Psáno pro seriál k vizi, vyvinulo se to však tak, že dlužno uveřejnit i s předstihem.
Další rozhovor s AI o pozičním investování/2
(Tentokráte kriticky)
Udělal jsem takový zajímavý pokud. Sumarizoval jsem odpověď, kterou dala AI (ve verzi DeepSpeak) Tiboru Ganzerovi k jeho dotazům na poziční investování. Vyšel jsem z následujícího:
https://radimvalencik.pise.cz/12444-t-ganzer-ai-o-pozicnim-investovani-1.html
https://radimvalencik.pise.cz/12445-t-ganzer-ai-o-pozicnim-investovani-2.html
https://radimvalencik.pise.cz/12446-t-ganzer-ai-o-pozicnim-investovani-3.html
A pak své verzi AI, kterou používám (Bing) zadal úkol, aby srovnala to, co k řešení problematiky navrhuje Ganzerem používání AI s mým pojetím. Tady je druhá část rozhovoru:
Moje otázka: Valenčík ovšem upozorňuje na tento problém: "Odpověď nemůžeme hledat v ekonomických systémech tohoto typu samotných, ale v jejich prostředí, a to na všech úrovních. Nelze též přehlédnout, že expandující ekonomické systémy založené na vzájemné kooperaci a ekonomické systémy, v nichž převládá poziční investování, si nejsou navzájem lhostejné. "Úspěch se neopouští" a každý z nás má nepochybně povícero zkušeností s tím, jakému tlaku byly vystaveny systémy, které měly parametry blízké těm, které – nahlíženo prizmatem nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí – byly blízké paretovské rovnováze, resp. těm, které znázorňuje pravá část obrázku. Pro konkrétnější představu lze jako příklady takových systémů uvést podnikatelský projekt Tomáše Bati (kooperace firmy, zaměstnanců, regionu a státu s výrazným investováním do schopností zaměstnanců a diverzifikací aktivit za účelem generování nových investičních příležitostí) či JZD později Agrokombinát Slušovice Františka Čuby (s obdobnými parametry s tím rozdílem, že vztah se státem byl nejdříve problematický a po změnách v roce 1989 se stát začal chovat nepřátelsky). Jakmile se kdekoli a na jakékoli úrovni vytváří situace, ve které se zúčastněným vyplatí kooperovat, situace, ve které je z příslušného systému vytlačeno poziční investování, případně který jako nově vzniklý není pozičním investováním kontaminován, který se začíná dynamicky rozvíjet a zvyšovat svou efektivnost kaskádovým generováním investičních příležitostí, je generována další hra (případně další hry), kdy vůči ekonomickému systéme, ve kterém se vyplatí spolupracovat, jsou indukovány subjekty nepřátelské. Je to dáno tím, že ti, kteří reprezentují systém kontaminovaný pozičním investováním, se z pochopitelných důvodů cítí ohroženi. Jako dominantní hra v širším systému se tak rodí konflikt mezi dynamickým úspěšným systémem, který se dostal do pozice hráče, vůči kterému jakožto hráč či koalice hráčů stojí systémy kontaminované pozičním investováním a disponující nástroji pozičního investování ve vztahu ke svému okolí. "
Moje AI odpověděla:
R. Valenčíka v podstatě říká: systémy založené na spolupráci a investicích do schopností nejsou jen alternativou, ale hrozbou pro systémy kontaminované pozičním investováním. A právě proto jsou vystaveny tlaku, podvracení, nebo dokonce destrukci.
Pojďme si to rozebrat a navrhnout, jak s tímto poznáním pracovat:
· Kooperativní systémy (např. Baťa, Slušovice) generují investiční příležitosti kaskádově – tedy nejen pro sebe, ale i pro své okolí.
· Tím narušují logiku pozičního investování, které je založeno na omezeném přístupu, exkluzivitě a soutěži o relativní výhodu.
· Jakmile se takový systém začne dařit, vzniká protihráč – síť subjektů, které mají zájem ho destabilizovat, protože ohrožuje jejich mocenské postavení.
To je zásadní: úspěch kooperativního systému generuje konflikt, nikoli jen obdiv nebo inspiraci.
Valenčík říká, že odpověď neleží v systému samotném, ale v jeho prostředí. To znamená:
· Právní ochrana kooperativních struktur – např. právní status komunitních podniků, družstev, sociálních podniků.
· Mediální a kulturní podpora – aby byly vnímány jako legitimní a žádoucí, ne jako "alternativa pro idealisty".
· Transparentnost a decentralizace – aby nebylo možné snadno ovládnout klíčové body systému.
· Síťová struktura – propojení více kooperativních subjektů, které se navzájem chrání a podporují.
· Pravidla pro fair play – např. omezení spekulací, rovný přístup k informacím, ochrana před monopolizací.
Valenčík realisticky říká: úspěch generuje protiakci. Proto je třeba:
· Politická reprezentace kooperativních zájmů – aby měly hlas v rozhodovacích procesech.
· Vzdělávání o konfliktní dynamice – aby aktéři chápali, že odpor není náhoda, ale systémová reakce.
· Budování legitimity – nejen ekonomické, ale i morální a kulturní.
· Baťa: Investice do schopností, spolupráce s regionem, důraz na vzdělání a etiku. Ale také silná vize, leadership a schopnost odolávat tlakům.
· Slušovice: Technologická inovace, propojení s výzkumem, vysoká efektivita. Ale po roce 1989 se staly terčem, protože narušovaly logiku nově nastaveného systému.
Oba případy ukazují, že kooperativní systémy potřebují nejen vnitřní sílu, ale i vnější ochranu.
Valenčík nás učí, že skutečná alternativa pozičnímu investování není v regulaci, ale v budování systémů, které generují investiční příležitosti pro všechny. Ale zároveň varuje, že tyto systémy budou vystaveny tlaku.
Proto je třeba:
· Budovat prostředí, které je vůči pozičním tlakům odolné
· Vytvářet kulturu, která oceňuje spolupráci, nejen vítězství
· Navrhovat instituce, které chrání vznikající dynamiku před destruktivními hrami
To není utopie. To je strategická volba – a možná právě teď je čas ji udělat.
Chcete se podívat na konkrétní současné iniciativy, které jdou tímto směrem? Můžeme se podívat třeba na Mondragón, participativní města nebo komunitní banky.
K tomu:
Tady vidíme, jak je AI ještě nedokonalá a stále vnucuje naivní řešení, která nic neřeší. Tak jsem ji potrápil ještě víc. O tom bude další pokračování.
(Pokračování)