Hlavní polarita současnosti očima Průmyslu 4.0

27. květen 2017 | 07.49 |

Vím, že v podobě této úvahy předkládám něco, co není jednoduché číst. Zatím to neumím napsat jednodušeji, i když by to možná šlo. Přesto si myslím, že pokusit se o následující sdělení má smysl. Je to o tom, o co dnes jde.

Jak tato úvaha vznikla

Původně jsem chtěl téma "hry typu Titanic" na nějakou dobu opustit a nechat ho trochu uležet. Nečekaně se mně však toto téma vrátilo. Právě v době, když jsem psal závěrečný přehled, ve kterém jsem se snažil ukázat, v čem jsme postoupili o kousek dál, sešly se mi dvě věci:

- Příprava na sympózium k Průmyslu 4.0, které bude 21. června, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4605-volby2017-107-k-tzv-4-prumyslove-revoluci-1.html

- Vyjádření k patrně nejpokleslejšímu pořadu "Co dokáže lež", který zplodila Česká televize, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4613-saskovani-stropnickeho-a-jandy-v-ct2-o-lzi.html

Uvědomil jsem si souvislost, která mě dříve nenapadla. Totiž to, že se dnes vlastně jedná o střet dvou zcela rozdílných světů:

- Jeden, který představuje postupný vzestup naší civilizace, a to přes všechny peripetie, kterými lidstvo prošlo a ještě bude muset projít.Naplňování smyslu přítomnosti lidí v tomto světě.

- Úpadek v důsledku slepé uličky, do které se dostane každý, kdo začne pohybovat v bludném kruhu stereotypů, uzavřenosti, zapouzdřenosti.

Průmysl 4.0: Lze nebo nelze nahradit člověka?

Jak spolu výše uvedené souvisí? Když hovoříme o Průmyslu 4.0, máme na mysli zejména nahrazování operací, které dříve musel vykonávat člověk, stroji. V daném případě počítači. Tak jako dříve byla nahrazována síla lidských svalů, tak jsou nyní nahrazovány sekvenční logické operace, které je člověk schopen provádět. A tak jako sílu lidských svalů bylo možné nahradit mnoho řádově více, tak i schopnost provádět sekvenční logické operace (včetně výpočtů) lze prostřednictvím strojů provádět mnoho řádově lépe, rychleji, s větším počtem dat.

To normálnímu člověku navozuje otázku: A v čem je člověk jako takový nenahraditelný?

Na tuto otázku lze dát mnoho nejrůznějších odpovědí. O jednu se ve svém R. U. R. před mnoha lety pokusil – a to s velkou invencí – Karel Čapek. Podle mého názoru se lidské myšlení výrazně odlišuje od sekvenčních logických operací, ať již je budou provádět jakkoli výkonné a síťově provázané stroje. Je založeno na úplně jiném principu a nemohlo vzniknout jinak než přirozeným vývojem světa. Je založeno na představivosti a má mnohem blíž k modelu kvantového počítače. Před delší dobou jsem o tom něco napsal, s odstupem času považuji to, co jsem napsal, za mnohem více realistické, než jsem si tehdy myslel:

http://radimvalencik.pise.cz/974-mozna-je-to-uplny-nesmysl-o-tzv-mnohosvetovosti.html

Každopádně ani současnými technickými prostředky není zatím nahraditelná lidská schopnost přesahu stávajícího poznání. Schopnost uvědomit si, že něco, co se doposud mělo "tak a tak, může být také jinak", návazně pak interpretovat "jak jinak to je".Lidská schopnost přesahu je základem inovačního potenciálu společnosti, který znamená nejen přicházet s inovacemi, ale také dosáhnout toho, aby se inovace ujmula v prostředí týmové práce, aby se odhalily možnosti jejího využití. A inovační potenciál společnosti je tím větší, čím kvalitnější je vzdělání, čím lepé se daří lidský kapitál uchovávat a využívat.

