Volby2017/107: K tzv. "4. průmyslové revoluci"/1

24. květen 2017 | 07.00 |

Na 21. června od 16.00 do 19.00 připravujeme

vědecké mikrosympózium na téma:

PRŮMYSL 4.0 A REALISTICKÁ VIZE ROZVOJE SPOLEČNOSTI

z hlediska programů politických stran před volbami 2017 v ČR do PS

Mikrosympózium se uskuteční v rámci pravidelného teoretického semináře Ekonomie produktivní spotřeby jako součást řešení projektu specifického výzkumu VŠFS v roce 2017.

K uvedené problematice se nám podařilo vydat monografické Zvláštní číslo časopisu Marathon za rok 2017, které je celé ke stažení zde:

http://radimvalencik.pise.cz/4588-volby2017-102-o-prumyslu-4-0-v-marathonu.html

Uveřejňuji několik ukázek, které čtenáře (doufám) přesvědčí, že si stojí přečíst vše.

Z hlavního článku "Bublifuk 4.0?" od profesora Pavla Sirůčka:

Bublina další epochální "nové ekonomiky" aneb opět transformace kapitalismu

Civilizační změna, nemající v historii obdoby? Zásadní zlom, diskontinuita vývoje? Proměny a dopady, které nelze vůbec s ničím srovnávat? Nic starého prý už neplatí? Celé předchozí vzdělání a všechny poučky i znalosti mají být k ničemu? Nepřehánějme a nepodléhejme nemístnému technooptimismu. Změny a vývoj technologií samozřejmě popírat nelze, ale nová průmyslová revoluce, k tomu ta nejpřevratnější, mýtický "druhý věk strojů"?[i] Podle J. Šulce[ii] nové technologie a vědeckotechnický pokrok, podmiňující 4IR, mají být současně "exponenciální", "digitální" a "kombinatorické". A dosavadní technologie snad nebyly? Nebylo toho strašení a žonglování s exponencialitou vývoje, namátkou od dob prvních zpráv Římského klubu už dost? Nicméně na druhé straně mohou některé technologie i4.0 vykazovat  disruptivní charakter, tj. mohou mít silnou tendenci překonávat a vytlačovat technologie staré. 

Jsou však "epochální"? Nejsou technici a inženýři přehnaně oslněni, ba nesoudně fanaticky posedlí obdobně jako autoři sci-fi báchorek typu Star Treku, umělou inteligencí, virtuálním kybernetickým světem, kyber-fyzicko-sociálními apod. systémy? Nebudou predikované nové a zcela převratné produkční postupy v realitě nakonec omezeny na skupinu firem z vyspělého světa?[iii] Chytré továrny rozhodně nebudou pro každého, půjde o strategickou výhodu i zbraň. Ostatně hlavním cílem iniciativ typu Industrie 4.0 apod. je přece podpora rychlé transformace domácích firem ve směru implementace technologií digitalizace a automatizace do jejich výrobních i logistických řetězců a tímto vytvoření těžko imitovatelné konkurenční výhody.   

Což samozřejmě nevylučuje závažné dopady na trhy práce i hospodářství (a celé společnosti), včetně ekonomiky naší. S vysokým podílem, a bohatou tradicí, průmyslu, proexportní, se silným napojením na Německo. Digitalizace, kybernetizace, robotizace a podobné pracovně úsporné technologie neohrozí přitom pouze samotná pracovní místa, ale pravděpodobně ještě dále zesílí tlak na mzdy. Diskutovat v souvislosti s novými technologiemi lze také potenciální prostor pro zaměstnaneckou participaci a ekonomickou demokracii. Nicméně spoléhání na to, že technologie i4.0 si "nějak" sami vynutí, aby zaměstnanci převzali firmy a kontrolovali výrobní postupy i výstupy je nejen silně naivní a silně krátkozraké, ale přímo dětinsky hloupé. Nespoléhejme ani na všespasitelnost principu participace,[iv] který se do všech sfér nehodí. A úplně všechno též nejde decentralizovat. Stát ještě dlouho zůstane nenahraditelný. I přesto (nebo možná právě proto), že drtivou část procesů 4IR realizují velké firmy, jako Siemens či Volkswagen. Jeho nezastupitelná role, včetně místních samospráv, může být posílena ve sféře vzdělávání, dopravy, zdravotnictví, ekologie nebo inteligentních měst a regionů. Krajně nebezpečné jsou anarchokapitalistické vize, ke kterým má blízko část ICT komunity.[v] Ideu osobní svobody dovádějí do krajnosti a stát – zdroj nesvobody a násilí – odmítají z principu.   

Nové technologie by mohly významně přispět k zesílení procesů deglobalizace a desintegrace, např. cestou lokalizace i znovuobnovením role národních států, včetně zdravého protekcionismu a formulace i ochrany národních zájmů a vlastních obyvatel. Prognózována totiž bývá menší provázanost národních ekonomik, menší potřeba mezinárodního obchodu i menší potřeba další a hlubší integrace EU, na kterou by mohly přestat tlačit i klíčoví aktéři typu nadnárodních subjektů. Přibývá predikcí "konce zlatého věku globalizace i světového obchodu" a termíny jako deglobalizace i desintegrace se staly už naprosto běžnými.[vi] Nové technologické poměry skýtají opodstatněnou naději na renacionalizaci ekonomik (namátkou vlivem zkrácení výrobních a dodavatelských řetězců), kdy mohou přispět k oslabení role nadnárodních společností i mezinárodních trhů a naopak k posílení národních států, ale i regionů. Dodejme, že ani při řešení důsledků aplikací technologií i4.0 pravděpodobně nebudou fungovat žádná globální ani nadnárodní řešení, ve smyslu univerzálních receptů pro všechny obory, všechny regiony i všechny země. Ekonomická a finanční globalizace se zdají být už za svým zenitem a konec konců i samotný kapitalismus dnes ohledně zesvětovění začíná zařazovat zpátečku. Tudíž samé černé můry pro liberály (a globální kavárnu i korektní pokrokáře všeho druhu, včetně sice popletených, ale o to více fanatických a nebezpečných eurohujerů),[vii] naopak budoucnost a naděje pro konzervativce, pro zdravý rozum a hlavně pro normální lidi práce, pro normální chlapi i normální ženské. Pro všechny, které mají vnucované a diktované neoliberální globalizace, která žádnou objektivní nevyhnutelností není, už plné zuby. Pro ty, kteří se z jejích profitů netěší, nýbrž nesou náklady a ohrožení. Pro ty, kteří mají své kořeny i tradice a nechtějí být světoobčany ani euroobčany.  Pro tyty, kteří moc dobře vědí, že kosmopolitní pestrost, různorodost, jinakost a nenormálnost opravdu není automaticky žádoucí, ani obohacující. Pro ty, kteří moc dobře vědí, že multi-kulti ideologie opravdu není výrazem zájmu o kulturu jiných, nýbrž pouze dekadentním pohrdáním kulturou vlastní. Fakt, že normální lidé požadují konečně zase zpátky jakousi kontrolu nad svými zeměmi, není žádným odsouzeníhodným a laciným tzv. populismem, nýbrž normálností.

(Pokračování)



[i] Představovaná publikace je seriózní a s tímto označením explicitně nepracuje. Zde hlavně s odkazy na světový bestseller The Second Machine Age z roku 2014, česky Brynjolfsson, E., McAfee, A.: Druhý věk strojů: Práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií. Brno: Jan Melvil 2015. 296 s. ISBN 9788087270714. Kniha má objasňovat masivní změny, které díky pokroku hlavně ve sféře digitálních inovací nyní podstupuje ekonomika a celý současný svět. Nastává éra umělé inteligence, na kterou se musíme všichni adaptovat. Některé vize "Druhého věku strojů" však explicitně a nadšeně přejímá např. text J. Šulce Makroekonomická reflexe agendy Průmysl 4.0 z pozice odborů. ČMKOS, Pohledy 2016/1, s. 49-103. ISBN 9788086846637.

[ii]Makroekonomická reflexe agendy Průmysl 4.0 z pozice odborů. ČMKOS, Pohledy 2016/1. ISBN 9788086846637, zde především s. 70-71, resp. šířeji s. 70-79. 

[iii] Konec konců jsou predikovány přínosy především právě pro země vyspělé (růst konkurenceschopnosti, vznik nových výrobních kapacit, zánik, ale také i vznik pracovních míst apod.) a vážné hrozby pro země ostatní, které mají být většími příjemci rizik, nákladů i ohrožení. Otázkou je, jak se přizpůsobí Čína, resp. země BRIC(S)? 

