Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

vlado mudrák: Ako úplne prvú otázku by som položil -kedy vzniklo v ľudskej spoločnosti chápanie nerovnosti vyjadrené v hmotných hodnotách=jednotkách, či prvkov v danej spoločnosti? (Nehmotné chápanie nerovnosti t.j. duševné rozdiely zatiaľ neuvažujme, hoci sú veľmi podstatné pri vzniku hmotnej nerovnosti)

radimvalencik: Zabývám se jen finančně měřitelnými efekty.
V nich se projevují i nemateriální hodnoty (což je vlastnění investičních příležitostí).
(Dík za námět - a před tím pochvalu za seriál, kdy jsem se musel červenat...)

---
radimvalencik.pise.cz

maxim 2:

Citace:
"Jenže proč "motor konkurence", který by působil s dostatečnou vehemencí, nejsme schopni identifikovat v podmínkách, kdy investování do kvalifikace dělníka (do jeho lidského kapitálu) by mohlo kapitalistovi přinést zásadní konkurenční výhodu?"

Možná proto, že by to kapitalistovi žádnou "zásadní konkureční výhodu" nepřineslo. Kapitalisté většinově nejsou hloupí a kdyby jim něco vynášelo, tak by to bezpochyby dělali.

Citace"
"...zde je něco, co smrdí. Neaktuálnost teorie nadhodnoty je patrně dána tím, že nedisponuje dostatečnými teoretickými nástroji k odhalení toho, co smrdí ..."

Globalizovaná konkurence a stále nenažranější "investoři" tlačí na snižování nákladů a krátkodobý zisk. Jednou z forem, jak toho dosáhnout, je i outsourcing.

To je asi i případ firmy Boeing. A navíc jak jsem se dočetl na internetu, firma Boeing slíbila v roce 2005 výměnou za zakázku od Air India ve výši 11 mld.USD investovat 1.7 mld.USD do indických společností. Z toho asi těžily i ty indické firmy, které prováděly pro Boeing vývoj softwaru.

Marxistická teorie hodnoty předvídá tendenci k poklesu míry zisku. Pokud to tak je, tak vzrůstající tlak na snižování nákladů je s tím plně v souladu.

jeff: Ja vám to môžem aj 100y zopakovať, nie je problém.
https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1386578-na-vysokou-skolu-prichazeji-i-studenti-s-iq-90-rik a-ondrej-stefl
https://kariera.ihned.cz/c1-16142220-personalistika-u-bati

