COVI-kávička 28.11. ČR +4458 USA +164103. Co dál?

Česká republika:   +4458 nových případů. O 1267 více než minulý týden, tj. více než o třetinu. V neděli na mimořádném zasedání bude vláda rozhodovat o sobě a ne o rozvolnění. Aspoň zapáskování regálů v supermarketech a podpora internetového prodeje by přijít měla.

USA +164103 nových případů.

A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Rusko špatná čísla, zatím nenašlo recept na zklidnění Francie na hraně.

Itálie přes 28 tisíc, Německo přes 22 se zabrzdit, Polsku přes 17.

Vyskočilo Turecko, réměř 30 tisíc.

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Z čeho bude vycházet vláda? Z tohoto?

Proč promoření nefunguje

Vybírám úvod a nejzajímavější pasáž z bohatě ilustrovaného článnku v i-DNES o "promoření" (jako vždy odlišuji fialovou barvou):

Promoření? Odvážný sen, tragické následky. Stádní imunita funguje jinak

26. listopadu 2020  

Jak se nejlépe zbavit covidu-19? Už od jara mluvili někteří odborníci o kontroverzní strategii známé jako "promořování" nebo "přirozená stádní imunita". Jestliže před půl rokem šlo o ambiciózní sen, reálná čísla ze světa jej definitivně pohřbila. Promoření nikde nefungovalo a jeho cena by byla tragická. Proč?

Slovo "promořit" se na jaře šířilo málem rychleji než covid. Začátkem dubna se tento lidový termín dostal do českých médií a získal si relativně malou, leč hlasitou skupinu příznivců.

Zatímco na jaře mohlo jít o nadějně vypadající strategii, data z posledních šesti měsíců odhalují, proč promoření funguje jenom na papíře. Tři hlavní problémy uvedeme hned zkraje článku, pak se k nim ještě vrátíme:

• Draze vykoupená imunita
• Přeživší mají následky
• Izolace je nereálná

Data ze zahraničí (Brazílie, Británie, Švédsko) ukazují, že nechat viru relativně volný průběh znamená ohromné ztráty na životech a vede k náporu na systém zdravotnictví. Podzimní data navíc ukazují, že ani to nezabránilo obávané druhé vlně infekce. Žádná země zatím nedosáhla takové míry nákazy, aby mohla těžit se získané kolektivní imunity. Nemluvě o tom, že individuální imunita proti covid-19 s postupem času zřejmě odeznívá (dat je zatím málo).

...

Masové hroby plné a stádní imunita v nedohlednu

V souvislosti se stádní imunitou se v létě hodně mluvilo o brazilském městě Manaus. Dvoumilionová aglomerace měla opravdu vysoké množství nakažených a zemřelých na jaře 2020.

Během 17. týdne roku 2020, uprostřed první vlny epidemie covid-19, v brazilském městě Manaus týdně umíralo cca 4,6krát více lidí, než je v tuto roční dobu obvyklé.

V dubnu zde umíraly tisíce lidí nad dlouhodobý průměr, většina z nich lidé nad 60 let. Pohřební služby nestíhaly a město přistoupilo k hloubení masových hrobů.

V létě ale počet nákaz covid-19 v Manaus klesl prakticky na nulu. Z toho některé preprintové (nerecenzované) vědecké práce usuzovaly, že Manaus dosáhlo kýžené stádní imunity: "Věříme, že zde bylo dosaženo až 66% prevalence a tedy že stádní imunita hrála významnou roli."

Jenže koncem září bylo jasné, že tyto naděje byly předčasné. Počty případů začaly v Manaus znovu stoupat. Autoři původní studie to vysvětlují tím, že imunita neměla dlouhého trvání: "Z naší studie také vyplývá, že protilátky proti SARS-CoV-2 vyprchají rychle, několik měsíců po infekci," podotkl Leis Buss, jeden z autorů původní studie. Dvoumilionové brazilské město, které do té doby vypadalo jako zatím nejnadějnější argument pro promořování, se naopak stalo symbolem toho, proč je snaha o přirozenou stádní imunitu problematická.

Celé viz: https://www.idnes.cz/technet/veda/kolektivni-imunita-stadni-imunita-promoreni-simulace-kontext-koronavirus-covid-19.A201124_112929_veda_pka

Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?

Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:

https://radimvalencik.pise.cz/8574-covi-kavicka-8-11-cr-7722-usa-124390-co-dal.html

V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce, se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli. K tomu využiji i poznatky z konference, která na toto téma proběhla 20. listopadu na téma:

Lidský kapitál a investice do vzdělání

se zaměřením na problematiku

Jak rozpoznat rozvoj (užitečné) teorie a jaká jsou kritéria tohoto rozvoje?

Nejdříve uveřejňuji úvodní vystoupení doyena konference doc. Vladislava Pavláta (tipněte,si, kolik je mu let):

K interdisciplinárnímu přístupu při užitečném bádání o rozvoji lidského kapitálu – 7. část

Vladislav Pavlát

V diskusi nám jde hlavně o vysvětlení, co lze pokládat za ekonomickou teorii. Např. ve Wiki/slovníku se lze dočíst, že "Ekonomická teorie či analýza má za úkol vytvářet koncepty, vyhledávat determinanty, účinky jevů, ozřejmit obecné a stálé vztahy, které se mezi s sebou ustavují, z reality abstrahovat zjednodušené vysvětlení fungování ekonomiky."

Podobných příkladů charakteristiky pojmu "teorie" lze nalézt v ekonomické literatuře takřka nekonečný počet, protože každý autor chápe a vykládá tento pojem tím způsobem, že se buď přidrží názoru některého z renomovaných ekonomů (bez jakýchkoliv vlastních změn), nebo nějaký názor doplní vlastními modifikacemi. Oba postupy jsou spojeny rizikem, že díky přijetí sanktifikovaného názoru bude přiřazen k zastáncům určitého teoretického směru, (což případně ani on sám nechtěl) nebo bude kritizován za neotřelý, modifikovaný názor (zřídkakdy však bývá pochválen!).

Východisko z tohoto dilematu není jednoduché, není-li schopen přesvědčivě obhájit svůj "zvláštní názor." Nelítostní a drsní vulgární kritici ho mohou nařknout z nečestných úmyslů, že se chce "zviditelnit", a mohou ho osočit - po vzoru českého bulváru – že jeho řešením je cesta, zvaná "jak z toho ven").

Tento způsob chování kritiků není v české kotlině nikterak ojedinělý, protože kdo nikdy na nic nového nepřijde, může někomu jinému závidět, že na něco nového přišel. Bohužel reálná skutečnost je taková, že mnoho skepticky naladěných badatelů zná antické rčení "nihil novi sub sole," což fakticky v praxi může vyústit ve vysokou pravděpodobnost soustavného zavrhování jakýchkoli "novot." (Viz též dále o motivaci k přijetí nějaké teorie.)

Naopak pozitivně myslící odolné a houževnaté jedince může kritika posílit k lepšímu odůvodnění jejich vědeckých názorů (s výhradou diskreditačních mediálních kampaní, jejichž účelem je vytěsnit daného badatele z prostoru daného bádání). Lidově řečeno – jako v dětské hře, kterou dnes s oblibou provozují i některé dospělé osoby – "Na koho to slovo padne, ten musí jít z kola ven!" Ani zde však vlastně nejde o nic jiného než o verzi ostrakismu, známého již ve starověkém Řecku.

Nyní zpět k problému vymezení pojmu teorie: univerzální definici tohoto pojmu zřejmě nelze nalézt, neboť´ její platnost je omezena průběhem času, který je spojen se změnami existujících podmínek jejího vzniku. Zároveň však je její formulování podmíněno předmětem zkoumání v rámci určitého oboru, v našem případě v ekonomii.

Určitou cestu lze spatřovat ve zkoumání vlastností, které by "teorie" měla splňovat. Nejde-li přímo definovat některý pojem, lze si zpočátku vypomáhat jeho (předběžnou, pracovní) charakteristikou, která zachytí okruh skutečností, podmiňujících (v širokém smyslu) existenci zrodu "teorie" a její potřebnost. Je zřejmě racionální (účelné), stanovit předmět a cíl bádání, jeho rozsah, vhodnou metodu zkoumání, postup zkoumání (harmonogram), počet badatelů, potřebný ke splnění vytyčeného cíle, odhadnout finanční náklady, posoudit možné překážky (úzká místa, bariery), komplexně posoudit potenciální přínosy výsledků závislé na využití dané teorie a její odhadnout její budoucí vývoj. Spolu s tím racionálně posoudit pravděpodobné vztahy s vnějším okolím, včetně potenciálních dopadů aplikace daných poznatků, a tomu přizpůsobit danou strategii atd. atd.

Při vědeckém výzkumu mj. je vždy vhodné vymezit vztahy s jinými vědními obory a způsob využití jejich poznatků. Výše uvedené příklady slouží k tomu, aby byla zdůrazněna složitost spojená se zrodem nové teorie a její potenciální přesah, a také nutnost interdisciplinárního a systémového přístupu, ať je o kterýkoliv vědní obor.

Nelze zapomínat na to, že "bádání" je procesem (činností člověka), jehož zobecněným výsledkem (produktem) je "teorie". Nelze zapomínat ani na to, že i v rodině tzv. společenských věd (social science) každý obor (vědní disciplína) měla v tradičním pojetí (které se projevuje i v klasifikaci vědních oborů) svůj svébytný "rajon"; překročení jeho hranic nebývalo vždy běžné. Teprve postupující globalizace je spojena s internacionalizací vědeckého bádání, s jeho globalizací a (téměř totální) komercializací, bohužel včetně mnoha negativních dopadů.

Nehledě na tento vývoj však je nezbytné, aby si každá (uznávaná nebo vznikající) disciplína vytvořila, zachovávala a rozvíjela vlastní terminologii, aby se nevytvářel stav chaosu, podobný pověstnému případu "babylonské věže". Nekritické přejímání terminologie ("jazyka") určité disciplíny (byť i příbuzné) nemusí být vhodné. Analogicky by asi bylo vhodnější, aby si každá ekonomická teorie zachovávala svůj specifický slovník, který ji odlišuje od jiných ekonomických teorií.

Dnešní situace je komplikována mj. nestejným tempem rozvoje různých ekonomických teorií ("ekonomických škol"); často důsledku toho dochází i ke změně v "oblíbenosti", což ve svých důsledcích vede k rozdílné významnosti té či oné teorie. V posledních letech – hlavně v důsledku komercializace bádání a rostoucí konkurence mezi badatelskými subjekty (institucemi) – vystupuje více do popředí i popularizace některých výsledků bádání, využívání reklamy, soupeření o počty studentů nebo badatelů apod. v mediích.

Nedůslednost týkající se terminologie se obvykle nevyplácí. Je-li uznáván princip interdisciplinárního přístupu, stěží je vhodné mluvit na příklad o částech teorie: správnější by asi bylo označovat je raději jako "součásti teorie." Představy o tom, jak by měla vypadat věcná struktura ekonomické teorie, která by měla šanci vystřídat dosavadní uznávané paradigma ekonomické teorie ekonomické novým paradigmatem, lépe odpovídajícím potřebám současnosti, se u různých soudobých autorů liší. Ať již vzniknou syntézou několika dosavadních teorií (viz výše - výklad o paradigmatech) nebo zda budou brány v úvahu i jiné vznikající teorie, měly by mít nárok na úspěšnost pouze při splnění určitých věcných požadavků, o nichž je v této stati pojednáno v dalším výkladu.

(Pokračování)

Co se děje ve světě:

Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:

https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Další významné zdroje o dění ve světě:

https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441

https://ourworldindata.org/coronavirus

První z odkazů přebírá Financial Times. Je na něm mj. vyjádřeno i to, jak vzrostl počet úmrtí v jednotlivých zemích oproti tříletému průměru. Na to by se měli podívat všichni popírači a chřipkaři.

Graf šíření mutuací:

https://nextstrain.org/ncov/global?gmax=19896&gmin=15114

Tyto stránky ukončily uveřejňování nových příspěvků, ale archiv zůstal. Důležitý je závěr, ke kterému dospěly.

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)