v Berlíně, pokud si aktivně hledáte práci a spolupracujete s Arbeitsamtem, tak máte nárok si za měsíc, jako
nezaměstnaný proplatit vstupenky ve výši 20€ za kulturní představení. I nezaměstnaný má právo v situaci, kdy pracoval a prochází nelehkým obdobím spojeným s hledáním práce, si zajít na divadelní, či sportovní událost.
Vraťme se k penzím a vývoji české ekonomiky,kde vedle mnoha nových aspektů veřejných financí stojí nejvíce za povšimnutí dva: zaprvé se staly prostředkem nového rozdělení národního důchodu mezi různé společenské třídy, za druhé se
podíl národního důchodu procházející veřejnými rozpočty mimořádně zvýšil.
Další důležitá "novinka", totiž využití státního rozpočtu ke stabilizaci
ekonomiky (v době krizí, krachů bank atd) jako celku, je důsledkem zmíněných dvou inovací a je s nimi velmi těsně spjata.
Pointa celé věci spočívá v tom, že otevřeně redistribucionistická politika umožnila (uspíšená keynesiánstvím) hrozivé zvýšení daní a veřejných výdajů. Úloha, kterou stát hraje při převodech příjmů, zjevně vyžaduje určité zvýšení objemu veřejných prostředků, ale současný objem státních financí přerostl vzhledem k jejich funkci veškerá měřítka.Na redistribuci se v ČR živí společenská třída, a jak víme z těchto stránek nejvíce postižená koalicemi vzájemného krytí obecně přijatých zásad. A tento růst narazil jen na velmi slabý odpor českých voličů.Ti oslepeně porevolučním konzumem dnes zjišťují, že jsou mimo mechanismus,který již neovlivňují svojí volbou, pouze ho sanují.Na "svobodné"(medii zkreslenými) volby rezignují a to je ještě pro ně horší. Voliči volí např.sociální demokracii, která pro ně nic zjevně nědělá atd. Tvrdím, že změnu názoru na veřejné výdaje přivodila redistribucionistická politika, v jejímž důsledku ovšem nevydělala třída občanů s nižšími příjmy na třídě s vyššími příjmy, nýbrž stát na občanovi. Není asi třeba připomínat, že jakkoliv je zmírnění příjmové nerovnosti žádoucí, jeho prosazení pomocí zákonných opatření v podobě zde autorem stránek zmiňovaných reforem, které diskriminují některé skupiny občanů, může vést jen ke korupci politických institucí.
I kdyby výsledkem takových zákonů byla lepší společnost, prostředky, jimiž
toho bylo dosaženo, to jest upřednostnění většiny, jíž se dostává výhod, před menšinou, která se podvoluje nedobrovolně, ohýbá demokracii a zásedně ji těmito reformami eroduje. Proto buďme více raukouští, ve smyslu rakouské ekonomické školy zaměřené na firmy a podnikání a subjektivním vnímáním užitku, dovolme firmám zdravě podnikat a vytvářet penzijní programy pro své zaměstnance. Omezme moc národních bank a finančního sektoru, který vysává zdravou ekonomiku. A v tomto rakouském prostředí, zapomeňme na tatíčkovskou republiku, která byla jedním mnoha velkých omylů, které po versaillské konferenci v Evropě vznikly.

strigi: Dovolím si několik poznámek.
a) K penzím (viz výše, díl 9): Předvedení číselného modelu fungování penzí by určitě bylo dobré. Ze slovního popisu napadají některé otázky, např.: Šlo by o shromažďování odvedených peněz/bodů na individuálních účtech? Počet bodů či "přepočítaných korun" se převede na konkrétní penzi teprve v okamžiku uplatnění nároku? „Nárok na určitý díl z toho, co se v daném roce vybere“ se rozumí z podílu na odvedených penězích všech lidí v určitém roce v minulosti, nebo z peněz, které byly vybrány od lidí platících do systému v současnosti , tj. v době, kdy je penze skutečně vyplácena?
b) K reformám obecně: Za poměrně klíčovou považuji zmínku v dílu 4 o reformách, že reformy nejsou primárně otázkou politickou a že je lze realizovat v rámci pravicové i levicové politiky.
Řada lidí se často domnívá, že příčiny společenských potíží tkví v tom, že právě nevítězí pravice nebo levice – podle toho, co je jim bližší. (Např. vše se zlepší, až podstatně snížíme či rovnou zrušíme daně a státní úředníky/ až zrušíme soukromé vlastnictví.) Pokud vyjdu z Vaší teze, pak toto pravo-levé vidění může zastírat podstatu věci a bránit v širším uvažování. Věřím, že bude dále vysvětleno.
c) Rozpracování role fin. trhů je určitě důležité (viz zmínka v díle 5). Obecně se uvádí, že peníze v poslední době stále více plnily a plní úlohu uchování hodnoty. Peníze na účtech hromadí hlavně bohaté domácnosti a podniky. Mohly by zde (postupně představované) reformy vést k tomu, že se tento trend obrátí? Tj. že (zejména tyto bohaté) entity budou motivovány k utrácení (nákupu, investování) např. do nových druhů služeb, které by vznikly, aniž by se významně měnila peněžní zásoba? Nebo to znamená, že se (znovu) zvýší úvěrová tvorba peněz?

radimvalencik: Dík. Silné podněty. Při nejbližší příležitosti odpovím.

---
radimvalencik.pise.cz