[iv] Idylicky vylíčeno in Heller, J.: Pohádka o samosprávném socialismu a socializujícím se světě ... Dostupná na http://nestalinsky-marxismus.webnode.cz/news/j-heller-pohadka-o-samospravnem-socialismu-a-socializujicim-se-svete-/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=http%3A%2F%2Fnestalinsky-marxismus.webnode.cz%2Fnews%2Fj-heller-pohadka-o-samospravnem-socialismu-a-socializujicim-se-svete-%2F. Pohádka o samosprávných principech všude, i v armádě, s možností vetování rozkazu, který se mi příčí. Co ve vězení? Ale ony už aresty nebudou potřeba, neboť uvědomělý homo samosprávný se přece ničeho špatného nikdy nedopouští ... Načrtnuto je to mistrně. Bez ironie (Osobně bych v takovém světě samosprávně žít ale nechtěl). Nejtragikomičtější je, že k onomu vysněnému ráji, se podle některých naivistů, prý dostaneme v pohodě a skoro automaticky – nové technologie si ekonomickou demokracii prostě "vynutí" a kapitalistické firmy jednoduše podlehnou v konkurenci. Technologie nevyhnutelně zničí kapitalismus a automaticky nastolí komunistickou idylu ... Jiní sní spíše o postkapitalismu (kde všechnu práci vykonávají počítače), který bude nastolen skrze nové technologie. Tyto mají být neuvěřitelně efektivní, neustále zlevňovat a zlevňovat spotřebu, až se zhroutí celá idea spotřeby coby motoru hospodářství. Už nepůjde vydělávat na něčem, co je v podstatě zadarmo – srov. např. úvahy futurologa G. Leonharda na http://www.e15.cz/budoucnost-byznysu/technologie-kapitalismus-drive-ci-pozdeji-zabiji-rika-futurolog-leonhard-1330953. P.S. Výše uvedené nemíří explicitně na J. Hellera & co. S jeho koncepcí sice autor těchto řádků zásadně nesouhlasí, nicméně promyšlenost a fundovanost jí upírat nelze a snad dokonce může být i nestalinsky marxistická (srov. publikace Heller, J., Neužil, F. a kol.: Bojíte se socialismu?. Příbram: Periskop 2007. 195 s. ISBN 9788087077016 a Heller, J., Neužil, F. a kol.: Kdopak by se Marxe bál? Praha: Futura 2011. 560 s. ISBN 9788086844732). Ironie mířila na jiné, někdy až neuvěřitelně plytké, naivně prostinké i prostoduché zmatené slátaniny – srov. Marathon, 96, 2010, roč. 14, č. 4, s. 16-19. ISSN 1211-8591. A v neposlední řadě na tzv. levicové krasoduchy, na popové hvězdy pokrokářské levice, jejichž rádoby hlubokomyslné úvahy nejsou ničím jiným, nežli postmoderními kavárenskými bláboly.

[v] ICT = obor informačních a komunikačních technologií (Information and Communication Technologies).

[vi] Jiní ale zarputile hovoří o další fázi nezvratné globalizace, kdy už to jen nepůjde tak rychle a tak snadno (objektivní zesvětovění má nezadržitelně postupovat jinými cestami, přičemž globalizace bývá s oblibou mylně zaměňována za internacionální dělbu práce). Poukazováno rádo bývá i na vyčerpání neoliberálního modelu globalizace, na nutnost alterglobalizace (přičemž s tímto pojmem se žongluje už několik desítek let a stále nic). Nicméně např. pokles tempa růstu světového obchodu je přitom realitou. Krátkodobější výkyv, nová etapa, nový megatrend? Změny v mezinárodním obchodě jsou už pár let neoddiskutovatelné a o jednoroční výkyvy nejde. Vše přitom nelze vysvětlit krizí koncem první dekády 21. století, ani reorientací Číny na domácí poptávku. Připomenout nutno i začínající přemisťování výrob zpět do mateřských zemí díky automatizaci ("reshoring"), např. zpátky z Asie do USA. Není však oním stěžejním, že globalizace byla už prostě neudržitelná? A to i pro kapitalismus samotný? Neoliberální globalizace, včetně krajně nebezpečné a neúměrné financializace světa, drtivé většině už více brala, nežli přinášela. Tohle má být ona objektivní nezadržitelnost a nevyhnutelnost?  

[vii] Ke korektnímu pokrokářství, degeneraci levice, zvráceným šílenostem tzv. neomarxismu, rozdělení na kosmopolitní kavárnu a tradicionalistickou národní hospodu, jakožto i k vizi nového národního obrození a globální konzervativní perestrojky (včetně konzervativní glásnosti) podrobněji viz materiál Tragédie korektního pokrokářství. Marathon, 138, 2016, roč. 20, č. 4, s. 4-34. ISSN 1211-8591 & doplňkové reakce K Honzovi, Pavlovi etc. a pokračující tragédii korektního pokrokářství. Marathon, 139, 2016, roč. 20, č. 5, s. 7-12. ISSN 1211-8591, Politický bizár nebo raději politický kýč? Marathon, 140, 2016, roč. 20, č. 6, s. 38-40. ISSN 1211-8591, Vstanou noví Fidelové?  Marathon, 142, 2017, roč. 21, č. 1, s. 14-19. ISSN 1211-8591 a Neomarxismus ostudou, prohrou i hrozbou opravdu je. Marathon, 143, 2017, roč. 21, č. 2, s. 5-9. ISSN 1211-8591.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář