T. Ganzer: AI o pozičním investování/1

Zajímavý a přínosný příspěvek v podobě komunikace s AI na téma poziční investování poslal Tibor Ganzer. Zde je první část:

S AI o pozičním investování – část I.

Tibor Ganzer

Se zájmem jsem sledoval seriál o komentářích k Aljašskému setkání Trump-Putin ale rozhodl jsem se s tím neztrácet čas, protože nic u toho nemůžeme ovlivnit. Ovlivnit můžeme jenom to, co máme doma v našem středoevropském prostoru. A tak jsem se vydal na virtuální cestu světem na druhou stranu zeměkoule - do Číny.

Co říká na "poziční investování" Deepseek v režimu "uvažování"?

Moje poznámka:

Vypouštím první část rozhovoru TG s AI, ta totiž nejdříve reagovala na pojem "pozice" na finančních trzích ve smyslu držby aktiv. S tím jsem se též setkal, proto vždy avizuji, že mně jde o poziční investování ve smyslu pozičních statků či v interpretaci R. Valenčíka. Pracuji s jinou verzí AI a to se okamžitě dokáže orientovat. Teď začíná zajímavá část rozhovoru TG-AI:

Tibor:  Neměl jsem na mysli poziční investování ve firmách a v korporacích ale poziční investování z pohledu celé lidské společnosti a jejího dalšího vývoje.

DeepSeek (fáze uvažování):  Hmm, uživatel upřesňuje, že nemá na mysli poziční investování ve firmách, ale z pohledu celé lidské společnosti. To je zajímavé rozšíření původního dotazu. Uživatel pravděpodobně uvažuje o širších sociálních a civilizačních dopadech toho, jak lidé investují své zdroje (čas, energii, kapitál) do určitých pozic nebo oblastí na úkor jiných. Možná se zajímá o to, jak takové strategické alokace zdrojů ovlivňují dlouhodobý vývoj společnosti.
Asi bych měl opustit úzký ekonomický rámec a zaměřit se na širší filosofické a sociologické implikace. Uživatel zřejmě hledá odpověď na úrovni civilizačního vývoje, ne jen korporátního governance.
Mohl bych rozebrat, jak jednostranné investice do určitých oblastí (technologie, krátkodobý zisk) vytvářejí systémové nerovnováhy na úkor jiných kritických oblastí (kultura, vzdělání, environmentální stabilita).
Také by stálo za to zmínit, jak takové "poziční investování" může vést k patologickým stavům, kdy společnost jako celek nedokáže adekvátně reagovat na komplexní výzvy, protože její zdroje jsou zamrzlé v určitých pozicích.
Možná bych měl poukázat na to, že jde o problém kolektivní akce - jednotliví aktéři racionálně maximalizují své pozice, ale společnost jako celek tím trpí. To souvisí s koncepty jako tragédie obecní pastviny nebo sociální dilemata.
Hmm, a nakonec bych mohl naznačit, že řešením není odmítnout poziční investování úplně, ale najít mechanismy, které lépe vyvažují individuální zájmy s kolektivními potřebami.

Deepseek (po uvažování následuje odpověď): Skvělá otázka! Když opustíme úzký ekonomický pohled a podíváme se na "poziční investování" (angl. "positional investing") jako na společenský fenomén, otevírá se nám velmi zajímavá a kritická perspektiva.
V tomto kontextu se "poziční investování" netýká jen peněz, ale obecněji toho, kam jako jednotlivci i jako společnost alokujeme své omezené zdroje – čas, energii, kapitál, pozornost a politickou vůli.
Škodlivý dopad na vývoj společnosti spočívá v tom, že tyto zdroje jsou investovány primárně do získání nebo udržení relativní výhody oproti ostatním (tedy "lepší pozice") na úkor investic, které zvyšují absolutní blahobyt a kvalitu života pro všechny.
Zde jsou konkrétní způsoby, jak může toto poziční investování škodit:

       1. Mrhání zdroji a "předražené závody" (The Arms Race Dynamic)
       Společnost se dostává do stavu, kde musí každý investovat obrovské zdroje, jen aby si udržel své relativní postavení, ale celkový prospěch neroste.

