Vize, jakou potřebujeme/1483!!!

Vize, jakou potřebujeme/1483

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce V.

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Též velmi důležitý díl!

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

Poučná nechápavost – část II.

Někdy může nechápavost posunout pochopení teorie více než sebelepší popularizace. Nevěříte? Tak si dobře přečtete následující a zamyslete se nad tím. Ondřej Černík v komentáři ke 42. části série Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/42 (viz https://radimvalencik.pise.cz/12699-komentare.html#616380 ) píše (od svého textu odlišuji barvou, smysl vložených čísel objasním):

Pareto optimum je kritérium efektivnosti; samo o sobě neříká nic o spravedlnosti (1) ani o tom, jaký typ společenského uspořádání je žádoucí (2). Pokud chceme spojit efektivnost s normativním cílem (např. "svobodný rozvoj každého"), musíme explicitně zavést sociální kritérium a ukázat podmínky, za nichž dané instituce vedou k vybrané Pareto efektivní alokaci (3)...

A teď k tomu, co v textu konkrétně nesedí a proč, jelikož už delší čas — víc než rok — sleduji, že autorovi nejsou pojmy zcela jasné a že sám již v poznané teorii tápe.

Věta typu "Paretovo optimum je ve své podstatě totožné s tím, aby svobodný rozvoj každého člověka byl podmínkou rozvoje všech" je kategorická, fatální chyba (4). Pareto optimum říká jen to, že už nejde nikoho zlepšit bez zhoršení někoho jiného. Není to teorie spravedlnosti, není to teorie rovnosti, není to teorie "harmonie". Pareto optimum může být klidně kompatibilní i s extrémní nerovností. Pokud má někdo potřebu z Pareta udělat morální ideál, musí říct, jaké přesné morální kritérium přidává (utilitarismus, Rawlsův maximin, egalitární pravidlo, sociální welfare funkce...) a jak se tím vybere konkrétní Pareto efektivní bod (5). Jinak se jen bere technický pojem a přelepuje se na něj proklamace (6).

Ta slavná věta "svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech" je normativní výrok (ideál společnosti), ne matematická definice optima na trhu (7). To je fatální mikroekonomický přešlap (8). Když se to prohlásí za "totožné s Paretovým optimem", tak se tím de facto tvrdí, že mezi efektivností a daným politicko etickým ideálem existuje rovnost "ze své podstaty" (9). Neexistuje. Může existovat kompatibilita za určitých institucí, ale to musí být dokázáno, ne vyhlášeno.

K tomu ode mne:

Nic nemůže lépe zpropagovat ekonomii produktivní spotřeby než výše uvedená Černíkova exhibice NEPOCHOPENĺ toho, o co jde. S určitým zjednodušením lze říci, že hlavní rozdíl mezi starou a novou ekonomií je v tom, že neoklasická ekonomie je zaměřena na MAXIMALIZACI UŽITKU (spotřebitele), zatímco ekonomie produktivní spotřeby na MAXIMALIZACI PŘĺJMU (současné hodnoty budoucího příjmu ze spojení investičních prostředků a investičních příležitostí kteréhokoli ekonomického subjektu).

Na první pohled by se mohlo zdát, že ekonomie produktivní spotřeby je více "odlidštěná". Jenže je tomu právě naopak. V ekonomii produktivní spotřeby mají VŠECHNA paretovská optima zásadní vlastnost: splývá v nich ekonomická efektivnost se sociální vstřícností (pojem "vstřícnost" je víc než "solidarita" či "spravedlnost"). To neoklasika nedokáže pochopit. Proto Černíkovo tvrzení ""svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech" je normativní výrok (ideál společnosti)" je mimo mísu, usvědčuje ho, že nechápe, o co jde. Je to tvrzení, které plně vyhovuje kritériu ekonomické efektivnosti, protože dokud nedojde k takovému uspořádání vztahů mezi lidmi, nebude ekonomický systém dostatečně efektivní. Takto to doložitelně chápal K. Marx. Jen neměl dostatečně vyvinuté teoretické nástroje, aby to operacionalizoval.

Jakmile máme model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí (viz předcházející díl), můžeme:

Za prvé: Dokázat, že paretovské optimum v tomto modelu může nastat tehdy a pouze tehdy, když jsou investiční příležitosti využívány podle míry výnosnosti (a to bez ohledu na to, komu patří investiční prostředky, investiční příležitosti a v čí prospěch jsou nové investiční příležitosti generovány).

Za druhé: Vzhledem k tomu, že generovat investiční příležitosti může jen člověk (v rámci skupiny lidí), pak efektivnost jakéhokoli ekonomického systému je tím vyšší, čím méně je omezena a čím více je podpořena schopnost každého člověka generovat co nejvýnosnější investiční příležitosti, což předpokládá příslušné vztahy mezi lidmi založené na týmovosti a komplementaritě, které můžeme populárně charakterizovat jako "svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech".

Ekonomie produktivní spotřeby na rozdíl od neoklasické ekonomie nepotřebuje při řešení vztahu "ekonomického" a "sociálního" berličku normativnosti. Proto je ekonomií vyššího typu. To, co neoklasická ekonomie štěpí na "ekonomické" a "sociální", ekonomie produktivní spotřeby spojuje. Parafrázujíc Hegela:

Vše, co je skutečně ekonomické, je i sociální.

Vše, co je skutečně sociální, je i ekonomické.

K těm vloženým číslům (1)-(9): Jedná se o nepravdivé výroky typu omylů.

Pro ilustraci: Černíkův výrok "Pareto optimum může být klidně kompatibilní i s extrémní nerovností"je pravdivý. V systému neoklasické ekonomie, kde vše vztahujeme k maximalizaci užitku člověka pojatého jako spotřebitele, je to naprosto standardní situace. Rozdělení bohatství nás nezajímá. Pokud bychom se chtěli zabývat otázkou rozdělení bohatství v rámci neoklasické ekonomie, museli bychom použít berličku normativního přístupu a zamořit tím teoretický systém.

I ekonomii produktivní spotřeby může být paretovské optimum kompatibilní s extrémní nerovností. Ale není kompatibilní s tím, že investiční příležitosti nejsou využívány podle  míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, že jeden subjekt je extrémně bohatý a druhý extrémně chudý. Pravdou je, že pokud by situace na trhu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí byla blízká paretovskému optimu, měl by příslušný ekonomický systém za běžných podmínek tendenci extrémní nerovnost snižovat. Je to dáno mj, tím, že v tomto systému je hlavním zdrojem příjmů stávají investiční příležitosti spojené s nabývání, uchováním a uplatněním schopností člověka. A to nikoli z důvodu normativních požadavků, ale v logice paretovské efektivnosti.

(Pokračování dalším tématem, tentokráte velmi aktuálním)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Zážitky z návtěvy Křivoklátu v období Vánoc. Hrad přístupný s velkou prohlídkou bez průvodce za 160 Kč, skvělý kulturní program, stánky na nádvoří i v podhradí, ve kterých bylo všechno a za přijatelné ceny a hlavně - skvělá nálada. Organizace parkování stovek a celé akce na jedničku. Pak jsem si ještě zajel na zpáteční cestě do Berouna na oběd a návštěvu náměstí.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12696-vize-jakou-potrebujeme-1476.html

Nádvoří Křivoklátu plné atrakcí.

Mezi atrakce na nádvoří patří i tento historický, ručně poháněný kolotoč.

Pohled z hradu do údolí na projíždějící vláček.

A ještě další část údolí.