Tak jak to je s tím kapitalismem? Ad Švihlíková

Následující téma připravuji do seriálu o dobré teorii. Vzhledem k aktuálnosti uveřejňuji i mimo seriál.

Ilona Švihlíková napsala 7. května pro časopis Argument podnětný článek "Místo kapitalismu státní vlastnictví a jeden byt?", který je velmi aktuální i z hlediska diskuse o programu KSČM. Ale nejen z tohoto hlediska je přínosem.

Reaguje v něm na německou "kauzu Kühnert" o tom, proč je posedlost levice vlastnictvím a plánem kontraproduktivní a nenabízí udržitelný program pro budoucnost. Současně připomíná její společnou knihu s Miroslavem Tejklem "Kapitalismus, socialismus a budoucnost". Z jejího příspěvku vybírám nejdůležitější pasáže (odlišuji je barevně) a následně k nim připojuji komentář:

"Jakékoliv návrhy pro budoucnost by se neměly opírat o to, co prokazatelně selhalo, musejí být podepřeny důkladnou znalostí toho, v čem žijeme, a samozřejmě mít teoretickou bázi (té se sociální demokracie vzdaly, a proto to s nimi celkově dopadá, jak to s nimi dopadá).

Část levice se zdá být fascinována (falešně) dvěma kategoriemi: vlastnictvím a plánem. Zcela mylně se domnívá, že opakem kapitalismu je plán (plánovaná ekonomika), a že v takovémto uspořádání musí být vše státní (případně v jiné formě kolektivního vlastnictví).

Takovéto pochopení kapitalismu neodpovídá Marxovým analýzám, ani historické dialektice. Kapitalismus a kapitál má být překonán vývojově vyšší a komplexnější formou, která bude kapitál neschopný samostatné sebereprodukce (viz nekonečný růst globálního dluhu) nucena ovládat, která do sebe kapitál zahrne a učiní ho podřízeným momentem celého komplexu. Kapitalismus dlouhodobě nezastaví umělý projekt, jehož sebereprodukce by byla udržována nadstandardní represí, nemluvě o tom, co nám – a ne zrovna pozitivního – říká historická zkušenost.

Když Marx analyzuje kapitalismus, tak nemluví, moderním jazykem řečeno, o "budovách, strojích a zařízeních". On mluví o mechanismu. O kapitálovém mechanismu, který byl silný, protože se dokázal reprodukovat.

V knize píšeme: "Kapitál je soukromé zhodnocování ve společenské ekonomice. Soukromé zhodnocování je založeno na procesu, kdy ve společenské ekonomice specializované výroby pro jiné dochází ke vzniku přebytku hodnoty soukromě vytvořeného produktu nad hodnotou soukromých nákladů nezbytných k této dílčí produkci. Soukromý výrobce přitom neřeší (pokud k tomu není donucen), jestli jeho dílčí soukromé náklady jsou nižší, než by jinak byly, na úkor společnosti kvůli negativním externalitám. Proces soukromého zhodnocování je podmíněn realizací na trhu."

Trh hraje v kapitalismu větší roli než v minulých systémech prostě proto, že kapitalismus je společenská ekonomika, která je založena na vzájemné symbióze, závislosti a propojenosti. Samozásobitelství ustupuje, skoro celá produkce je určena pro trh – nejen přebytky nespotřebované samozásobitelskou usedlostí.

Trh ale není výlučným znakem kapitalismu a "vypínat" ho není zrovna dobrý nápad (je ovšem jinou otázkou, kterou si v knize také klademe, do jaké míry je trh vhodný pro ekonomiku přebytku, ve které se rozšiřuje fenomén sdílení – kde ale jde o přirozený proces, kterému naopak brání mocensky umělá patologická renta, o které se ještě zmíním).

Protože část levice je tématem vlastnictví posedlá, je třeba připomenout, že v Komunistickém manifestu najdeme sice požadavek na znárodnění půdy a bank, ale jen "zvýšení počtu státních továren", nenajdeme tu zákaz osobně podnikat. Koneckonců z korespondence mezi Marxem a Engelsem vyplývá, že pokud by společnost měla být o to více "socialistická", o co je víc státního vlastnictví, pak by největším socialistou byl jeden z největších nepřátel socialistického hnutí Otto von Bismarck. V politických vztazích se Marx vyjadřuje pochvalně o samosprávě v některých zejména anglofonních zemích – ne o Bismarckově etatismu. Dnes bychom řekli, že v Číně je stále silné státní vlastnictví, ale rozhodně lepší popis pro čínskou ekonomiku je státní kapitalismus – funguje tam už významně a zásadně kapitálový zhodnocovací mechanismus – a ne vůbec nebo jen okrajově a doplňkově, jako kdysi v těch liberálnějších zemích reálného socialismu. Nejedná se tedy o socialismus, i když komunistická strana Číny to tak nazývá. Marx, jak vyplývá i z jeho nerudné reakce na Lassalla, zrovna velkým zastáncem etatismu nebyl. Z konce první části třetího dílu Kapitálu vyplývá spíš pozitivní vztah k "sítím družstevních továren" (což nazývá pozitivním překonáním kapitalistického výrobního způsobu oproti negativnímu překonání původního soukromého vlastnictví u akciových společností).

S Miroslavem Tejklem se spíše domníváme, že Marxovy úvahy na konci prvního dílu Kapitálu (konec 24. kapitoly) by spíš konvenovaly budoucí společnosti, kde se sdílejí nerivalitní statky a místo obřích korporací je dokonce více obnovováno individuální vlastnictví ("relokalizace" prof. Zeleného, osobní ovladače síťových systémů?). Marx o tom (asi k překvapení mnoha levičáků) říká:"Kapitalistický způsob přivlastňování, vyplývající z kapitalistického výrobního způsobu, tedy i kapitalistické soukromé vlastnictví, je první negací individuálního vlastnictví založeného na vlastní práci. Avšak kapitalistická výroba plodí s nutností přírodně historického procesu svou vlastní negaci. Je to negace negace. Ta znovu vytváří individuální vlastnictví, ale na základě vymožeností kapitalistické éry – kooperace svobodných pracovníků a jejich pospolné držby půdy a jimi vyrobených výrobních prostředků."

K tomu:

Toto by si měli přečíst autoři diskutované verze programu KSČM. A nejen přečíst, ale hlavně promyslet. Pokud však vidíme překonání způsobu výroby, který je založen na konkurenci reprodukujících se kapitálů (který, tedy ten způsob výroby založený na konkurenci kapitálů) je (mimo jiné) v současné době vystaven doslova represi ze strany zprivatizovaných státních struktur a institucí i v těch tzv. "nejliberálnějších" zemích, obdobným způsobem, jako píše I. Švihlíková, pak musíme také odpovědět na příčinu současných problémů. I. Švihlíková se o toto snaží, ale zde už příliš zjednodušuje, resp. vidí jen dílčí:

"Hlavní problémy současné doby podle nás spočívají v tom, že v kapitalismu (který tak přestává být kapitalismem) se jako systémově nelegitimní společenský přebytek rozšiřuje tempem rakoviny patologie zvaná renta. Renta je spjata s privilegii a nejenže deformuje samotný ekonomický systém a vytváří a podporuje parazity, ale je jako taková neslučitelná s demokracií. Renta musí být radikálně zeslabena (pokud ne odstraněna) a vrácena do koloběhu investic, daní, případně legitimního zisku – beztak často závislého na výdajích společenské většiny a veřejných výdajů, kdy ale daně platí také čím dál větší měrou společenská většina a čím dál méně bohatí a nejbohatší.

Pokud si levice dá za úkol boj proti rentě a rentiérům (ať už z pozice monopolizace trhu ve smyslu Buffetových "příkopů", nebo /a asi i především/ boje proti parazitování na veřejných rozpočtech), pak je to úkol hodný levice, která dokáže uvažovat v horizontu delším jednoho volebního období."

K tomu:

Romantický ekonomický naivismus, či jak to nazvat.

Pro dobrý program potřebujeme dvě věci:

- Relexi současné doby z vývojového nadhledu (jakou proměnou prochází současná ekonomika. Dle mého názoru je to změna srovnatelná s průmyslovou revolucí. V té člověka nahrazovali a nahrazují stroje. Nyní jde o zrod odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru, prostřednictvím kterého se volný čas člověka získaný jeho náhradou stroji mění v nejvýznamnější a nejvíce dynamizují faktor ekonomického růstu. Růstu ve smyslu pronikání člověka prostřednictvím technologií do makto i mikro světa.

- Přesně identifikování příčin toho, co změnám brání a co ohrožuje i deformuje společnost. Dle mého názoru je to protiklad investování do rozvoje schopností člověka, konkrétně pak investování do společenské pozice, které umožňuje získat jedněm privilegia tím, že omezují možnost využívat investiční příložitosti spojené s rozvojem, uchováním a uplatněnm schopností, kterými disponují druzí.

Poznámka:

Tím druhým jsem si jist po té, co se nám podařilo vytvořit velmi vhodný model popisující různé formy pozičního investování prostřednictvím vícebodového rozšíření Nashova (S, d) vyjednávacího problému, což je určitý typ kooperativní hry, o kterou v této oblasti jde. K tomu podrobněji díly 137 až 143 tohoto seriálu o férovém rozdělování, první z nich viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6731-teorie-dneska-ferove-rozdelovani-1-137.html