Příklad 1: Vzdělání Místo aby se investovalo do toho, aby se všem dětem dostalo kvalitního vzdělání a rozvinuly jejich talenty, investuje se obrovské množství peněz a energie do "pozičního závodu" – drahé soukromé školy, doučování, přípravné kurzy. Cílem není být vzdělaný, ale být lépe připravený než ostatní na přijímací zkoušky. Celkový objem znalostí ve společnosti se tím příliš ne zvyšuje, ale náklady (finanční i psychické) pro všechny obrovsky rostou.

Příklad 2: Bydlení Investice do bydlení v "lepší" čtvrti není často o kvalitě bydlení jako takové, ale o sociálním statusu a přístupu k lepším školám a službám. To žene ceny nemovitostí do závratných výšek, což je pro společnost jako celek neproduktivní alokace kapitálu.
2. Podkopávání solidarity a důvěry
Když je společnost nastavena jako nulový součet (moje výhoda je tvoje prohra), podkopává to vzájemnou důvěru a ochotu spolupracovat. Lidé přestávají vnímat společné dobro a veřejný zájem.
Elity se izolují v gated communities, posílají děti do soukromých škol a využívají soukromé zdravotnictví. Tím přestávají mít zájem na zkvalitňování veřejných služeb (parky, školy, nemocnice), protože je sami nevyužívají. To vede k jejich dalšímu chátrání a prohlubování nerovností.

3. Oslabování veřejné sféry a společných statků
Poziční investování privatizuje výhody. Místo abychom investovali do veřejné infrastruktury, parků, kvalitní hromadné dopravy nebo veřejného zdravotnictví (což prospívá všem), investujeme do soukromých substitutů (vlastní auto, soukromý lékař, zahrada na vlastním pozemku). To dlouhodobě oslabuje ty instituce, které drží společnost pohromadě.
4. Krátkodobost a vykořisťování
Poziční investoři (ať už jednotlivci nebo firmy) mají tendenci maximalizovat svůj vlastní zisk na nejbližší období, často na úkor dlouhodobé udržitelnosti.
Příklad: Životní prostředí : Těžba surovin nebo vypouštění emisí je poziční výhoda pro daný podnik nebo stát (zisk, růst HDP), ale náklady ve formě znečištění a klimatické změny neseme všichni. Jedná se o "investici" do vlastní pozice na úkor budoucnosti celé společnosti.
5. Stagnace a potlačování inovací
Skutečné, přelomové inovace často přicházejí z nečekaných směrů a vyžadují ochotu riskovat a myslet jinak. Poziční investování naopak vede k extrémní averzi k riziku a konformitě. Cílem není vytvořit něco nového, ale udržet si své stávající privilegované postavení a chránit ho před nováčky. To může brzdit technologický i sociální pokrok.

Shrnutí:
Poziční investování z pohledu celé společnosti je alokace zdrojů primárně do soupeření o relativní status, moc a výhody namísto do tvorby absolutního blahobytu a řešení společných výzev.
Místo abychom společně investovali do toho, aby se všem žilo lépe, investujeme obrovské množství energie do toho, abychom byli o kousek výše než naši sousedé. Tento přístup je pak živnou půdou pro prohlubování nerovností, erozi veřejné důvěry a neschopnost efektivně řešit komplexní problémy jako je klimatická změna nebo sociální koheze.
K tomu:

Je docela zajímavé, že po upřesňujícím dotazu AI poměrně přesně zařadila poziční investování v našem smyslu slova do pojetí, které dal tomu pojmu Robert Reich (americký sociolog a ekonom, ministr práce a sociálních věci v první administrativě B. Clintona) ve své knize Dílo národů (významné dílo).

(Pokračování)