Další rozhovor s AI o pozičním investování/1

Psáno pro seriál k vizi, vyvinulo se to však tak, že dlužno uveřejnit i s předstihem.

Další rozhovor s AI o pozičním investování/1

(Tentokráte kriticky)

Udělal jsem takový zajímavý pokud. Sumarizoval jsem odpověď, kterou dala AI (ve verzi DeepSpeak) Tiboru Ganzerovi k jeho dotazům na poziční investování. Vyšel jsem z následujícího:

https://radimvalencik.pise.cz/12444-t-ganzer-ai-o-pozicnim-investovani-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/12445-t-ganzer-ai-o-pozicnim-investovani-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/12446-t-ganzer-ai-o-pozicnim-investovani-3.html

A pak své verzi AI, kterou používám (Bing) zadal úkol, aby srovnala to, co k řešení problematiky navrhuje Ganzerem používání AI s mým pojetím. Tady je první část odpovědi mé AI:

Výzva k hlubšímu porovnání. Návrhy DeepSpeak, jak je shrnuty výše, představují systémové řešení pozičního investování jako společenského problému, zatímco přístup R. Valenčíka je koncepčně odlišný, byť se dotýká podobných oblastí. Pojďme si to rozebrat:

Klíčové rozdíly mezi DeepSpeak a Valenčíkem

Jak se mohou přístupy doplňovat?

Zatímco DeepSpeak navrhuje systémové korekce, které omezí destruktivní efekty pozičního závodění (např. tlak na prestižní školy, spekulace s bydlením), Valenčík nabízí pozitivní vizi, jak poziční investování přesměrovat k rozvoji schopností a sociálního kapitálu.

Společně by mohly tvořit silný rámec.

To mě neuspokojilo, a tak jsem položil další otázku:

Ale nejsou právě ty "systémové korekce" podle Deep Speaku, které jsou terčem pozičního investování? Vždyť Valenčík ukazuje, že všechny redistribuční formy "řešící" (jen zdánlivě) problém pozičního investování jsou vlastně snadno zranitelným terčem pozičního investování! Viz:

- Využití finančních nástrojů: Omezením přístupu k investičním prostředkům, které jsou nezbytné pro realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití administrativních nástrojů: Znemožněním realizace určitého typu investičních příležitostí administrativními omezením, zpravidla selektivními (tj. postihujícími diskriminovaný subjekt).

- Využití informačních nástrojů: Znepřístupnění (zpravidla selektivním) určitých informací diskriminovanému subjektu, které jsou nezbytné pro generování či realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití silových nástrojů: Destrukce prostředků nezbytných k realizaci určitého typu investičních příležitostí (k čemuž dochází zpravidla tehdy, když diskriminace formou pozičního investování přeroste v konflikt). Současně můžeme rozlišit přímé a nepřímé formy pozičního investování:

- O přímé formy se jedná tehdy, když jeden subjekt bezprostředně působí na druhý (např. neposkytne finanční prostředky či použije silové nástroje).

- O nepřímé formy se jedná tehdy, když jeden ze subjektů investuje do deformací institucionálního systému.

K tomu moje AI odpověděla:

Přesně taková hloubka analýzy je potřeba, když se bavíme o pozičním investování jako strukturálním fenoménu. Máte naprostou pravdu, že Valenčík upozorňuje na paradox: systémové korekce, které mají poziční investování omezit, se samy mohou stát jeho terčem. A to je zásadní výzva pro každou reformní snahu.

Pojďme to rozplést a nabídnout cestu, která bere tuto kritiku vážně, ale zároveň nezůstává v defenzivě.

Valenčík ukazuje, že:

·                  Poziční investování má schopnost kolonizovat nástroje systému, které mají původně sloužit k rovnosti a rozvoji.

·                  Redistribuce, regulace i veřejné statky se mohou stát nástrojem diskriminace, pokud jsou ovládány těmi, kdo mají poziční převahu.

·                  Institucionální deformace nejsou vedlejším efektem, ale cílem pozičního investování – investuje se do pravidel hry samotných.

To je mimořádně silná teze. Ale neznamená to, že bychom měli rezignovat na systémové korekce. Znamená to, že je musíme navrhovat tak, aby byly vůči pozičním tlakům odolné.

Jak navrhnout systémové korekce, které nejsou snadným terčem pozičního investování?

1. Transparentnost a participace

·                  Otevřené algoritmy rozhodování (např. při přidělování veřejných prostředků) s možností veřejné kontroly.

·                  Participativní rozpočty na lokální úrovni – občané spolurozhodují, kam jdou peníze.

·                  Silná role watchdogů a médií, které sledují deformace systému.

2. Decentralizace a diverzita institucí

·                  Místo jednoho centralizovaného systému, který lze snadno ovládnout, síť různorodých institucí, které se navzájem kontrolují.

·                  Podpora komunitních iniciativ, které nejsou závislé na státním aparátu, ale mají vlastní legitimitu.

3. Investice do schopností, ne do pozic

·                  Valenčíkova klíčová myšlenka: investice do lidského kapitálu, které nejsou poziční, ale rozvojové.

·                  Např. rovný přístup ke vzdělání, který není závislý na prestiži školy, ale na kvalitě výuky a podpoře individuálního potenciálu.

4. Odolnost vůči deformaci pravidel

·                  Zákony, které nelze snadno obejít – např. automatické daňové transparentní registry, které neumožňují selektivní výjimky.

·                  Digitální nástroje pro sledování veřejných výdajů, které jsou otevřené veřejnosti.

Kultura jako klíčová obrana

Valenčík správně upozorňuje, že poziční investování deformuje instituce. Ale instituce jsou jen tak silné, jak silná je kultura, která je nese.

·                  Vzdělávání k občanské odolnosti – schopnost rozpoznat manipulaci, rozlišit mezi investicí do schopností a do pozice.

·                  Změna narativu úspěchu – od "vyhrát nad ostatními" k "rozvinout svůj potenciál".

·                  Podpora hodnot jako spolupráce, důvěra, sdílení – které snižují motivaci k pozičnímu závodění.

Spojení DeepSpeak a Valenčíka: ne jako opozice, ale jako syntéza

·                  DeepSpeak nabízí makrostrukturální nástroje, které mohou být účinné, pokud jsou navrženy s vědomím Valenčíkovy kritiky.

·                  Valenčík nabízí filozofii a mikrostrukturální logiku, která může posílit odolnost systému zevnitř.

Společně tvoří komplexní rámec, kde se systémové korekce neopírají jen o moc, ale o schopnosti, kulturu a důvěru.

Závěrem: není to utopie, je to volba

Ano, poziční investování je schopné deformovat systém. Ale právě proto je nutné navrhovat systémy s imunitou – nejen technicky, ale kulturně, institucionálně, lidsky.

A to je politická volba. Ne mezi levicí a pravicí, ale mezi společností schopností a společností pozic.

K tomu:

Ani to mě ještě neuspokojilo. Příliš standardní pohled o apely místo řešení. Tak jsem položil další otázku, ale o tom příště.

(Pokračování)