Rekorních52 (-27 oproti předcházejícímu dnu) nových případů za 26. 4. To je hodně dobré, i když je to víkendový výsledek spojený s menším počtem testovaných.
Rekordní pokles hospitalizovaných ke dni 25. 4. na 3 (-33) oproti předcházejícímu dni, mírný počtu těžce nemocných 79 (+8).
Jak to vidím
Dnes se budu podrobněji věnovat některým právním aspektům. Využiji přitom kromě jiného velmi podnětné komentáře aktuálního dění z pera Mgr. Pavla Hasenkopfa, viz:
Nejprve moje úvaha: Odškodnění? Možná. Ale co je "způsobená škoda"?
Představme si situaci, že někomu hoří dům, ale není v tu chvíli doma. Přijedou hasiči, zachrání, co se dá, většinu majetku, který by jinak lehl popelem. Majitel domu jim na oplátku pošle fakturu za vyčištění pošlapaného koberce.
"Magor" – pomyslí si o něm každý. Ale když si najme šikovného právníka... Naše soudy jsou přece spravedlivé. A právo je tak pročervivělé "prozíravě" či "z nedbalosti" zabudovanými logickými rozpory, že může vyhrát ten silnější, ať je jeho pravda sebe víc absurdní.
Stát i veřejnost mohou tlačit na výklad práva různými cestami. A dosáhnout například toho, aby pod pojmem "způsobená škoda" bylo chápáno nikoli porovnání stavu, jak by to bylo, pokud by dům nehořel (a koberec nebyl pošlapán), ale jak by to bylo, pokud by hasiči nezasáhli (z domu včetně koberce by zůstala jen hromádka popela). Logiku definování pojmů musí totiž dodržovat všichni, i právníci.
K tomu podrobněji dříve napsaný článek:
Několik podnětných rozborů z pera Pavla Hasenkopfa:
K odškodnění:
Chtěl bych trochu mírnit nadšení, že teď, když soud zrušil 4 mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví, tak stát bude platit způsobenou škodu.
1) Mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví mají formálně charakter opatření obecné povahy, tj. nejsou ani právním předpisem, ani rozhodnutím ve správním řízení, ale jsou něčím mezi. Tudíž tu nejsou žádní účastnící řízení, kteří by mohli žádat o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (uf, málem jsem napsal nesvéprávným ...)
2) Pohybujeme se v oblasti veřejného práva, tudíž nelze použít občanský zákoník. To proto, že podle § 1 odst. 1 občanského zákoníku platí, že: "Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného."
Případné sprosté nadávky neadresujte mně, ale těm akademikům, kteří někdy kolem roku 2007 protlačili do zákona pojem "opatření obecné povahy", ačkoli to vůbec nebylo nutné a nikdo to od nich nežádal, ale jejich právní teorie to vyžadovala; a dále těm akademikům, kteří by nedokázali usnout, kdyby veřejné právo nebylo striktně odděleno od práva soukromého a neprotlačili to do nového občanského zákoníku, ačkoli nikomu jinému to spánek nikdy nekazilo.
K rozsudku Městského soudu v Praze:
Vše podstatné ze včerejšího rozsudku Městského soudu, kterým zrušil 4 opatření Ministerstva zdravotnictví, je v tomto odstavci (zbytek je shrnutí, co kdo řekl či neřekl, a příprava hřiště):
"147. Vyhlášením nouzového stavu vláda "přepnula" právní režim do speciální podoby, přičemž bylo povinností všech orgánů výkonné moci tuto okolnost zohlednit ve svém rozhodování. Jakkoli totiž obecně odpůrce disponoval a disponuje pravomocí přijímat mimořádná opatření pro zvládnutí epidemie (či dokonce pandemie), v případě vyhlášení nouzového stavu vláda demonstruje, že nastalý problém dosahuje takové úrovně, že k jeho řešení nepostačí standardní procedury předvídané obecnými zákony. A za této situace nastupuje speciální pravomoc vlády prostřednictvím krizových opatření omezit základní lidská práva a svobody, neboť se předpokládá, že pouze masivní omezení těchto práv může vést ke zvládnutí krizové situace."
PŘEKLAD: Kdyby obsahově totožná opatření ministerstvo zdravotnictví učinilo kdykoli jindy, než za nouzového stavu, tak by to bylo naprosto v pořádku. Ale za nouzového stavu je má dělat vláda. Čili za nouzového stavu je procedura složitější, než kdykoli jindy ... tak to je hodně na palici ...
P. S. k náhradě škody:
Krizový zákon ji přiznává (velmi obecně, neb příslušný paragraf je výsledkem poslaneckého kutilství), zákon o ochraně veřejného zdraví nikoli, ale: soud opatření MZd zrušil, ale pochopitelně je sám nemohl nahradit žádnými opatřeními vlády, která by je nahradila, takže jediná opatření, se kterými lze spojit nárok na odškodnění, zůstávají stále jen ta krátce existující opatření vlády, kvůli jejichž zrušení tahle maškaráda vznikla. Časově se vůbec nic nemění:
- za období do zrušení opatření vlády a jejich nahrazení opatřeními ministerstva to šlo zkoušet a půjde to zkoušet i nadále (se všemi nástrahami typu prokázání škody a příčinné souvislosti),
- za období od onoho okamžiku není, oč takový nárok opřít, protože žádná opatření vlády tu nebyla, a vykouzlit je nedokáže ani soudce Výborný, nadto by to musel zvládnout se zpětnou účinností.
Takže je to celé vlastně úplně o ničem.
Doporučení podnikatelům:
Rada podnikatelům: Pokud se budete soudit o ty slavné náhrady, ujednejte si odměnu advokáta ne podle advokátního tarifu, ale smluvně z vysouzené částky ... takový první test, zda advokát sám opravdu věří v možnost úspěchu, nebo mu jde hlavně o to vás oškubat. Prostě trvejte si na tom, že v případě prohry nese riziko advokát. Zejména v situaci, kdy jde o zcela nový typ sporu a někteří advokáti sami mediálně dávají lidem naději a snaží se vyvolat vlnu žalob, měli by být připraveni i nést riziko případného neúspěchu. Podnikatelé už tratili dost i bez žalob.
Takže shrnutí:
V téhle zemi existují souběžně dva různé krizové epidemiologické právní režimy:
1) normální epidemie - zákon č. 258/2000 Sb. - použitelné jen na epidemie, nic jiného - karantény vyhlašuje a lety zakazuje MZd - není nárok na náhradu škody.
2) velká epidemie* (nebo povodeň, nebo lesní požáry, mějte fantazii) - ústavní zákon č. 110/1998 Sb. - nouzový stav - karantény apod. dělá vláda - je nárok na náhradu škody.
Příspěvek Městského soudu v Praze k rozvoji krizového práva spočívá výlučně v tom, že zakázal používat oba režimy souběžně (vyzobávat si z nich rozinky).
*) Neexistuje žádná norma, která by řekla, kdy se má, který režim použít, neexistuje žádná legislativní hranice mezi epidemií a velkou epidemií. To, zda bude či nebude vyhlášen nouzový stav, záleží na arbitrárním posouzení vlády, potažmo Sněmovny. Možná si tu hranici jednou nějaký soud vycucá z prstu (proto říkám, že se může i stát, že nakonec bude opozice na vládu ještě tlačit, aby ten nouzový stav držela či znovu vyhlásila.)
Bonus: Proč u velkých katastrof je nárok na náhradu škody a u ,,lokálních chřipeček'' nikoli? Protože poslanecká tvořivost někdy kolem 1997. Vládní návrh stávajícího ústavního zákona 110/1998 Sb., podle kterého běží nouzový stav, s tím nepočítal ani omylem, tak to tam poslanci tehdy dopsali svépomocí (tudíž to v praxi stejně nepůjde použít). Za dalších 20 let žádná vláda neměla odvahu to připomínat a chtít to vypustit nebo aspoň prohodit, aby to mělo logiku (tj. za malé krize by nárok na odškodnění za zavřený krám byl, za obrovské krize nikoli).
Moje poznámka na závěr:
Při vymáhání odškodnění od státu asi těžkou mohou i ti nejvypečenější právníci spoléhat na to, že to poženou až k nějakému mezinárodnímu soudu. V žádné jiné zemi se totiž nic takového, na co mají zálusk, nechystá.
Důležité připomenutí
Vynikající stránky k epidemii COVID-19 jsou tyto:
Najdete na nich původní rozbory, shrnující informace, zajímavé diskuse, dílčí příspěvky.
Graf šíření mutuací
Co se děje ve světě:
Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:
https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Nejdůležitější je tento graf:
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.