Od srpna 69 k listopadu 89 a volby v říjnu/9

10. září 2018 | 07.00 |

blog ›

Nyní se pokusím odpovědět na otázky, které jsem zformuloval včera, s využitím toho, jak by K. Marx charakterizoval změnu současného společenského systému (současné společenské formace), pokud by se striktně držel toho, jak charakterizoval dynamiku změn předcházejících společensko-ekonomických formací:

Nová společnost, kterou začíná vlastní historie lidstva (má se na mysli komunismus, první fází je socialismus – moje poznámka, R. V.) vzniká tak, že se nejprve rozvinou všechny výrobní síly, jimž poskytuje dost prostoru předcházející formace (tj. buržoasní – moje poznámka, R. V.), a teprve pak nastupují nové, vyšší výrobní vztahy, tj. až po té, co se vylíhnou materiální podmínky jejich existence v předcházejícím systému.

Odlišil jsem tuto formulaci vyčtenou a reprodukovanou z K. Marxe (a jinak opravdu jeho slova nelze chápat) barvou.

Pak musíme vyjít ze základních změn v historii lidstva:

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";color:black;mso-fareast-language: CS">- Přechod od systému, který byl založen na sběračství jako hlavní formě produkce a tudíž i obživy, k systému založenému na lovu jako dominantní formě produkce.

- Přechod od systému, který byl založen na lovu jako hlavní formě produkce a tudíž i obživy, k systému založenému na pastevectví jako dominantní formě produkce.

- Přechod od systému, který byl založen na pastevectví jako hlavní formě produkce a tudíž i obživy, k systému založenému na zemědělství (obdělávání půdy) jako dominantní formě produkce.

- Přechod od systému, který byl založen na zemědělství jako hlavní formě produkce a tudíž i obživy, k systému založenému na průmyslu (přetváření přírody stroji, tj. přeměnu přírody přeměněnou přírodou) jako dominantní formě produkce.

- Přechod od systému, který byl založen na průmyslu jako hlavní formě produkce a tudíž i obživy, k systému založenému na odvětví produktivních služeb (jako rozvoji lidských schopností s využitím lidských schopností, které zvyšují celkovou produktivní sílu práce) dominantní formě produkce.

Vždy to, co vypadalo jako doplněk hlavního způsobu produkce, se poté, co k tomu nazrály podmínky vývojem předcházejícího způsobu výroby, stalo po příslušných technologických změnách dominantním sektorem produkce. A vždy šlo o změny, které zčásti probíhaly spontánně, zčásti musely být probojovány prostřednictvím řady společenských konfliktů, které novému způsobu produkce postupně otevíraly prostor.

Hlavní pozornost si pochopitelně zaslouží průmyslová revoluce jako dlouhodobá proměna společnosti (velmi podrobně a přesně popsána F. Braudelem v jeho "Dynamice kapitalismu"), kdy se z řemesel, které byly doplňkem dominantní zemědělské produkce, stal dominantní ekonomický sektor ve smyslu toho, kam směřovala akumulace, kde byla zaměstnána největší část zásoby práce, který byl nejdynamičtější a který tvořil největší část produkce, kterému se následně přizpůsobovaly společenské poměry včetně politické, právní, ideové a etické nadstavby.

Nyní se z doplňkového odvětví produktivních služeb (vzdělání, péče o zdraví, ale i výchova v rodině, kultura, lázeňství apod.) postupně – v návaznosti na technologické změny v průmyslu, ale i v těchto službách samotných a způsobu jejich organizace, resp. způsobu financování – postupně stává dominantní sektor.

A podobně jako v případě průmyslové revoluce doprovázené řadou dílčích revolučních změn a zvratů po dlouhé časové období i nyní neprobíhá bezbolestně. A podobně, jako tehdy byl tento proces spojen s dílčím řešením otázky sociální (společenské rovnosti), je tomu tak i nyní. Nevylučuji, že se v rámci této změny podaří otázku sociální řešit definitivně a společnost se skutečně pozvedne na vyšší vývojový stupeň takovým způsobem, že bude možné říci Marxovo: Skončila předhistorie lidstva a začaly jeho vlastní dějiny.

V čem je zádrhel, který proces přesunu těžiště ekonomického systému do oblasti produktivních služeb činí společensky konfliktním? V tom, že efektivní fungování produktivních služeb vyžaduje vyšší míru společenské rovnosti ve smyslu rovnosti příležitostí pro rozvoj a uplatňování schopností nezávisle na výchozí majetkové pozici (od od ní odvozených dalších handicapů či diskriminací). Vyžaduje mnohem vyšší míru tzv. vertikální mobility, tj. možností společenského vzestupu.

Poznámka 1: Základní společenskou nerovností, tedy diskriminací, které omezují či zbavují člověka svobody je a zuby nehty se drží, dokonce posiluje majetková nerovnost, která má podobu historicky nevídaného bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. Ta se projevuje ve fungování systému moci založené na ekonomické segregaci, vytváření manipulovatelných zbídačených enkláv, korumpování osob, jejich následné vydírání a přeměny ve slouhy systému, vnucenému žití na dluh rodin i států s cílem omezení jejich suverenity. U nás častou a perfidní formou je i to, že do perspektivních pozic ve velkých firmách a státních institucích jsou vybírání mladí lidé splácející hypoteční půjčky, kterým se pak mrzačí charakter už v raném věku. Psychicky zmrzačení slouhové tohoto systému se pak stávají hlásnou troubou toho, že je nutné přednostně řešit jiné nespravedlnosti – od toho, že nemáme dostatečný počet pohlaví, až po to, že lidé, kteří jsou nuceni pracovat, protože jim nic jiného nezbývá, pokud chtějí normálně žít, musí být solidární s těmi, kteří pracovat odmítají, dokonce jim zajistit ještě vyšší příjmy, než mají ti, co pracují. V takových zvrácených podmínkách, které vždy charakterizují konec určité epochy, se bolestivě rodí nová společnost, jejíž dynamika je založena na rozvoji, uchování a uplatnění lidských schopností, což ji propůjčuje jak vyšší efektivnost, tak i vyšší míru skutečné solidarity.

Poznámka 2: Přesto, že určující jsou procesy probíhající v oblasti ekonomické základny, neznamená to, že by se společenská nadstavba jen "přizpůsobovala". Čím převratnější a složitější společenská proměna, tím větší požadavky na rozpoznání vývojových trendů, perspektivních možností si vyžaduje. Tím větší je role poznání a vědecky podloženého poznání zvlášť, tím důležitější je i spojení tohoto poznání s étosem řešení "hádanky dějin", tj. toho, odkud kam jdeme. Tím nezbytnější se stává i politické hnutí, které je schopnost jednat na základě ideové nadstavby.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu