Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
COVI-kávička 5.7. ČR +0,105 RF +25,1. Co dál?
Česká republika: +0,105 tisíc nových případů. Opět téměř 2x víc než minulou neděli. Nepříjemné.
Rusko +25,1 tisíc nových případů, zase trochu vzrostlo, 10x víc než Franice, nedávno to bývalo naopak.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
25,1 : 2,1 |
0pt;
font-family:"Times New Roman","serif";mso-bidi-font-weight:bold">Británie +24,2 tisíc nových případů, těžší případy zatím výrazněji nerostou.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Analytický pohled Miloše Balabána
Jeden z možných pohledů na současný a předpokládaný vývoj dal 4. července Miloš Balabán v České pozici. Myslím, že hlavní problém je v něčem jiném, než v nových mutacích. Konkrétně pak v následujících vzájemně souvisejících skutečnostech:
1. Rozhodují ne mutace, ale portfolio, které se šíří.
2. Portfoliové umožňují excesy neobezřetného, resp. bezohledného chování.
3. Virus je evolučně stabilní a mnohem víš, než si dovedeme představit.
Nejistoty a nový normál
Miloš Balabán
Zatím nejnakažlivější mutace covidu Delta se šíří kontinenty a v mnoha zemích způsobuje chaos. Podle WHO je už detekována v 92 zemích. Nejhůře je na tom Afrika. Lavinovitě se šíří v Zimbabwe, Namibii, Mozambiku a Ugandě. To vše v situaci, kdy úroveň proočkovanosti je v Africe na katastrofálně nízké úrovni.
Podle regionální ředitelky WHO pro Afriku Matshidiso Moetiové je plně očkováno pouze jedno procento Afričanů, většina z nich severně od Sahary. I to je zpráva pro naše cestovní kanceláře nabízející zájezdy do Tuniska a Egypta.
Ze tří miliard celosvětově distribuovaných vakcín připadají na Afriku méně než dvě procenta. I nejvyspělejší stát Afriky – Jihoafrická republika se potýká s dalším náporem epidemie. Do izolace se dostala čtvrtina největšího města země Johannesburgu.
Na obzoru je humanitární katastrofa, která si žádá adekvátní reakci bohatších zemí. Dost možná, že osud Afriky leží v rukách uskupení G7 a G20. Nemůže další smrtící vlna epidemie spustit domino dalšího chaosu na kontinentu postiženého klimatickými změnami a s řadou etnických konfliktů? Přemýšlet by měla především Evropa.
Drama se ale začíná odehrávat i v Indonésii, zemi, která má 270 milionů obyvatel. Místní činitelé se obávají toho, že v zemi dojde k indickému scénáři, nekontrolovanému šíření viru. Počet nakažených už teď exponenciálně stoupá. S nervozitou na situaci hledí blízká Austrálie.
Epidemie delty ovšem postihuje i Rusko. Stoupající počet nakažených i úmrtí v Moskvě vyvolává obavy. Zjevně by se mělo zrychlit tempo očkování a vláda přitvrzuje, aby se lidé nechali očkovat.
Prezident Putin již prohlásil, že povinné očkování neschvaluje, nicméně v případě růstu nemocnosti mají regiony právo jí zavádět. Nedivme se, že Japonsko zvažuje, že olympijské hry nakonec budou úplně bez diváků. A léto v Evropě? Vidíme mix nadějí a obav. Očkování jako hlavní proticovidový nástroj pokračuje, vidíme snahu otevřít kontinent turistice, jenže to naráží na šířící se deltu.
A je už jisté, že covidpas jako unijní standard pro bezproblémové cestování nemusí úplně obstát v konfrontaci s měnícími se proticovidovými pravidly v jednotlivých zemích k čemuž dochází i v řádu hodin. Zpřísněné podmínky pro turisty vracející se do Česka jsou na místě.
Týdeník The Economist přišel s tzv. novým indexem normality, reagujícím na dopady pandemie. Sleduje takové veličiny jako je letecký provoz nebo maloobchodní prodej v zemích, které zahrnují 76 procent populace planety. Vezme-li se za předpandemický průměr hodnota 100, dnes je na úrovni 66, což je dvojnásobek úrovně proti dubnu 2020, nicméně stále hluboko pod stavem před pandemií. Ani očkování situaci zatím dramaticky nemění, asi by muselo mít ještě větší globální rozsah. The Economist dochází k závěru, že nový normál se bude výrazně lišit od toho starého.
Jeho novou podobu budeme poznávat za pochodu ještě letos. Pokračování cestovních restrikcí je podle všeho jen pálivou ochutnávkou.
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
K připravované monografii o tvůrčích mezigeneračních týmech/3
Začalo období prázdni a podle svého předsevzetí jsem začal dávat dohromady týmově připravenou monografii s pracovním názvem "Tvůrčí mezigenerační týmy – základ inovačního potenciálu i realizátor změn".
Průběžně budu informovat o postupu práce. Zde je třetí část předmluvy:
Na veškerou snahu, tak jak jsem ji popsal v předcházejícím pokračování, byla nulová reakce ze strany těch, kteří jsou za fungování penzijního systému a jeho reformu zodpovědni. Každého nepochybně nepadne otázka: Jak je to možné?
S odpovědí ještě chvilku vyčkejme. Zaregistrujme to jen jako fakt, který vypovídá o tom, jaké postavení v současné době věda o společnosti má.[1] To není dobrá situace v době, kdy se problémy zauzlují a kdy nelze čekat na zázrak. Řešení narůstajících problémů může vzejít jen z kvalifikovaného přístupu, který se o teorii opírá. Ti, kteří dnes o nás rozhodují, ovšem nemají ani představu toho, co to znamená.
Nyní je na čase uvést, co znamená pojem "pátá cesta" stabilizace penzijního systému. Nepřímo tento pojem zavedla ministryně J. Maláčová, když v prosinci 2020 v rozhovoru k výsledkům komise pro reformu penzijního systému (resp. "spravedlivé důchody") uvedla:
"Jsou čtyři cesty, jak zajistit udržitelnost důchodového systému. Buď zvýšíte věk odchodu do důchodu, to já jako sociální demokratka odmítám. Nebo zvýšíte sociální pojištění, myslím si, že u nás je zdanění práce už velmi vysoké. Třetí možnost je, že snížíte důchody, pevně doufám, že se k tomu nikdo nechystá, protože důchody jsou nyní nízké. No a ta čtvrtá možnost, protože si myslím, že ty tři první jsou nepřijatelné pro většinu politické reprezentace, jak jsem s těmi jednotlivými zástupci mluvila, je ta, že to stabilizujete přes dodatečné daňové příjmy."
Hlavní problém Maláčové a jejího okolí je, že nevidí pátou cestu. Tou je posílení motivační role penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního (výdělečného) uplatnění. Toho lze dosáhnout právě na základě dobře nastaveného NDC systému s jednotnou základní dávkou. A také dobře rozloženého procesu nastartování realizace reformy. Spoléhat jen na "čtvrtou cestu", tj. dodatečné daňové příjmy, znamená buď potlačit motivační složku systému k prodloužení doby produktivního uplatnění, nebo (což je pravděpodobnější) pohřbít ještě nenarozené dítě. V době výrazně narůstajícího deficitu veřejných financí je to pak něco, co už vůbec nelze brát vážně.[2]
Zdůrazňuji, že v případě posílení motivační role penzijního systému se jedná o zcela jinou než tu výše uvedenou "třetí cestu", která je prezentována jako "zvýšení věku odchodu do důchodu". To navrhuje například Národní rozpočtová rada. Důvody, proč je tato cesta chybná nejsou jen sociální (jak uvádí Maláčová), ale i ekonomické. Paušální prodloužení doby odchodu do důchodu by výrazně oslabilo stimulační roli systému právě k tomu, aby byl využit největší ekonomický zdroj vycházející z diferencovaných předpokladů dlouhodobého a zainteresovaného uplatnění na profesních trzích. Mj. naplnil by se tím i samotný smysl penzijního pojištění, protože pojistnou událostí je ztráta schopnosti plného či částečného výdělečného uplatnění v důsledku stárnutí. Smyslem penzijního pojištění je vytvářet solidaritu mezi těmi, u nichž příslušná pojistná událost nastala, a těmi, u nichž nenastala, tj. mezi těmi, kteří mohou a chtějí být ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří z řady důvodů již nemohou či nechtějí být výdělečně činní.
Přitom existuje cesta, jak celou reformu udělat naprosto bezbolestně a bez rizik. Jednoduše tím, že se věk odchodu zastropuje na 65 létech a ti, kteří budou pokračovat ve výdělečné činnosti, dostanou zpět (po velmi nízkém odvodu do solidárního prvku systému) to, co do nadstavbového plně zásahového systému vloží. Po nastartování a vyladění tohoto nadstavbového systému lze pak postupovat směrem k nižším věkovým skupinám podle pravidel obdobných předčasnému odchodu do důchodu, tj. rozšiřovat NDC systém směrem k nižším věkovým skupinám. Výhodou tohoto postupu je, že vnáší do ekonomiky okamžitě velmi silné motivace všech zúčastněných subjektů (nejen pojištěnců, ale také subjektů poskytujících vzdělávací, zdravotní, lázeňské a jiné služby). Návazně na zvýšení motivující role penzijního systému lze realizovat další součásti komplexní reformy systémů sociálního pojištění a sociálního investování tak, aby se plně využily možnosti prodloužení doby produktivního uplatnění jak za současných podmínek, tak i v dlouhodobé perspektivě změn přechodu k ekonomice, jejímž dominantním sektorem bude sektor produktivních služeb.
(Pokračování)
[1] Dávám přednost pojmu "věda o společnosti" před pojmem "společenské vědy", protože do interdisciplinárního přístupu ke zkoumání společnosti (tj. "vědě o společnosti" jako syntetickému výsledku interdisciplinárního přístupu) mohou vstoupit i vědy, které nejsou za "společenské" používány. Například, když si z hlediska teorie her položíme otázku: Co je evolučně stabilní strategií členů lidské komunity?
[2] Upozornil jsem na tento problém vedení ČSSD a přípravil některé návrhy, které snižují riziko, že tento moment bude proti této straně zneužit ve volební kampani. Uvidíme, co se dá ještě dělat.
(Pokračování)
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
a nově i zde (lepší a přehlednější):
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)