Odškodnění: Školácký omyl některých právníků

... ANEB V ČEM JE PODSTATA SPORU O NÁHRADU ŠKOD A CO NĚKTEŘÍ PRÁVNÍCI NEVIDÍ ČI NECHTĚJÍ VIDĚT

Chyba je už v interpretaci základního tvrzení, že fyzické i právnické osoby mají nárok na náhradu škod, které jim způsobil stát. Někteří právníci předpokládají, že všechny ztráty, které fyzické či právnické osoby zaznamenaly, způsobil stát. To je v lepším případě naprosto absurdní stanovisko, v horším případě se postavily na stanovisko některé spiklenecké teorie (i když náš stát z toho i přes bujnou fantazii málokdo podezírá).

Převážnou většinu ztrát způsobila příroda, resp. přírodní živel. Pokud tedy uvažujeme míru náhrady, musíme použít osvědčený ekonomický princip nákladů obětované příležitosti (který je natolik základní, že by ho měl znát i používat každý normálně myslící právník). Tedy v daném případě poměřovat výši náhrady té či oné právnické či soukromé osoby od výše škod, kterou by dotyčná osoba zaznamenala, pokud by stát nekonal. Jaké ztráty by příslušná fyzická osoba či fyzické osoby zastupující právnickou osobu utrpěly? Menší, nebo větší? A přežily by vůbec?! Jak ocenit přežití příslušných fyzických osob?

Takto a ne jinak je k problému třeba přistupovat. Z hlediska logiky, která platí i pro právníky.

Pokud nazývám ty, kteří se pokoušejí vymanit právo z logiky reality, včetně té ekonomické, jemně řečeno, CHYTRÁKY, tak na tom trvám. "Přehlédnut" či spíše slepota vůči logice, která je nadřazena jakékoli právní interpretaci, má svůj původ v charakteru.

Zdůrazňuji, že výše uvedeným upozorněním na logiku vůbec nechci smést otázku přiměřeného odškodnění (např. i ušlého zisku dle odvedených daní v minulém období). Momentálně je však na stole – a to právě z hlediska logiky nákladů obětované příležitosti – především problém včasné pomoci k udržení ekonomické aktivity a omezení potenciálních ztrát (mj. i proto, aby bylo z čeho odškodňovat). Uvažovat o odškodnění bude možné až na základě toho, jak se podaří odvrátit – právě z hlediska logiky nákladů obětované příležitosti – škody, které by mohly vzniknout, pokud by stát nekonal.

Pro ty, kterým ještě nedošlo, o co jde, doporučuji, aby se pokusili ocenit situacitoho, kdo požaduje po státu odškodnění,v případě, že by stát v případě epidemie nekonal, a od toho odečíst ocenění situace v případě, že stát konal. Nelze odečítat situaci v případě, že stát koná, od situace v případě, že by žádný přírodní živel nezasáhl, tj. že se nic nestalo.