MIKRO: Co v učebnici nenajdete/1

MIKRO: Co v učebnici nenajdete, ale je pro naučení a pochopení důležité/1

Proč se učit mikroekonomii? Tuto otázku považují studenti u zkoušky za zvlášť "podlou". A nedovedou si s ní poradit.

Takže to nejdůležitější: Mikroekonomie je především věda o logice chování člověka, o tom, jak se v podmínkách vzácných a omezených zdrojů rozhoduje v souladu se svými preferencemi.

Námitka: Vždyť model člověka jako spotřebitele maximalizujícího svůj užitek je obrovské zjednodušení. – Ano, ale model Země jako hmotného bodu či dokonalé koule také. Vždy je nutné začít tím nejjednodušším.

Tak například, když máme představu o tom, jak se člověk "modelově" chová, můžeme se ptát, čím jsou dány odlišnosti reálného chování od toho, které predikuje model? – A dostáváme se k velmi zajímavému rozšíření teorie na oblast tzv. behaviorální ekonomie, která je schopna odhalit velmi zajímavé vlastnosti lidské psychiky.

Mikroekonomie dokonce dokáže "nastavit zrcadlo", ve kterém člověku uvidí některé standardní příčiny chybného rozhodování. Toho se například dopouštíme tím, že při výběru nejhodnější alternativy nedokážeme odlišit roli celkových veličin od přírůstkových (mezních). Přitom rozhodování podle porovnání přírůstků je efektivnější. Grafický aparát mikroekonomie v tomto směru výrazně pozitivně rozvíjí lidskou představivost. Nebo v případě, že s někým spolupracujeme a máme se podělit o výsledky, nevidíme všechny možnosti paretovského zlepšení (tedy tu oblast dosažitelných situací, v nichž si všichni polepšíme).

A což teprve, když si na základě základního modelu (ve kterém je cílem člověka maximalizace užitku jako subjektivního prožitku) uvědomíme, že náš prožitkový mechanismus (svět našich subjektivních prožitků) ve skutečnosti (a v odlišnosti od modelu) vztahuje naše aktuální konání k očekávanému, k budoucímu. V každém okamžiku prožíváme nikoli jen bezprostřední podněty působící na naše smysly, ale vyhodnocujeme našimi prožitky situace, prostředky a činnosti na základě představy o budoucím uspokojení našich potřeb. Prožívanou představu promítáme do svých aktuálních prožitků. Tuto skutečnost, kterou si můžeme ověřit sami na sobě, si bez zjednodušeného modelu neuvědomíme. Přitom jeden z nejnázornějších grafů, se kterými mikroekonomie pracuje, Fisherův graf popisující to, jak vzniká úrok, přímo vybízí k otázce, jak je možné, že v naší hlavě dokážeme porovnat současné a budoucí prožitky, a jakým způsobem k tomuto porovnání dochází.

Z prastarého Clarkova grafu (rukou načrtnutého v jedné z prvních učebnic vydané v roce 1907), dokážeme vyvodit některé významné a netriviální závěry týkající se toho, co ovlivňuje velikost našich příjmů a jakou profesní dráhu volit. Ale musíme ten graf pochopit, nikoli se jen naučit.

K tomu "MIKRO v kostce", viz:

https://radimvalencik.pise.cz/8406-mikro-v-kostce.html