Od srpna 69 k listopadu 89 a volby v říjnu/13

14. září 2018 | 07.00 |

blog ›

Od Anny Janouškové jsem dostal tento příspěvek. Považuji za užitečné jej zveřejnit, zejména v návaznosti na mou představu o tom, že budoucí vývoj je možné a patrně i nutné chápat poněkud jinak, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6091-od-srpna-69-k-listopadu-89-a-volby-v-rijnu-9.html

Pokud bude tento příspěvek někoho inspirovat a napíše k němu něco, uvítám to patrně nejen já. Zde je příspěvek A. J.:

K diskusi zejména o socialismu

Anna Janoušková

Úvaha o tom, zda je socializmus dlouhodobě udržitelný, musí být řešena v souvislosti s vnitropolitickou i zahraničně politickou situací každé konkrétní země, s její historickou zkušeností i mentalitou obyvatelstva.

0001pt;line-height: normal">Velmi zjednodušeně lze použít starou zkratku:

- Za socializmu : Každý (rozumí se zdravý a práceschopný) podle svých schopností, každému podle jeho práce.

- Za komunizmu: Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb.

- Za socializmu: Půda, nerostné bohatství, klíčový (strategický) průmysl. energetika a veškeré komunikace patří státu. Nezávislá státní banka. Neomezuje se podnikání, naopak - osobní iniciativa je přiměřeně odměňována, lidé mají legální možnost zbohatnout, podvody se trestají přísně, stejně jako vyvádění peněz do zahraničí. Progresivní daně.

- Za komunizmu: Veškeré výrobní prostředky patří státu. Kdo nepracuje, ať nejí (resp. pokud jí, vydělává nelegálně, a tudíž se zavře). Majetková nerovnost je nežádoucí, podnikání nemožné a osobní iniciativa se v lepším případě nevyplatí, v horším se setká s odporem. Za socializmu i komunizmu je zdravotnictví, školství, sociání služby bezplatné - stát si to vybere skrytě.

To samozřejmě předpokládá všeobecný souhlas obyvatelstva a přísné a důsledně dodržované zákony = represivní aparát v opačném poměru. Oba systémy k souhlasu občanů potřebují :

a) spravedlivé propočítání ceny práce ( za socializmu) a náklady na skutečné potřeby lidí (za komunizmu),

b) viditelné ekonomické zlepšování jejich situace,

c) mentalitu občanů, kteří zastávají životní strategii "K",

d) inteligentní, vzdělané a čestné politiky.

Náklady na oba systémy jsou vysoké: Nutná byrokracie a nutné omezení osobní svobody, při čemž nepoměrně větší omezení osobní svobody je za komunizmu, protože je potlačena přirozená snaha o zlepšení ekonomické situace, zajištění rodiny, vyjádření osobního názoru, volby pracoviště a mnohdy i bydliště. To vyvolává napětí a odpor mezi občany a vedením státu, což se odráží v zesílení represivní složky státu, vzájemnou nedůvěru a udavačství a nutně vyústí v totalitní zřízení.

Všecko výše uvedené si může dovolit stát dostatečně velký a silný, který nepotřebuje "ochranu" proti nepříteli, ať už je jím kdokoli, a je hospodářsky nezávislý, resp. může jako stát přežít samostatně, nebo dokonce může využívat svého dominantního postavení a získávat zdroje svých vazalských území.

Vnímané zlepšování ekonomické situace a geopolitického významu zvyšuje u občanů hrdost na stát a loajalitu a s tím souvisící ochotu odložit vlastní nadstandardní potřeby. Nutný je pocit spravedlnosti při rozdělování bohatství a absence, či aspoň přísné postihování korupce u sociálně výše postavených vrstev, zejména politiků.

Je ovšem možné, že i při většinovém souhlasném postoji obyvatelstva a ekonomickém i geopolitickém vzestupu by se takový stát rozpadl, pokud by uvolnil tuhý režim a umožnil všeobecnou politickou i osobní svobodu. A je jasné, že zatímco lze pokojně rozprodat nebo rozdat majetek státu do soukromých rukou, nelze to udělat obráceně bez revoluce nebo bez války. Ale i k revolucím a válkám dochází.

Otázka pro komunistické státy tedy vypadá takto: Jak rychle a až kam povolovat uzdu občanům, aby se udržel komunistický systém?

Otázka pro kapitalistické státy by měla znít takto: Jak vyřešit bez války stále se zvětšující rozdíl mezi bohatými a chudými na celém světě, aby k té revoluci nedošlo?

(Malé i středně velké země jsou v současném světě vždy v závislém postavení, jak vojenském, tak ekonomickém a tím pádem politickém, ty mohou řešit jen míru, do jaké se podvolí těm větším.)

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu