Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

maxim 2: Podle mého mínění se pan Mayer mýlí, když podporu migrace vysvětluje potřebou konzumentů (jestli jsme to pochopil správně). Myslím si, že neschopnost politických elit reagovat na rychle se měnící situaci a neschopnost vymanit se z ideologických stereotypů, navíc fixovaných jazykem politické korektnosti, poskytuje přesvědčivější vysvětlení.

Stejně tak si myslím je chyba vnímat globalizaci jako proces, který nemůže, než dále pokračovat.

Víme, že v oblasti historicko-filosofické byl druhdy populární Fukuyamův koncept "konce dějin" s definitivním vítězstvím liberální demokracie dnes vytlačen zdá se realističtějším konceptem "střetu civilizací".

Dnes se občas můžeme setkat s pojmem "deglobalizace". Dle této koncepce již globalizace dosáhla svého vrcholu a začínají sílit procesy, které působí proti ní.

Globalizace začala být nevýhodná pro nejsilnější ekonomiku - USA. Výsledkem byl pro mnohé neočekávaný průběh prezidentských primárek i voleb v této zemi a následný chaotický vývoj v mezinárodní politice se začínající obchodní válkou.

Jedná se jen o krátkodobé narušení globalizace nebo spíše o začátek nového trendu, který může mít i nějaké hlubší objektivní příčiny ?

Jedním z procesů, působících proti globalizaci, má být i nástup nových pracovně úsporných technologií, které mají snižovat podíl mezd v nákladech výroby. Dojde-li ke snížení mzdové složky nákladů, roste tím současně relativní váha jiných složek, které se podílejí na konečné ceně výrobku. Tím má docházet k tomu, že větší význam by měly mít i dopravní náklady. Výsledkem má být snižující se tlak na offshoring výrobních kapacit do zemí s nízkými cenami pracovní síly, zkracování výrobních řetězců a lokalizace výrob. Má růst i trend k větší customizaci produktů, což má rovněž podporovat lokalizaci výroby.

Ve filosofické rovině bychom tento vývoj mohli také možná vidět jako Hegelovu triádu, kdy po současné fázi globalizace jako antitezi k období národních států by měla následovat syntéza - nějaké propojení zdánlivě protikladných tezí do funkčního celku.

****

Myslím si, že se zcela zásadně mýlí pan docent Valenčík se svou představou "odvětví produktivních služeb", které mají představouvat nové dominantní odvětví a má jít o obdobu průmyslové revoluce.

Když si vezmu školství a zdravotnictví jako příklad takových odvětví, tak tyto obory zde existují už od úsvitu dějin a v rozvinutých zemích již není vidět nějaký zásadní prostor pro kvantitativní expanzi, srovnatelnou s rozmachem výrobncíh odvětví, dotčených průmyslovou revolucí. (Např.na wikipedii jsem si našel, že spotřeba bavlny v Británii se zvedla z 2,5 miliónů liber v roce 1750 na 588 miliónů liber v roce 1850. To je zvýšení 235 krát!) Rovněž není vidět nějaký důvod ke změně společenských vztahů, srovnatelných s proměnou, na začátku které stála průmyslová revoluce.

Vypadá to, že obdobu průmyslové revoluce by mohl přinést rozvoj robotizace a automatizace, který se někdy označuje jako "průmysl 4.0".
Rozvoj s tím spojených odvětví skutečně potenciál kvantitativního rozmachu má. A co víc, pokud by se uskutečnil, znamenalo by to úspory pracovních sil dotčených oborů v rozsahu, který by si nějaké společenské změny prostě vynutil (ať už by to znamelalo cokoli).

Zcela zásadní (a pro lidstvo možná i fatální) změnu by přineslo vytvoření s člověkem srovnatelné obecné inteligence. Zde by už nešlo jen o uvolnění určitého (třeba i velmi vysokého) množství "neuplatnitelných" lidí. Člověk jako živočišný druh by se tím mohl dostat do pozice australopitheka. Zprvu sice nezbytný, ale dále již v podstatě nepotřebný mezičlánek ve vývoji vesmíru.