Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Článek Nesahej nám na teorii nadhodnoty!
Komentáře k článku: Nesahej nám na teorii nadhodnoty!
jeff: 6. června. Inak ja mám tento rok podobný problém. Fakt sa mi nezdá, že bol máj. Tak bolo chladno.
jeff: Marxa som nečítal, ale rozumiem zhruba, čo sa pýtate. Tak vám vysvetlím kapitálový trh. Keď si kúpite akcie (nie je nič jednoduchšie ako založiť si účet v Degiro), tak z dlhodobého hľadiska ako majiteľ podielu vo firme máte kapitálový výnos: gross total return = EPS growth + dividend yield. Máte určitý dividendový výnos a určitý rast hodnoty akcií -ten je daný rastom zisku na akciu. Rast zisku na akciu je nižší ako rast HDP, lebo počet firiem (akcií) stúpa.
Dohromady však gross total return predstavuje určité číslo. Ak je globálny rast produktivity 2,5%p.a., môže byť g.t.r. 2,5% ale možno aj 3,5%p.a. To závisí od výšky ziskovej marže firiem. Z globálneho hľadiska je jedno, či je to 2,5 alebo 3,5. Životná úroveň rastie len o 2,5. Keby všetci vlastnili rovnaký počet akcií, mohli by nastaviť ziskovú maržu akokoľvek. Na ich životnú úroveň by to nemalo vplyv. Všetko nad 2,5% platia sami sebe vo forme vyšších cien za výrobky. Lenže ak vlastnia akcie len niektorí, tak ich životná úroveň rastie viac ako 2,5%. Keby ten rozdiel medzi 2,5% a 3,5% bol 1000Kč, tak je to ako keby štát vytlačil 1000Kč a dal každému občanovi. Nikomu by sa nezvýšila životná úroveň. Ak by ale štát vytlačil rovnaký objem a dal 2000Kč polovici populácie, tak jej životná úroveň by sa zvýšila oproti tým, ktorí nedostali nič. Rovnako je to s akciami. Sú 2 riešenia: 1. Každý by vlastnil akcie (prostredníctvom štátu alebo samostatne). To sa neosvedčilo. Ani za komunizmu ani po komunizme bit.ly/2KhRBH0 2.Možnosť: podporovať konkurenciu, aby bola zisková marža čo najnižšia (čo najbližšie k úrovni rastu produktivity).A to sa do určitej miery darí. V rozvinutých krajinách je marža nižšia ako v rozvojových.
Ak je výnos pre akcionára na úrovni rastu produktivity, tak už tam žiadna nespravodlivosť nie je. O toľko rastú aj platy. Takže akcionár vloží do akcií napríklad 1000 hodín práce a po 10 rokoch si vyberie 1000 hodín práce.
jeff: Čo sa týka samotného rastu produktivity, ten má tri zdroje. Nie sú to len inovácie, ako naznačujete. Okrem inovácií je to 2.nález prírodných zdrojov a napokon 3.rast efektivity iný ako v dôsledku inovácií - to je napríklad, keď sa ľudia sťahujú do miest s lepšou logistickou polohou. Veľmi by som vás chcel varovať pred tým, aby ste preceňovali inovácie a duševné vlastníctvo. Server na ktorom je váš blog má bezplatný operačný systém Ubuntu. Väčšina serverov má bezplatný OS. Aj keď Ubuntu vychádza z OS UNIX, ktorý bol komerčný (vznikol vo firme vynálezcu telefónu), väčšina ľudí, ktorí sa sa podieľajú na tvorbe a podpore Ubuntu, má z toho malý alebo nulový príjem.
maxim 1: Nadhodnota je diskutabilní, jak jsem uvedl ...
Teorii nadhodnoty Marx pravděpodobně vytvořil s vědomím úmyslného zjednodušení ekonomie (účel světí prostředky) pro zdůvodnění a aktivaci sociální revoluce, kterou měla uskutečnit dělnická třída.
Nadhodnota i když je zjednodušeným pohledem splnila svůj účel, v dnešní realitě tento ekonomický pohled můžeme transformovat do pojmů "podhodnocení tvůrčí práce" a "nadhodnocení investiční a obchodní činnosti".
Příklady : subdodavatelé dílů pro finální výrobu s nízkým ziskem a kompletace finálního výrobku z nadprůměrným ziskem, dodavatelé obchodním řetězcům na hranici rentability a ziskové obchodní řetězce..., zjednodušeně - monopolní finalizace a opačně outsourcing ..
radimvalencik: No, ale ro právě už není teorie nadhodnoty. Jinými slovy, pokud chceme pochopit podstatu současných nepravostí, musíme najít přesnější teoreticý základ a nespoléhat na dobovou teorii nadhodnoty, která se již stalá jen matouc ím mýtem.
josef novák: Milí duševní velikáni a myšlenkoví dříči,
děkuji mnohokrát za vámi nepřímo propůjčený titul "retard", jsem na něj náležitě hrdý.
Už na první pohled je úvodní dvojotázka ("Proč je v nocí tma?", "Proč jsou bohatí a chudí?") přinejmenším ze dvou důvodů silně manipulativní.
Schválně, moji milí myšlenkoví dříči, zda přidete na to, které dva důvody to jsou.
maxim 1: No tak.., pane Josefe, sám jste napsal že víte že sám ani ostatní ze svých názorů neustoupí, a to je správné a tak to má být. Nebuďte negativně domýšlivý, nikdo vás nijak nehodnotí, pouze si každý stojí za svým názorem.
josef novák: Jak si přejete.
