Model hry TITANIC a jeho využití/1

7. květen 2017 | 09.04 |

Model hry Titanic, efektivní nástroj analýzy současné reality – 1. část

Úvod

Modelem hry typu Titanic, resp. modelem komplexu her tohoto typu se v našem týmu zabýváme dlouhodobě. Model vychází z toho, že hráči mají dvě základní strategie:

1. Kooperativní: Snažit se o to, aby na základě spolupráce došlo k záchraně co největšího počtu osob.

2. Nekooperativní: Omezit množnost záchrany ostatních, aby se zvýšila šance na záchranu vyvolených (v tomto smyslu budeme pojem "vyvolení") používat dále.

K tomu dvě poznámky:

- Název "Titanic" je spíše marketingový, snaží se zaujmout. Různé varianty komplexu her Titanic nelze bezprostředně ztotožnit s tím, co se odehrávalo při katastrofě lodi Titanic, i když to, co tam probíhalo (resp. každá z verzí toho, co tam probíhalo) je jedním typem komplexu her Titanic.

- Typ her, které budeme analyzovat, by bylo možné definovat rozvinutějšími definicemi. Na úvod budeme používat tuto jednoduchou.

Oblast aplikací modelů her typu Titanic je velmi široká. Především se však nabízí aplikace na současnou společenskou realitu jak v lokálním, tak globálním měřítku. Proces narůstání majetkových rozdílů ("bohatnutí bohatých a chudnutí chudých") dosáhl v historii nevídaných rozdílů a zrychluje se. Zvyšuje se ekonomická a sociální segregace, přibližně od začátku milénia došlo ke zlomu, kdy na místo postupného vytváření rovnosti příležitostí pro společenský vzestup dochází k omezování vertikální mobility. Na místě je otázka, zda skutečně nedochází k rozehrávání některých variant her, které patří do komplexu her typu Titanic.

Řečeno jazykem teorie her: Vzniká otázka, zda se nerozehrávají hry, v nichž jsou ochotni někteří hráči obětovat (a to i ve fyzickém smyslu) část společnosti (případně i většinu obyvatel) ke svému vlastnímu přežití a udržení svých pozic. S určitými náznaky či pokusy se lze setkat. Dobrý model a s ním spojený teoretický aparát může napomoci k tomu, abychom včas rozpoznali pokusy o rozehrání her typu Titanic a uměli na tyto pokusy reagovat.

V rámci následující série článků ukážeme určitý druh modelů spadajících do komplexu her typu Titanic, které můžeme konfrontovat s realitou a identifikovat některé případy rozehrávání her příslušného typu. O vytvoření takového modelu jsme se s dílčími úspěchy snažili delší dobu. Podařilo se nám publikovat i některé teoretické články.

Populární výklad výsledků najde zájemce např. v seriálu "TITANIC – Jak vypočítat sluníčkáře". První díl byl uveřejněn 19. dubna 2016, další v následujících dnech. Zde je odkaz na první díl:

http://radimvalencik.pise.cz/3349-r2016-079-titanic-jak-vypocitat-slunickare-1.html

Dále pak v navazujícím třídílném seriálu "TITANIC - podrobnější analýza". První díl byl uveřejněn 29. dubna 2016, další v následujících dnech. Zde je odkaz na první díl:

http://radimvalencik.pise.cz/3382-r2016-089-titanic-podrobnejsi-analyza-1.html

V rámci následující série článků uveřejňujeme výsledky, které pracují s velmi perspektivním konceptem. Ten jsme v loňském roce ještě neměli k dispozici. Oproti tom, co jsme měli k dispozici, má následující přednosti:

1. Má vhodné grafické vyjádření, které (když se ho člověk naučí používat) může být rozvíjeno a doplňováno mnoha směry, přitom tak, aby se prostřednictvím něj daly identifikovat a analyzovat nejrůznější případy, se kterými se při rozehrávání her typu Titanic můžeme setkat.

2. Vede ke konkrétním úlohám v oblasti teorie her, k jejichž řešení lze použít netriviální matematické prostředky a jejichž řešení přináší netriviální výsledky.

3. Dochází tak ke standardní interakci mezi matematickým modelem a analýzou reality: To, co považujeme v realitě za významné, dokážeme zasadit do modelu, a naopak, řešení matematických úloh v rámci modelu lze interpretovat v oblasti společenské reality, odhalit to, co bez modelu není vidět.

Veřejnou prezentaci následujícího modelu považuji za významnou z následujících důvodů:

1. Jsem přesvědčen, že s pokusy o rozehrání některých her typu Titanic se budeme setkávat v blízké i dohledné budoucnosti stále častěji.

2. Model (a aparát jeho analýzy), který budu prezentovat, budeme v rámci našeho týmu průběžně zdokonalovat a doplňovat tak, aby jej pro pochopení současné reality mohlo využívat co nejvíce lidí. Postupně budeme zdokonalovat výklad, metodiku osvojení modelu, přicházet s dalšími prvky modelu, ukazovat některé významné interpretace.

3. Vytvářet model (a aparát jeho analýzy), se kterým přicházím, vyžaduje trpělivou a náročnou teoretickou práci. K tomu i schopnost řešit některé specifické úlohy z oblasti teorie her, které nepatří do běžné výbavy. Může se stát (a velmi bych to uvítal), že najdeme zájemce o spolupráci v této oblasti. Jedná se o původní výzkum a k prezentaci jeho výsledků se nabízí řada prestižních příležitostí, nehledě na to hlavní – jedná se o významný příspěvek k analýze a pochopení současné reality, intimních i temných stránek současné reality.

Pro názornost stručná ukázka jednoho typu nástrojů, který budeme používat (podrobněji o něm bude pojednáno v dalším pokračování):

PXi = const     Pravděpodobnosti i-tého (každého) hráče, že se zachrání při prosazení kooperativní strategie. V daném modelu předpokládáme, že je pro všechny stejná.

P(xj)    Pravděpodobnost, že se prosadí nekooperativní strategie, jako funkce od počtu hráčů, kteří ji budou prosazovat, resp. kteří nebudou prosazovat nekooperativní strategii

1-P(xj)Pravděpodobnost, že se prosadí nekooperativní strategie.

1-γ(xi)Náklad na přijetí hráče mezi vyvolené: Předpokládáme, že všichni hráči, kteří budou prosazovat kooperativní strategii, budou přijati mezi vyvolené. Od určitého momentu bude šance každého z vyvolených na záchranu v rámci vyvolených klesat (z kapacitních důvodů).

PXi×P(xj)         Šance na záchranu určitého konkrétního hráče, pokud zvolí kooperativní strategii.

(1-P(xj))× (1-γ(xi))    Šance na záchranu určitého konkrétního hráče, pokud zvolí nekooperativní strategii.

Výchozí model předpokládá, že hráčů je přesně pět. V realitě musíme počítat s mnohem větším počtem hráčů. Náš model však lze chápat i tak, že hráče rozdělíme do paretovských kvintilů, tj. že se vždy jedná o skupinu hráčů, kterou chápeme jako jednoho hráče. Jinými slovy, pokud nám model s pěti hráči umožní vyčíst z reality něco významného, budou výsledky přenositelné i na velký počet hráčů.

Závěrečná poznámka k první části:

Již ze zkrácené prezentace výchozího modelu je zřejmé, že existuje obrovské množství alternativ, kterými můžeme příslušnou oblast reality popsat. Neexistuje obecný návod, co vzít za základ modelu a jak výchozí model postupně rozšiřovat. Proto je při zpracování tohoto modelu "práce jak na kostelní věži", ale tím se nabízí i spousta příležitostí, jak se zabývat něčím skutečně zajímavým a současně velmi prospěšným.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář