Tápání a objevování šéfky reformy penzí

Za zaznamenání stojí některé náznaky, které poskytla šéfka Komise pro spravedlivé důchody Danuše Nerudová. Po pravdě řečeno je třeba trochu rýžovat s balastu nic neříkajícího textu to, co má váhu. Přitom je to tak jednoduché! Stačí zformulovat alternativu:

Chceme-li změnit poměr mezi výdělečně činnými (přispívajícími do systému penzijního pojištění) a těmi, kteří již ukončili výdělečnou činnost (a ze systému penzijního pojištění čerpají), je lepší to udělat:

1. Paušálně, tj. všem prodloužit dobu odchodu do důchodu.

2. Diferencovaně, tj. vytvořit účinný systém motivací tak, aby se lidem vyplatilo prodloužení doby produktivního uplatnění.

Zde stojí za to ještě poznamenat, že obě alternativy se vzájemně dost výrazně vylučují, protože paušální prodloužení doby produktivního uplatnění prakticky znemožňuje zavést účinný systém motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění.

Dalo by se tedy očekávat, že šéfka komise pro reformu penzí se v několika obsáhlých rozhovorech k této otázce jednoznačně vyjádří. Z toho, co se mně podařilo vyrýžovat, jednoznačné vyjádření není zcela zřejmé.

Tak například v jednom rozhovoru říká:

"Ve Skandinávii mají pracujících důchodců 35 procent. U nás jich je jen 13 procent.

To je zásadní věc."

Viz: https://ekonom.ihned.cz/c1-66572020-musime-dostat-duchodce-do-prace?fbclid=IwAR1NLJS4rawTr37fbq2PtcRZAJj1iSKqOdTKddU5wGK5FmNVgl9sGERr98Q

Skvělé! Stačilo by ještě dodat, že je to právě tím, že ve skandinávských zemích fungují systémy vytvářející účinnou motivaci k prodloužení doby produktivního uplatnění.

Ovšem vzápětí D. Nerudová pokračuje:

"Jde o to, že od roku 2030 začne nerovnováha mezi příjmy a výdaji, která bude kulminovat kolem roku 2060. Je ovšem nutno říci, že existují parametrická řešení, jak systém vybalancovat, a to je například změna věku odchodu do důchodu. Ten je v tuto chvíli zastropován ve výši 65 let. Ministerstvo práce a sociálních věcí má každých pět let přijít s vyhodnocením dopadů tohoto věkového limitu s ohledem na demografický vývoj − k tomu dojde právě letos v červnu. Pak bude možné na základě nových dat a faktů probrat současnou situaci. Domnívám se však, že výběr konkrétní formy přizpůsobování důchodového systému stárnutí populace není jen ekonomická otázka, ale z velké části i politická."

Viz též: https://ekonom.ihned.cz/c1-66572020-musime-dostat-duchodce-do-prace?fbclid=IwAR1NLJS4rawTr37fbq2PtcRZAJj1iSKqOdTKddU5wGK5FmNVgl9sGERr98Q

To už není tak rozumné vyjádření. Ponechává prostor pro paušální prodloužení doby produktivního uplatnění, což by mělo fatální důsledky. Rozhodně se nejedná jen či především o otázku politickou, ale otázku zdravého rozumu. Stačí se totiž zamyslet nad tím, proti jakému že to riziku systém penzijního pojištění pojišťuje. Či ještě názorněji, co je pojistnou událostí. Tou není nic jiného než to, že v důsledku stárnutí člověk částečně či plně ztrácí schopnost produktivního uplatnění. Systém penzijního pojištění by měl tedy ze své podstaty fungovat jako systém, který na bázi pojištění vytváří solidaritu mezi těmi, kteří se mohou a chtějí produktivně (výdělečně) uplatnit i ve vyšším věku, a těmi, kteří se z různých důvodů produktivně uplatnit již nemohou. Tak proč jednoznačně neodmítnout "parametrickou" cestu?!

V dalším rozhovoru již D. Nerudová mluví jednoznačněji:

"Můžeme více motivovat seniory, kteří nemají zdravotní problémy, aby ze zaměstnání předčasně neodcházeli".

Viz: https://finmag.penize.cz/penize/406407-sporeni-na-penzi-ma-byt-povinne-ve-hre-je-statni-fond-i-progresivni-dan

Ano. Touto cestou lze jít. Nejlépe formou zavedení toho, co nazýváme postgraduální nadstavbou průběžného systému penzijního pojištění. K tomu podrobněji viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6661-penze-v-cem-mame-nejvetsi-jistotu.html

Člověka tak napadá otázka: Proč se v návrzích na reformu systému penzijního pojištění neustále navrhují různé zhovadilosti, místo toho, aby se komplexně řešila problematika diferencovaného a efektivního prodloužení doby produktivního uplatnění, resp. aby se komplexně vytvářely podmínky umožňující diferencované prodloužení doby produktivního uplatnění tak, aby to bylo výhodné jak pro ty, u nichž příslušná pojistná událost ještě nenastala, tak pro ty, u nichž již nastala?!

K tomu se na bázi tohoto článku vyjádřím v nejbližší době v rámci seriálu o dobré teorii a v návaznosti na otázku, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí. Jde totiž o otázku zcela zásadní, která bezprostředně souvisí s tím, čím je dnešní doba zlomová.