Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Zastávám názor, že rozumné bytosti v původní pozici by byly ve svém rozhodování o principech distribuce základních sociálních statků vedeny strategii maximálního minima - maximin. Podle ní by měla býti zvolena taková alternativa rozdělování mezi hlavníny skupinami obyvatel, jejíž nejhorší distribuční pozice je nejlepší z nejhorších pozic všech ostatních alternativ. Což výhrazně formuje pohled na dosažitelný užitek, který zkoumame, jako hranici dosažitelného budoucího příjmu.
Řídili-li bychom se naopak strategií maximax v investičním řešení, které pak upřednostňuje takovou alternativu, jejíž nejlepši možný výsledek (resp. nejvýhodnéjší pozice) je lepší než všechny nejlepší možné výsledky ostatních alternativ. V tomto případě bychom mohli jít na hranici dosažitelného budoucího příjmu.

radimvalencik: To je staré Rawellsovo řešení, které je ovšem obtížně realizovatelné. Dají se z něj odvodit některá doporučení pro oblast financování zdravotního pojištění. Investiční řešení je založeno na jiném základě, je mnohem elegantnější a v praxi jej lzeprosadit postupně a komplexně.

---
radimvalencik.pise.cz

ondrey: Ano je to má poznámka z díla Johna Rawlse A Theory of Justice. Pokud charakterizuje budoucí příjem chudého vcelku jako to, po čem by nyní toužil a o co by usiloval, kdyby v přítomné době mohl přesně předvídat, jak dopadne kompenzace s bohatým a nenastane zádrhel – snag. Už by si v současnosti živě představoval důsledky všech alternativních způsobů jednání. Užitek chudého by byl hypotetickým souhrnem nejlepšího možného výsledku (resp. nejvýhodnéjší pozice) lepšího než všechny nejlepší možné výsledky ostatních alternativ, které jsou důsledkem uvážených úvah splňujících podmínky: kooperativní dohody na kompenzaci s bohatým a eliminace zádrhele. Přeneseme-li Rawlsovu myšlenku na výběr strategií, pak můžeme říci, že racionální pro bohatého hráče je právě výše popsaná strategie chudého, za daných podmínek optimální.