KALOUSEK a PENZE: Širší kontext/3

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Tomu, kdo jej nečetl, doporučuji se na něj podívat. V dalších pokračováních na úvod jen velmi stručně:

Vycházím z podkladů pro monografii na téma příčin a důsledků toho, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí, kterou připravuji k vydání v roce 2020.

Čtenář bude muset projít stručným výkladem širšího kontextu (doufám, že i tento výklad pro něj bude zajímavým), aby pak zjistil, že spor o to, zda prodloužit dobu odchodu do důchodu povinně všem administrativní cestou, nebo zda posílit motivační roli penzijního systému tak, aby byl člověk motivován k prodloužení doby svého produktivního (výdělečného) uplatnění v souladu se svými individuálními možnosti, má mnohem větší význam a je mnohem zásadnější povahy, než to vypadá na první pohled.

Ukazuje přímo na podstatu současného dění, resp. míří přímo do černého (a to i v pravém smyslu toho, co pojem "černý" asociuje).

Nyní už širší kontext v podobě uceleného textu zpracovaného z přípravných materiálů k monografii:

Bohatství a chudoba jako problém a jeho příčiny – část 3.

Jak jinak řešit problém bohatství a chudoby?

Jsme u jedné z klíčových otázek. Pokud mají všechny dosud vyzkoušené i (naštěstí) nevyzkoušené formy řešení problémů vyplývajících z bohatnutí bohatých a chudnutí chudých negativní kontraindikace, vzniká otázka, jak jinak tyto problémy řešit? Existuje jiná možnost?

Ano. Existuje. Její pochopení ovšem vyžaduje určité intelektuální úsilí, tj. přemýšlení. Představit si, jak někomu něco vezmeme je pro toho, kdo není zvyklý přemýšlet, vždy jednodušší než pochopit mechanismy fungování společnosti, které pohledu nevyzbrojenému teorií zůstávají skryty. Právě v tom spočívá největší problém a odsud se odvíjejí různé společenské střety, v nichž jsou využíváni či přesněji zneužíváni lidé, kteří si neuvědomují a často ani nechtějí uvědomit, že vyjadřování určitých postojů ke společenskému dění je spojeno s určitou zodpovědností za pochopení toho, o co jde v té či oné době. Tak se pokusme podstatu toho, o co jde, vyjádřit co nejvíce názorně.

Teorie řešení problému bohatství a chudoby umírněným přerozdělováním se nejdříve opírala o následující představu:

Výše uvedený modifikovaný graf je určitou obhajobou "rozumné" míry přerozdělování. Lze jej číst takto: Při vhodně volené redistribuci nejdříve při odstraňování ekonomické nerovnosti (ve smyslu rozdělení na bohaté a chudé) až do bodu A roste, pak teprve začne klesat (ale nikdy ne až k nule).

Mezi formy ekonomického efektivního přerozdělování můžeme považovat například:

- Financování základního vzdělání.

- Financování základní zdravotní péče.

- Pořizování veřejných statků, na které v daňovém systému přispívají větší mírou bohatší.

Lze uvažovat i různé tvary křivky (v našem případě znázorněné přerušovanou čarou), která popisuje zvýšení efektivnosti systému volbou vhodnějších forem přerozdělování, tj. toho, na co jsou přerozdělované prostředky vynakládány. Při použití nevhodných forem může naopak dojít k poklesu efektivnosti systému.

Veřejnou volbou se vybírá jak strukturu přerozdělení, tak i jeho míra.

Otázkou je, jak měřit efektivnost systému. Jednou z možností je použít ukazatel HDP s vědomím všech jeho nedostatků. Je vhodný mj. i proto, že je jak výdajem všech ekonomických subjektů, tak současně ve stejné velikosti i příjem všech ekonomických subjektů. Výše uvedenou křivku, resp. křivky pak můžeme interpretovat jako vliv na procentuální zvyšování či snižování HDP.

To nás může vést k jinému pohledu na danou problematiku, než jak jej zformulovali teoretici sociálního státu, resp. státu blahobytu spojenou např. se jménem J. Sieglitze, která se zabývala optimalizací přerozdělení bohatství. Narazila na řadu problémů, které rozebereme na jiném místě.

Představme si nyní, že místo hranice dosažitelného užitku budeme zkoumat hranici dosažitelného příjmu (která odpovídá příjmu všech subjektů):

Na hranici dosažitelného příjmu je optimální přerozdělení bohatství okamžitě jasné a zřetelné:

Ale jak ho v praxi dosáhnout? Všimněme si, že v rámci tohoto pohledu (vyjádřeného příslušným modelem), nedochází k přerozdělení jen prostřednictvím státu, ale také a především prostřednictvím kontraktů, které mezi sebou uzavírají vlastníci investičních prostředků a investičních příležitostí. A tyto kontrakty se týkají všech typů investičních příležitostí, tedy i těch, které jsou spojeny s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka (jeho lidského kapitálu). Nazvěme tuto cestu investičním řešením problému bohatství a chudoby.

Vyvstávají tak dvě otázky:

1. Co je nutné udělat pro to, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány (a to v případě všech členů společnosti) podle míry jejich výnosnosti?

2. Co brání tomu, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány (a to v případě všech členů společnosti) podle míry jejich výnosnosti?

V prvním přiblížení lze říci:

- V prvním případě (z hlediska odpovědi na první otázku) jde o prosazení komplexních reforem, které umožní, aby se odvětví produktivních služeb (služeb zaměřených na nabývání, uplatnění a uchování lidského kapitálu) mohlo vyvíjet na svém vlastním ekonomickém základě, aby na základě HCC kontraktů, které reformy umožní, bylo financováno z ekonomických efektů, které přináší.

- Ve druhém případě jde o překonání averze k těmto reformám. Jak si ukážeme, je averze k reformám přímým důsledkem těch problémů, které se odvíjejí od polarity bohatství a chudoby.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu