Proč došlo k pokusu o recyklaci bývalé stojedničky

Včera jsem popsal plán recyklace "bývalé stojedničky". Návazně jsem položil následující otázky:

1. Proč místo dosazení a ovládnutí zcela nové politické garnitury byla dána přednost recyklaci staré, když hrozí to, že se vše příliš zviditelní?

2. Jaká slabá místa má tento plán a proč nemusí vyjít?

3. V čem je nutno doplnit dosavadní čtecí prizma (mj. i kde jsem se dopustil největších nepřesnosti v interpretaci reality)?

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/735-recyklace-byvale-stojednicky.html

Dnes se na tyto otázky pokusím odpovědět. V prvním přiblížení. Postupně se k upřesnění odpovědí budu vracet.

Ad 1. Proč místo dosazení a ovládnutí zcela nové politické garnitury byla dána přednost recyklaci staré, když hrozí to, že se vše příliš zviditelní? Mám pro to tyto čtyři důvody (formuluji stručně, v pracovní podobě):

- Úplně novou náhradní garnituru se nepodařilo připravit. Levicový politik je patrně "kontaminován" svými voliči a není ochoten jednat ani pod tlakem tak, jak se po něm chce.

- Na druhé straně je levicový politik určitým způsobem omezený (to chápu jako terminus technikus), takto byl i pro hru vybrán, a tudíž snadno manipulovatelný, aby s ním bylo možno sehrát hru, která v recyklaci osvědčené "bývalé stojedničky" vyúsťuje.

- Tandem Kalousek-Schwarzenberg se patrně osvědčil a ukázal se v českých poměrech jako poměrně výkonný (vedou si zkrátka obratně a bylo by chybou je podceňovat).

- Především však se celý systém založený na globálně vnucovaném a dosud globálně sdíleném základním ideovém paradigmatu otřásá v současné době v základech. V takové chvíli je nejlepší změna žádná změna.

2. Jaká slabá místa má tento plán a proč nemusí vyjít? Podle mého názoru:

- "Padesátka" ČSSD může vydržet. V této straně může převládnout názor, že politika je umění kompromisu a nikoli kolbištěm zostřujícího se třídního boje.

- Podobně i A. Babiš může rozumným manévrováním udržet svoji "sedmačtyřicítku" a nenechá se vlákat do pasti devastující hospodářské politiky "bývalé stojedničky".

- Členské základně ČSSD začne velmi rychle docházet, jaká hra se s ní hraje a dá o sobě vědět. (I skalní antizemanovci pochopí, že hra je složitější, než o to, zda vyhraje Zeman či zda bude poražen.)

3. V čem je nutno doplnit dosavadní čtecí prizma (mj. i kde jsem se dopustil největších nepřesnosti v interpretaci reality?

Nedocenil jsem prostoduchost některých opozičních politiků a toho, jak snadno sednou na lep. Moje chyba. Měl jsem to tušit, když ve volební kampani ČSSD minimálně (prakticky vůbec) nevyužila to, čím se bývalá "stojednička" dostala mimo mísu a mohla být i zcela mimo hru. Totiž to, že prakticky všichni její členové podlehli skupinové konformitě a považovali za normální to, co normální není. Považovali za normální takové porušování obecně přijatých zásad, které má pro společnost fatální důsledky. A vedení ČSSD této skutečnosti nedokázalo využít. Proč? Protože sami byli částečně kontaminováni tím, že považovali za normální to, co normální není.