Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Ve sněmovně vládne hra. Měla by být kooperativní,pro dosáhnutí schválení zákonů,voleb a usnesení ale často bývá v českém prostředí jiná.Koalice ve sněmovní hře s postranními výplatami může sama sebe považovat za jednoho "kolektivního" hráče. Zbytek hráčů, kteří do stran vládní koalice ve sněmovně nepatří, pak může považovat za svého,rovněž "kolektivního", protihráče. Budeme mu říkat "antikoalice" z pohledu stran vládní koalice se tak původní hran hráčů změnila v konflikt dvou protivníků, koalice a antikoalice tedy opozice. Potřebujeme k tomu ale, aby každý z obou "kolektivních hráčů" měl své množiny strategií (ryzích i smíšených) a svou užitkovou funkci. Množina ryzích strategií koalice by v zásadě měla vyplývat pouze z pravidel hry a v těchto mezích bychom je měli považovat za ústavou a jednacím řádem sněmovny dané. Je přirozené předpokládat, že členové koalice neztrácejí schopnostsamostatného chování, takže všechno, co mohli hráči dělat před vytvořením koalice, mohou v principu dělat i jako její členové (možná, že něco z toho dělat nechtějí - v zásadě ale mohou). Sněmovní antikoalice sama nevznikla, na rozdíl od koalice potencionálních vládních stran, účelovým vyjednáváním a dohodou svých členů o spolupráci, ale jenom jako "seznam" hráčů, kteří zbyli poté, co se oddělila koalice; nikde není řečeno, zda a jak mohou hráči v antikoalici spolupracovat, není to ale také ani zakázáno.
Zjevné to bylo včera v pořadu ČT Události, komentáře v diskuzi mezi dámskou diskuzí
paní místopředsedkyně PS ČR Jaroslavy Jermanové /ANO/ a Heleny Langšádlové /TOP09/,která byla velmi antagonistická a ze strany exsestry Langšádlové velmi v uvažování herněteoretické optiky slabá.