Škoda jen, že jste se ani nepokusil přijít na ty dva důvody.
karelmayer: Musím se přiznat, že přísun příspěvků docenta Valenčíka je tak rychlý, že je obtížné je vůbec registrovat, o času na nějaký rozsáhlejší komentář ani nemluvě. Nejsem žádný kovaný teoretik politické ekonomie a mé chabé znalosti jsou odrazem „vysoké úrovně“ výuky tohoto předmětu na VŠE v sedmdesátých letech minulého století. Přesto jsem si z výuky Marxovy politické ekonomie kapitalismu „přivlastnil“ to, co mi umožnilo a stále velmi dobře umožňuje orientovat se v současném světě. Tím základním je pracovní teorie hodnoty a ve svém věku se zřejmě již s žádnou jinou teorií ztotožňovat nebudu.
Myslím si, že to, co zde docent Valenčík zmiňuje, je pověstné vylévání vaničky i s dítětem. Nic nebrání tomu, aby pracovní teorie existovala, a přitom nemusí docházet k žádnému třídnímu boji s cílem znárodnit „kapitalistu“. Toto krátké spojení bych vnímal více jako intelektuální netrpělivost Marxe a dalších jeho vykladačů, reagujících na jistě katastrofální pracovní a životní podmínky v polovině 19. století a snahu je rychle řešit. Proč nemůžeme prostě akceptovat myšlenku, že nadhodnota existuje a ten, kdo si „kupuje“ pracovní sílu si ji prostě přivlastní. Ten, kdo má na to, aby si pracovní sílu najal, má i na to přivlastnit si nadhodnotu. Otázka, která by měla být diskutována, je, zda by měli mít všichni stejnou příležitost si najít „svou“ pracovní sílu a získat tak z její práce nadhodnotu. Zde by svou roli měl sehrát stát a další instituce, aby přístup k tomu, co umožní najmout si „svou“ pracovní sílu byl společensky akceptovatelný.
Sám jsem během svého života byl zaměstnancem, tedy pracovní silou, která generovala nadhodnotu/nadprodukt, který si zaměstnavatel/vlastník výrobních prostředků přivlastnil, část života jsem byl „kapitalistou“, který si pracovní sílu najímal a nadhodnotu si přivlastňoval. Nevidím v tom nic špatného, někdo je spokojen jako „pracovní síla“ (má sice „nějakou“ mzdu, ale po osmi hodinách má „padla“), někdo se cítí na víc, chce být podnikatelem (nevím, zda „kapitalistou“) s možná vyšším příjmem, ale také s prací, která nikdy nekončí.
Problém levice, kterou docent Valenčík obviňuje z uctívání nadhodnoty a tím i hlavní příčiny jejich úpadku, jejich dlouhodobých a v některých případech neléčitelných krizí, je hluboce pravdivý. Levice stále zůstává zapouzdřena v Marxově „intelektuální netrpělivosti“, kdy sní o tom, že už už bude na světě ráj na zemi, jen co se podaří vyrvat kapitalistovi nadhodnotu, nebo alespoň ho zdanit tak, aby si své bohatnutí příště rozmyslel.
Problém, který skutečně před levicí je, který není schopna zvládnout, a tak se v tom „plácá“, je otázka, zda má podporovat přístup občanů-zaměstnanců k podnikání (tedy ke „kapitalizaci“ a tedy k tvorbě nové nadhodnoty), nebo zda má již vytvořenou nadhodnotu „lépe“, nebo „spravedlivěji(?)“ rozdělovat. Zatím to vypadá tak, že jde cestou „rozdělování“ a proto možná ve svém důsledku jsou u nás mzdy a životní úroveň nižší než tam, kde se nejprve nadhodnota tvoří.
A co se týká otázky, zda nadhodnota existuje a kdo si ji přivlastňuje - tedy existuje a přivlastňuje si ji každý, kdo najímá pracovní sílu (to, že tato pracovní síla nemůže dostat veškerou svou „mzdu“, již byla kdysi Marxem vysvětlena).
jiří králík: Pane Valenčíku, k tomu vašemu mýtu o mýtu nadhodnoty. V těch nóbl teoriích jste se trochu ztratil a pro stromy jste přestal vidět les.
Dělal jste někdy hloubkový audit účetnictví nějakého kapitalistického podniku? Jestli ne, tak vřele doporučuji. Ta pošklebovaná teorie nadhodnoty tam na vás vyskočí jako čert z krabičky. V duelu s Marxem nemáte šanci. Samozřejmě, že ani v místě a čase správná míra zespolečenštění výrobních prostředků není všelék. Ale je to krok správným směrem k sociálnímu státu a k sociálně spravedlivější společnosti. A nejsou to fráze.
jeff: Nejsou to fráze. Je to diagnóza F22. Všetko je to hradené zo zdravotného poistenia.
radimvalencik: jeff to v tom obsáhlém příspěvku nahoře píěše celkem dobře. Ale to není o nadhodnotě, ale teorii pracovních poukázek, kterou shodou okolností Marx rozebírá právě na začátku Grundrissů.
josef novák: Ano, všelék to určitě není, "jen" řádové zlepšení (a pro "odvětví produktivních služeb" nejpřímočařejší splnění předpokladů, bez nichž prý, nezpochybňuji, nemůže fungovat).
radimvalencik: Jeff a Maxim 1 - velmi dobré upřesnění. Ale to, o čem píšete, již není teorie nadhodnoty.
jeff: "Teorie pracovních poukázek"? Nič také Duckduckgo nepozná. Ja už som povedal, že som Marxa nečítal ani ho nemienim čítať, ale tipol som si, že viem o čom píšete. Tak čím sa to líši od "teórie nadhodnoty"?