COVI-kávička 20.9. ČR +182 Co dál?

Česká republika:   +0,182 tisíc nových případů. Na hraně.

Evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Rusko mírně roste a rozestup se zvyšuje.

Británie+29,6 tisíc nových případů.

Turecko  +26,4  tisíc nových případů.

Izrael  +6,6  tisíc nových případů.

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Do jaké míry se lze spolehnout na očkování?/1

K diskusi o účinnosti očkování, která už začala a patrně bude nabírat na síle, vyšel přehledně napsaný článek Radka Dragouna na Aktuálně.cz. Uveřejňuji jej ve dvou dílech a odlišuji barvou, aby byl stravitelnější. K tomu přidávám pár poznámek:

Třetina pacientů na jednotkách intenzivní péče v Česku, kteří jsou pozitivní na koronavirus, je již déle než 14 dnů po druhé dávce očkování. Vakcinace je přitom před vážným průběhem nemoci měla ochránit. Předseda vakcinologické společnosti tvrdí, že se pomalu začíná ukazovat, že zvlášť u starších osob může účinnost očkování postupem času klesat, a doporučuje proto přeočkování třetí dávkou.

Počet hospitalizovaných pacientů s covidem na jednotkách intenzivní péče začíná růst. Zatímco v červenci bylo v Česku v jednu dobu zhruba deset takových lidí, nyní je jich už téměř čtyřicet. Značnou část přitom tvoří pacienti, kteří mají už nejméně 14 dnů po druhé dávce očkování.

Ze 118 hospitalizovaných na běžných odděleních, kteří jsou pozitivní na covid-19, je hned 36 po druhé dávce očkování. Podobná situace je i u vážnějších případů na jednotkách intenzivní péče, kde ve čtvrtek ráno leželo 36 pozitivních, z toho rovná třetina je více než dva týdny po druhé dávce vakcíny. Mnohem větší část těchto pacientů však tvoří ti, kteří nebyli očkovaní vůbec, a to hned dvě třetiny, ačkoliv jsou v české společnosti v menšině.

Viz: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kazdy-treti-na-jip-s-covidem-je-plne-ockovany/r 5e2866b816f111eca824ac1f6b220ee8/

K tomu ode mne:

První závěr: Očkování chrání před těžkým a těžším průběhem, ale ne stoprocentně, přitom s časem jeho efekt klesá. K tomu přistupuje důležitý fenomén, který zejména v Izraeli zrušil situaci a který lze nazvat "COVI-frajerství". Tj. dojem, že když je člověk očkován, může si dovolit cokoli. Stále platí, že největším nebezpečím jsou portfoliové vícenákazy (tj. když člověk dostane větší a hlavně "pestrou dávku" nákazy). Proto nejdůležitější je nepřipustit excesivní akce a chovat se obezřetně.

(Pokračování)

Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?

V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:Ekonomie a ekonomika doby postkovidové(pohled za horizont událostí)

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html

Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:

Jak přispět k tvorbě tvůrčích mezigeneračních týmů v rámci vysokoškolské výuky/2

Není patrně třeba podrobněji rozvádět, že jednou z podstatných příčin obtížného zápolení s epidemií je to, že se doposud nepodařilo vytvořit funkční odborný tým pro danou oblast. Je to mj. dáno i tím, že již na vysokých školách příprava k týmové práci je velmi slabá. Následující série vychází z pracovní verze příspěvku připraveného pro mezinárodní konferenci, který je problematice přípravy na týmovou práci v rámci vysokoškolské výuky věnován. Příspěvek odlišuji barvou, zdroje jsou uvedeny v prvním dílu série, aby je měl čtenář k dispozici.

2. díl

Příprava k působení absolventů v tvůrčích týmech při zpracování závěrečných prací

Úvod

Jak se často zdůrazňuje, posláním univerzit není jen vzdělávání studentů, ale i jejich všestranná příprava na odborné a společenské uplatnění. Schopnost působit v tvůrčích týmech (vybrat si vhodný tvůrčí tým, najít si v něm svoji parketu, řešit krizové situace, případně iniciovat vznik tvůrčího týmu či vést tvůrčí tým) k podstatným přesahům vzdělání nepochybně patří. Jaké jsou v této oblasti možnosti univerzity, jaké formy výuky mohou studenta na působení v tvůrčím týmu nejlépe připravit?

Tato otázka je tím významnější, že v současné době působí proti vzniku tvůrčích týmů a zejména proti přerůstání tvůrčích týmu ve stabilizované tvůrčí mezigenerační týmy řada nepříznivých vlivů, jak například ukázal průzkum startupů (Sedláček, Valenčík 2021). Přitom právě tvůrčí mezigenerační týmy lze považovat nejen za hlavního nositele inovačního potenciálu společnosti, ale i významného spolurealizátora změn souvisejících s nezbytnými proměnami ekonomiky a charakteru ekonomického růstu.

Při identifikování možností přípravy studentů k působení v tvůrčích týmech, které nabízí univerzitní vzdělávací proces, se ukazuje jako nejvhodnější možnost využití zpracování závěrečných prací (bakalářských a diplomových). Konkrétně jde o výběr vhodného "velkého tématu", resp. nosného tématu, jeho rozdělení na vzájemně propojená dílčí témata s přesně stanoveným odlišením úrovně požadavků kladených na bakalářskou a na diplomovou práci, zainteresování studentů, vytvoření vhodné metodiky práce se studenty a hodnocení jejich průběžných výkonů i finálního výsledku.

Týmovost má přitom několik dimenzí:

- Z hlediska vztahu mezi bakalářským a magisterským studiem (doktorské studium má určitá specifika).

