Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

maxim 2:

Mám za to, že voliči komunistické strany ve zmiňované době v převažující míře byli (a asi jsou i dnes) spíše lidé s pozitivním názorem na předlistopadový socialistický systém.

Podle mne by v té době přejmenování komunistické strany, spojené s vypuštěním slova "komunistická", vedlo k jejímu zániku - viz osud komunistické strany na Slovensku po zvolení Petra Weisse za jejího předsedu.

Zvolení Miroslava Grebeníčka a zachování názvu strany byl pro KSČM správný krok.

Tehdejší voliči komunistické strany o žádnou "moderní levicovou stranu" nestáli, jak můžeme ostatně vidět na osudu Levého bloku, SDL, SDS či dalších podobných subjektů, které ve volbách končily s nepatrnými počty získaných hlasů. I Paroubkův Lev neslavně chcípnul na úbytě.

Dnes je situace komunistické strany složitá, a to bez ohledu na personální krizi. Výše zmínění voliči patřili spíše mezi starší ročníky, takže za 30 let jich přirozeně ubylo a 30 let trvajícího působení propagandy také nese své ovoce.

maxim 1: Seznam je gruba debilů vyrostlá na steroidech IT a umělé inteligence (resp. reálné debility).
Mě zase překvapilo když označují nakažené nemocí Covid-19 jako oběti nemoci.
V jejich článcích je možné se dočíst .... v Rusku, které má 320 obětí Covid-19 ....

tomáš sigmund: Postup s udržením levice v trochu akceschopném stavu byl a stále je poměrně složitá procesualita. Mně při kombinaci více základních znaků levicovosti kolem vlastnictví výrobních prostředků, podoby demokracie, vztahu mezi základnou a nadstavbou materiální a programovou, udržitelností ekologickou a environmentální pro život většiny lidí, vztah mezi materiálním růstem v saturaci a rozvojem téhož v kombinaci s etickým poměrem mezi potřebami věcnými a kulturnímy a ještě několika dalšími z podoby společenského třídního a kastovního rozvrstvením vyšla velká složitost podob životních a reprodukčních vztahů. Při matematickém kombinování mi vyšlo přes 500 různých charakteristik. Protože jsem v marxistickém základu v tu dobu měl malé rozlišení ve vtahu k budoucnosti a byl poměrně tradicionalistický považoval jsem rozhodnutí na základě vnitřního referenda o názvu za poměrně kvalitní krok. Dnes pro podstatně větší znalost sociologickou, psychologickou a filosofickou ve vztahu k prognózám budoucnosti dosti na pochybách. Osobně preferuji stále zakotvení v marxismu, ale nemám jasno kolem podob revolučnosti a prožitkových jejích podob při různém uspořádání. Problém subjekto-objektový a komplexity udržitelnosti rozvoje považuji za dosti zásadní a opomíjený.