ondrey: O tom jak se dívat na chudobu, tedy otázkou autora stranek:„Jak vzniká rozdělení na bohaté a chudé?“ přivedu k zamyšlení na Condorcetově paradoxu a možným řešením k této otázce vysvětlím historkou z článku nositele Nobelovi ceny za teorii her autorovi stránek osobně známeho frankfurského rodáka Roberta J. Aumanna (2012) na chválu profesora jeho kolegy Bezalela Pelega z Hebrejské unverzity v Jeruzalémě. Herní teoretik Bob Aumann napsal následovně s citací na dalšího nobelistu Erica Maskina:
Uzavřu to jednání anekdotou o naší matematické katedře - něco, co se opravdu stalo. K tomu jen dodávám, že ve vyspělém světě, kam emerging market zvaný Česká republika nezahrnuji, stejně jako kdysi v Prusku Fridricha Velikého, se profesura stala i např. Immanuelovi Kantovi jistotou existenční a oporou k další vědecké práci,tedy útěk od chudoby. Jeden rok děkan požádal katedru, aby navrhla dva lidi na profesorská místa, které se otevírají na fakultě přírodních věd a matematiky Hebrejské university v Jeruzalémě. Čtyři vážení matematici byli kandidáti; takže vedoucí katedry, proslulý matematik, svolal schůzi oddělení, aby vybral dva ze čtyř. Všichni byli vynikající, takže volba byla obtížná. Po dlouhé diskusi bylo rozhodnuto zvolit hlasování. Vedoucí katedry se ke mně obrátil a požádal o radu, jak to udělat. Řekl jsem, že nejsem odborník na teorii hlasování; vím jen to, že neexistuje způsob, jak to udělat správně. Ale pokud chcete praktickou radu, řekl jsem mu v této místnosti máme jednoho z největších odborníků na světě na teorii hlasování, jmenovitě prof. Bezalela Pelega. Vedoucí katedry se tedy zeptal Bezalela: a Bezalel navrhl metodu; nevzpomínám si, co to bylo. Metoda byla byla obvyklá jak vybrat dva ze čtyř, schůze byla ukončena a všichni jsme šli domů.
"Následující ráno jsem potkal vedoucího katedry na chodbě." Řekl: Yisrael, tvoje teorie her je hrozná. Řekl jsem mu, proč to říkáš? Řekl, že nejenom většina oddělení je proti rozhodnutí ze včerejška, ale existuje dokonce i konkrétní dvojice, která nejvíce z oddělení upřednostňuje vybrané adebty. Zeptal jsem se, který teda pár, a jal ho specifikoval. Já řekl, víš co, máš pravdu; ale existuje ještě jedna dvojice (kterou jsem uvedl) většina oddělení dává přednost vašemu, a ještě jeden pár (který jsem také specifikoval)kterému většina oddělení dává přednost než vašemu předešlému. Víceméně tomuto druhu obtížnosti navíc nelze zabránit; je to vždy možné a v tom je skutečně theorema. Takže na to známý matematik říká, ach, vy a vaše theoremy/věty.
"Takže k Bezaleovi říkám: Bezalele, ty a tvoje věty – drž se jich dál!"
Naneštěstí čtenář určitě pochopil,že to co bylo řečeno, tedy metoda navržená Pelegem na schůzce fakulty byla chybná a vedoucí katedry jejím použitím v zásadě chybně, nesprávně vybral. Nic nemůže být dále od pravdy, jak bude nyní vysvětleno.
Dříve Peleg (1978) zvažoval případ, kdy je k dispozici pouze jedeno místo.
Každý hráč,člen katedry hlasuje zadáním preferenčního pořadí kandidátů; volit upřímně znamená podat svoje skutečné uspořádání. Volební pravidlo (a.k.a. funkce sociálního výběru) je funkce, která pro každý profil poptávky vybere výsledek (jednotlivého kandidáta navrženého pro volné místo vypsané děkanem). Bezalel Peleg navrhl rozumné, hlasovací pravidlo R (splňující podmínky anonimity a monotónosti ve smyslu Maskina (1999), podle kterého žádná koalice hráčů nemůže – hlasovat upřímně - a zaručit (v rámci pravidla R) výsledek, který je preferován členy katedry jako výsledek (za R), pokud všichni hráči hlasují upřímně.
Na schůzi katedry tedy profesor Peleg navrhl hlasovací pravidlo P, které funguje přesně jako R, kromě toho, že neměl být výsledkem jediný kandidát, ale dvojice kandidátů na pozice vypsané děkanem fakulty. V té době to tak nebylo zveřejněno a bylo publikováno teprve nedávno (Peleg a Peters 2017), vyjednávání v obecném případě, ve kterém musí být vybráno k z m kandidátů, pro libovolné m a k.
Vrátíme-li se zpět k našemu příběhu, vedoucí katedry tvrdil, že existuje dvojice y jíž většina oddělení dávající přednost páru x vybranému Pelegovým hlasovacím pravidlem P. Id est existuje koalice S s více než polovinou hráčů, z nichž každý dává přednost výsledku y před výsledkem x. Ale P není pravidlem většiny; takže hráči v S dávají přednost y před x z toho vyplývá, že S může zaručit y podle pravidla hlasování P. Tedy tvrzení vedoucího katedry není v žádném případě v rozporu s výsledkem Peleg – Peters; obě jsou zcela správné.
Je zřejmé, že vedoucí katedry nevěděl o Condorcetově paradoxu (Condorcet 1785), který říká, že pro každý výsledek může být jiný výsledek, než kterému většina dává přednost. Když jsem na to poukázal, řekl: „ah, ty a tvé věty,“ z toho vyplývá, že věty na něj nezapůsobí; a to i přesto, že je sám profesionálním matematikem, jehož prací by mělo býti vytvářet věty. Ale ony věty udělají dojem pouze na ty, co se teorii her zabývají né na ty, co řvou „zdola“ na vedoucí kateder ... Nobelista Robert J. Aumann přiznává, že opravdu tehdy řekl Bezalelovi: „Ty a tvoje krásné,hluboké, důležité věty - pokračuj v dobré práci! “. Až hypoteticky komunistická většina s hlasy „zdola“ bude rozhodovat komu z chudoby pomůže ...měla by brát v potaz aspoň úroveň vědy z 18.století a né bulíky ze 14/15. století typu J.Hus.

Aumann RJ2012) My scientific first-born. Int J Game Theory 41:735–736
Condorcet M1785) Essai sur l’application de l’analyse à la probabilité des décisions. The Royal Printer,Paris
Maskin E1999) Nash equilibrium and welfare optimality. R Econ Stud 66: Peleg B: (1978) Consistent voting systems. Econometrica 46:153–161
Peleg B, Peters H2017) Choosing k from m: feasible elimination procedures reconsidered. Games Econ.Behav 103:254–261

maxim 1: Ondrey, ondrey, berete si do úst MISTRA JANA, jestli více co je titul mistr duchovních věd ..
Materialističtí pomatenci, kteří se pletou do věcí DUCHA (Kant a další "vědci") mu nesahají ani po kotníky ..

maxim 1: Ještě trochu doplním ..
Ondrey, jestli chcete vědět, jak je to s tím materiálním vědeckým vývojem, který opačně přináší degradaci myšlení (duchovna), tak si prostudujte všeobecně proklamované kořeny našeho vědění v Řecké civilizaci.
Je to příběh mistra Sokrata a navazujících apologetů, idealisty Platona a elitářského antropocentristy Aristotela ..