Uvolňování člověka z oblasti toho, co také dokáže, ale stroj to dokáže lépe, tak umožňuje přesunout jeho aktivity do oblastí, kde se ještě více projevuje jeho lidská podstata, kde je nenahraditelný. Do oblasti, kterou by bylo vytváření efektivně komunikujících týmů schopných nejen generovat inovace, ale také dovést je do plného využití. Vytváření takových týmů je možné v podmínkách, kdy jsou těžištěm ekonomiky společnosti produktivní služby, tj. právě ty služby, které člověku umožňují nabývání, uchování a uplatnění jeho schopností. Jsme na prahu takové společnosti a její konstituování představuje zásadní dějinný zlom.

Setrvačné vidění světa, myšlení zapouzdřené ve stereotypech, cestu vpřed nevidí a nemůže vidět

Jenže právě to má háček. Chybnou interpretaci toho, co v technologickém smyslu přináší tzv. Průmysl 4.0. Interpretaci, která se odvíjí od setrvačného (ne-invečního a ne-inovačního) vidění světa. Interpretaci, která z možnosti nahradit část toho, co člověk dokáže (ale co netvoří podstatu toho, v čem je nenahraditelný) vyvozuje chybný závěr, že většina lidí bude přebytečných.

Paradoxní a současně příznačné je, že tento závěr berou za svůj právě ti, kteří sami sebe jednorozměrností svého uvažováním, atrofií schopnosti přesahu, neumětelstvím v oblasti uvažování formou porovnání alternativ dělají to, co je nahraditelné strojovými nositeli sekvenčních logických procesů.

Ti, co jsou některými reálnými společenskými procesy, které produkuje současná globální moc, postupně proměňováni v roli slouhů různé kategorie v pouhé nositele sekvenčních logických procesů (co nejsou schopni fungovat jinak než jako naprogramované automaty), nejsou schopni vidět v technologickém aspektu Průmyslu 4.0 příležitost pro člověka, ale domnívají se, že stavy lidí bude potřeba redukovat, přičemž právě oni jsou ti vyvolení. Historie si s lidskou civilizací krutě zahrává. Ale to je patrně nutná zkouška dospělosti, než bude lidstvo připuštěno k tomu, aby vstoupilo do vyššího levelu.

Zbyteční, ti, kteří se sami zezbytečnili, považují normální lidi za zbytečné a rozehrávají hry typu Titanic. Společným jmenovatelem těchto her je eliminovat většinu lidí. A k tomu si dodávají "morální" zdůvodnění perverzní ideologickou interpretací tzv. Průmyslu 4.0.

Popis mechanismus "zezbytečnění" člověka

Jak k tomuto "zezbytečnění" došlo? Připomeňme si, že současná globální moc je založena na demonstrativním používání dvojího metru jako nástroje, kterým dosahuje dvojího:

1. Předvádí se před svými slouhy, představuje se v jejich očích jako mocná a všemocná.

2. Likviduje a zastrašuje ty, kteří se jí nehodlají podřídit či které považuje z jiných důvodů za nepřátelské.

Slouhové současné globální moci, slouhové těchto slouhů a k nim se lísající zapouzdření poskokové se přebíráním ideologie demonstrativního použití dvojího metru mění v jednorozměrné nositele sekvenčních logických procesů, ztrácejí schopnost uvažovat v alternativách, porovnávat alternativy, vidět přesah oproti stereotypu, vymanit se ze setrvačného vidění světa, schopnost sebereflexe. Svým způsobem se jedná o lidskou tragédii. Kdo nevěří, nebo si myslí, že přeháním, ať se podívá na účinkování Jandy a Stropnického v mnou už již zmíněném pořadu České televize "Co dokáže lež". Uvedu z pořadu jen jeden příklad z článku, který jsem na toto téma napsal:

Dal jsem si práci a podíval se na jedinou tzv. dezinformační akci, která byla v pořadu uvedena (skutečně jediná konkrétní). Jakub Janda vyvrací údajně lživou argumentaci Aeronetu takto (přepisuji doslova) od 6:50 do 7:26 minuty pořadu):

"Argumentace stála tak, že vyfotili dámu, která si z kabelky vyndávala několik červených karet a dávala je svým kamarádkám a oni tu dámu identifikovali a na jejím profilu na Linkedin našli, že pracovala jako nějaká lektorka angličtiny pro americkou ambasádu a z téhle konstrukce vytvořili dojem, že demonstrace proti českému prezidentovi organizuje americká ambasáda."

Zde si lze ověřit: http://www.ceskatelevize.cz/porady/11238050887-co-dokaze-lez/

A teď se podívejte, co píše k dané věci Aeronet:

"Nezávisle na této informaci nám totiž dnes do redakce přišel dokument, vlastně ne jeden, ale rovnou dva, které poukazují na fotografii pořízenou ze včerejšího dne v Brně, na které si občané vybírají červené karty na demonstraci proti Zemanovi a navíc objasňují některé informace, které mohli vidět jen účastníci demonstrace. Zajímavá je totiž transportní krabice české pošty na jedné z fotografií a zejména adresát napsaný na ní. I když fotografie dostupná na webu není kvalitní, nám se podařilo získat laboratorně analyzovanou verzi fotografie od anonymního čtenáře, kde je patrné a čitelné, komu byla zásilka vytisknutých červených pamfletů adresována.

Je to Šárka Kadlecová, aktivistka a bývalá zaměstnankyně Amerického velvyslanectví. Její kariéra uvedena na LinkedIn a je doslova neuvěřitelná, tedy pro běžné lidi. V roce 2009 pracovala hned na Ministerstvu zahraničí. V roce 2010 učitelka angličtiny a umění ve Vídni. Ale především, od 2011 až do 2013 pracovala jako učitelka (jazyků?) na americkém velvyslanectví v Praze. Navíc, jako zastupující učitelka (výpomoc) pracovala na ambasádě tamtéž již od roku 2007. K tomu paralelně od roku 2010 pracuje v neziskovce In Iustitia, což je multikulturní sluníčkový neziskový think-tank, sponzorovaný americkou ambasádou v Praze, Nadačním fondem obětem Holocaustu a dalšími fondy, viz. patička jejich webové stránky.

Dále, na krabici se našemu spolupracovníkovi v redakci podařilo dešifrovat i první řádku odesílatele, kde je po vyfiltrování zcela zjevně napsané: Americké velvyslanectví. Více se ani nám z depixelizátoru vymáčknout nepodařilo."

Viz: http://aeronet.cz/news/vime-kdo-organizoval-rozdavani-cervenych-karet-proti-zemanovi-dukaz-o-bezprecedentnim-vmesovani-se-americkeho-velvyslanectvi-do-vnitrnich-zalezitosti-republiky-americane-organizuji-demonstrace-skrz/

Tak kdo účelově pracuje s informacemi? Kdo se dopouští zjevných lží? Janda měl přece dost prostoru tento jediný případ tzv. "dezinformace" přesvědčivě vyvrátit, místo toho, aby sám dezinformoval veřejnost.

Tato krátká ukázka ilustruje to, jak ti, co v některé z kategorií slouží současné globální moci, ztrácejí mimo jiné schopnost měřit svoje vlastní činy stejným metrem jako činy druhých. Připisují druhým svá vlastní pochybení. To vede ke ztrátě nadhledu, ke ztrátě schopnosti zvažovat, která z alternativy platí, ke ztrátě schopnosti přesahu.

Podstatou současného střetu ve společnosti se tak stává:

* Na jedné straně globální moc a ti, kteří ji slouží v jednotlivých kategoriích (slouhové, slouhové slouhů a zapouzdření poskoci). – Na straně druhé ti, kteří se této moci, důsledkům jejího rozpadu a její rostoucí agresivitě, brání.

* Na jedné straně ti, jejichž psychika se v důsledku nekritického přejímání demonstrativního uplatňování dvojího metru jako nástroje moci zapouzdřuje. – Na straně druhé ti, kteří jsou schopni nadhledu, porovnání alternativ, kterým je uplatňování politiky dvojího metru cizí a odmítají jej.

* Na jedné straně ti, kteří se vyznačují neschopností přesahu (tj. vidět nové, nestandardní, překvapivé, odhalující tajemství a krásu světa spočívající v jeho nevyčerpatelnost). – Na druhé straně ti, kteří disponují nejcennějším darem přírody, schopností přesahu stávajícího poznání.

* Na jedné straně ti, kteří bytostně potřebují vnější autoritu a vnějšího uznání z pozice vnější autority. – Na druhé straně ti, kteří si věří, kteří mají důvěru v rozum svůj a rozum druhých, ve schopnost člověka se komunikací dobrat k dostatečně přesnému vidění reality.

* Na jedné straně ti, kteří vidí vývoj setrvačně, kteří nejsou schopni se vymanit ze stereotypů a kteří v důsledku toho vidí pokračování vývoje jako neřešitelný konflikt, "kdo z koho". – Na druhé straně ti, kteří jsou schopni pochopit obsah změn, které v současné době nazrály, historický přelom, který otevírá cestu neomezeného či přesněji nevyčerpatelného budoucího vývoje.

* Na jedné straně ti, kteří vidí současnou realitu jako boj nesmiřitelných klanů a kteří chtějí patřit mezi vyvolené ve vítězném klanu. – Na druhé straně ti, kteří si uvědomují, že se tímto rozehrává nikoli hra typu Souboje klanů, ale hra typu Titanic, která dává šanci na záchranu všech, pokud se prosadí kooperativní strategie.

* Na jedné straně stojí ti, kteří myšlenku Průmyslu 4.0 interpretují tak, že 40 i více procent lidí je zbytečných, buď se nechají poslušně uzavřít do světa zábavy, nebo budou eliminováni "vyvolenými". – Na druhé straně stojí ti, kteří myšlenku Průmyslu 4.0 interpretují tak, že technologické změny vedoucí k maximálnímu využití sekvenčních logických procesů mnohonásobně zvyšují roli specifických lidských schopností založených na přesahu a nadhledu, vedou k dominanci odvětví, kde se tyto schopnosti rodí, předávají, zmnožují, nacházejí uplatnění (přes týmovost, mezigenerační přenos zkušeností).

Všechny tyto polarity platí současně a vytvářejí základní polaritu dneška, kterou by bylo možno vyjádřit i mnohem banálnějšími výrazy.

Systém současné globální moci se obklopil těmi, kteří nejsou schopni přesahu, podléhají setrvačnému vidění světa a ženou svět do slepé uličky bariér setrvačného vývoje a konfliktů, které z toho povstávají. Nejsou schopni vidět svět v polaritě dvou možností, kdy jedna se změnou podmínek přechází v druhou. Jejich degenerované nikoli specificky lidské myšlení tupě sleduje jednu alternativu vyhovující tomu, na čem je současná moc založena: Účelové, demonstrativní použití dvojího metru. Podřízením se takové moci se vypařuje to, co tvoří základ lidské inteligence. Lidské myšlení je nenahraditelné. Ale oni sami sebe dělají nahraditelnými. V tom je jejich zoufalství, ale i zdroj agresivity.

Jak je porazit? Nebýt jako oni. Neztratit schopnost přesahu. Neupadnou do jednorozměrnosti lidského ne-bytí. Vidět i jejich selhání z nadhledu. Není to příjemný pohled sledovat, jak se z člověka postupně vypařuje to, co jej činí člověkem. Není jednoduché sledovat to, že nám vládnou ti, z nichž se vypařuje to, co je specificky lidské. Ale je důležité to vidět, abychom věděli, co si uchovat, jak nepodlehnout různým tlakům a pokušením. V zrcadle degenerace spojené se ztrátou schopnosti přesahu spatřit to nejcennější, to, co je třeba si uchovat, to, co tvoří člověka člověkem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (12x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Hlavní polarita současnosti očima Průmyslu 4.0 d.matonoha 27. 05. 2017 - 19:55