- Z hlediska vztahu studentů bez významnějších zkušeností v praxi a studentů, kteří mají víceleté zkušenosti z praxe (konkrétně jde o studenty kombinovaného studia, kterých je na univerzitě našeho typu přibližně polovina).

- Z hlediska oborové odlišnosti a tudíž využití interdisciplinárního přístupu, který nosné téma vyžaduje.

- Z hlediska mezinárodní spolupráce, která bude hrát při uplatnění absolventů univerzit na globálních profesních trzích stále větší roli (na VŠFS tvoří zahraniční studenti pětinu).

Cílem příspěvku je vyhodnotit některé dosavadní zkušenosti, které byly získány na Vysoké škole finanční a správní, a.s. (dále označované pod zkratkou VŠFS), a ukázat další možnosti v dané oblasti, jejichž využití bude postupně testováno. Vyjdeme z dříve připravené metodiky týmového zpracování závěrečných prací, která nemohla být v plném rozsahu využita v důsledku přechodu na online výuku.

Poznatky, které příspěvek přináší, jsou podstatným způsobem specifické v návaznosti na zaměření vzdělávacího procesu Fakulty ekonomických studií VŠFS, ale mohou být inspirující i pro vysoké školy technického či přírodovědeckého zaměření.

Předmět, návaznost na stávající poznání a metody

Příspěvek navazuje na systematické zkoumání role tvůrčích mezigeneračních týmů (dále označovaných pod zkratkou TMT) v ekonomickém i sociálním rozvoji společnosti. Proč hovoříme nejen o tvůrčích, ale též mezigeneračních týmech je zřejmé z definice, kterou jsme pro potřeby přesného identifikování významu TMT vyvinuli.

TMT je skupina osob, která má následující atributy:

1. Je relativně stabilní, došlo v ní k rozdělení činností, pozic i neformálních rolí.

2. Její hlavní činnost má tvůrčí charakter, je zaměřená na tvorbu a realizaci inovací v nejrůznějších oblastech společenského života (ekonomice, umění, správě, realizaci reforem, poskytování různých služeb apod.).

3. Dochází v ní k mezigeneračnímu přenosu poznatků, zkušeností i sociálních kontaktů, což vede k navyšování lidského kapitálu členů týmu a celkového tvůrčího a sociálního potenciálu týmu.

Požadavek dlouhodobé stability považujeme za významný, protože pouze v podmínkách dlouhodobé stability lze plně využít možnosti zvyšování a plného uplatnění inovačního potenciálu tvůrčích týmů. To neznamená, že nedoceňujeme význam ad hoc tvůrčích týmů, jejichž vznik může být iniciován z řady důvodů. Ale i vznik ad hoc týmů je tím snadnější a efektivnější, čím více vychází z působení dlouhodobě fungujících TMT.

Z hlediska návaznosti na stávající teoretickou literaturu lze zmínit Slovník pojmů k řízení lidských zdrojů z roku 2004, kde je tým popsán jako: "malá pracovní skupina složené z pracovníků různých oborů nebo různých útvarů organizace. Znakem týmu je dočasnost jeho existence (vymezená dobou ke splnění daného úkolu), neformální vztahy mezi členy, participativní styl vedení a interakční spolupráce." (Dvořáková a kol., 2004), dále např. "Podniky s různorodými pracovními silami, které spojují různý věk, prostředí a zkušenosti, by mohly mít vzorec pro úspěch." (Global Diversity and Inclusion: Fostering Innovation Through a Diverse Workforce, 2017), Srov. též (AGIN 2019), (Plamínek 1994), (Plamínek, 2018).

Pokud jde o práce týmu při VŠFS navazujeme zejména na výzkumnou studii Analýza průmysl 4.0 a význam týmů s důrazem na interdisciplinární a mezigenerační spolupráci (Říhová a kol. 2019) a na základě ní a dalšího kvantitativního šetření zpracovaný článek (Říhová, Písař, Havlíček 2019), K problematice mezigenerační spolupráce viz např. "policy paper" nesoucí název Cross-generational Cooperation in the Workplace Development of Networks of Cross-generational Teams of Individual EU States, as a Tool to Achieve the EU's Competitive Advantage in the Global Market (Farkačová, 2020).

K řešené problematice uplatňujeme interdisciplinární přístup. Základem metod, ze kterých vycházíme, je práce s pojmy, přesné vyjádření definic pojmů, s nimiž pracujeme, a přesahů stávajícího poznaní dané oblasti prostřednictvím pojmů, reinterpretaci pojmů z různých disciplín (tj. vyjádření pojmů, s nimiž pracuje jedna disciplína, prostřednictvím pojmů jiné disciplíny, což je důležitým předpokladem interdisciplinárního přístupu).

Další důležitou metodou je začlenění zkoumané problematiky do konceptu historicky

významného přechodu ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách, či přesněji, ve které jsou produktivní služby (zejména vzdělávací a péče o zdraví) dominujícím a expandujícím sektorem rozhodujícím o dynamice, ale také o kvalitě ekonomického růstu. Tento přechod je svým rozsahem a hloubkou srovnatelný s průmyslovou revolucí, jeho identifikování a definování je nezbytnou podmínkou pochopení současnosti a zpracování perspektivní realistické vize.

Důležitou metodou, ze které vycházejí prezentované výsledky, je i průběžné vyhodnocování zkušeností ze zapojení studentů do projektů specifického výzkumu a činnosti Teoretického semináře ekonomie produktivní spotřeby (který při VŠFS působí od roku 2003).

V příspěvku je rovněž využita analýza metodických materiálů, kterými univerzity různého zaměření upravují zpracování závěrečných prací, a manuálů či příruček, které se problematikou zpracování závěrečných prací zabývají systematicky a využívají poznatky z více fakult i univerzit.

(Pokračování)

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.

(Pokračování)