Krize levice. Má německá „Aufstehen“ šanci?

Od Maxima jsem na svou snahu dopídit se toho, jak pražští lídři politických stran do letošních říjnových komunálních voleb, které jsou ze své podstaty programové, resp. byly, dokud nezačal probíhat jejich úpadek, vidí možnost nápravy, další obsáhlou reakci (barevně ji odlišuji od svého textu):

Maxim:

Reagoval jste na můj příspěvek, tož se sluší, abych Vám odpověděl.
Nejprve obecněji. V ČR máme zastupitelskou demokracii nebo se to alespoň tvrdí. A tedy ten hlavní nástroj, jak může občan ovlivnit politiku státu (obce, kraje) je volbou zástupce, který se bude jeho jménem podílet na práci příslušných zastupitelských sborů. Ostatní formy účasti občanů na řízení věcí veřejných jsou spíše doplňkové a někdy mohou být i dosti kontroverzní (různé typy nátlakových akcí, kdy organizátoři postrádají demokratickým způsobem získanou legitimitu).
Z hlediska výše uvedeného by tedy pro občana-voliče mělo být prvořadé, aby s tím, kdo ho bude zastupovat, byl pokud možno v co nejlepší názorové shodě. Také by to měl být člověk kvalifikovaný a s dobrými morálně volními vlastnostmi. Takovým kritériím vyhoví skutečně málokdo a volba bude vždy věcí kompromisu.
Závěr o potřebě kompromisní volby je ještě umocněn (usnadněn ? zkomplikován ?) tím, že nabídka kandidátů (kromě senátu, ale z větší části i tam) probíhá prostřednictvím politických uskupení (stran nebo hnutí).
Je samozřejmě pravda, že výsledek voleb je určitým signálem dovnitř kandidujích politických uskupení a může a měl by v nich vyvolat následné reakce. Nicméně stále platí, že kvůli následné reflexi politických stran na výsledky se volby nepořádají. Byla by podle mne chyba, pokud by volič ztratil ze zřetele jejich hlavní smysl. Mohl by na to totiž i doplatit.
* *
A teď k Vašim námitkám. Vezmu to postupně.
Ad "Smyslem voleb z hlediska voliče ... Je ohroženo samotné přežití obou stran na politické scéně. ..."
Nu ano, přežití obou stran je skutečně ohroženo. To ale nemění nic na tom, že smyslem voleb z hlediska voliče je zvolit si nejvhodnější zastupitele. Člověk, který by chtěl ovlivnit změny v nějaké politické straně, to může dělat nejlépe tak, že se stane jejím členem.

Kdo k tomu není ochoten, musí se smířit s tím, že jeho vliv na dění uvnitř nějaké strany bude podstatně menší. (Viz též reakce na poslední bod.)
*
Ad "zvolit si z hlediska svých ... Jak může být "nejvhodnějším zástupcem" ten, kdo se nedokáže veřejně vyjádřit k tomu, jak napravit situaci ve straně, jejíž kandidátku vede?"
A proč by jako nemohl být ? Volí se do obecních zastupitelstev a senátu, ale ať už by se volilo kamkoliv: dokážete snad vyvodit nějakou inferenci mezi ochotou (veřejně) probírat stav ve straně a schopností působit v zastupitelském orgánu kvalifikovaně a tam, kde je to adekvátní, i v souladu s určitými světonázorovými postoji ?
*
Ad "nejlepší i volba tzv."nejmenšího zla"" – Ano. Tím nás vedení a administrativa KSČM a ČSSD už hodně dlouho vydírá. ..."
Ano, vydírá. Bohužel. To ovšem není námitka proti podstatě argumentu "volby nejmenšího zla". Že je nějaké tvrzení zneužíváno ještě neznamená, že by nebylo pravdivé.
*
Ad "Dokonce se přidaly i ke sviňské hře na "fašistickou" SPD ..."
No tak v případě KSČM to, myslím si, moc neplatí. Až na sluníčka typu pana Dolejše nebo redaktora Janoucha např.pro podporu vlády s nějakou účastí SPD byl souhlas a jestli si vzpomínám, tak před volbou předsedy komise pro kontrolu GIBS byl pan Ondráček v poslaneckém klubu SPD a následně konstatoval širokou názorovou shodu. U ČSSD pravdu v zásadě máte, tam byla "kozervativní" opozice tvrdě potlačena.
*
Ad "Ono to "nejmenší zlo" může být totiž ve skutečnosti "nejhorším zlem"."
Pouze v případě, že by diskutované strany zcela ustoupily od svých voliči předpokládaných názorových východisek a posunuly se nějakým nepřijatelným směrem. V této souvislosti vidím u těchto stran jedno velké nebezpečí: názorový příklon k tématům tzv.nové levice. U ČSSD už je to v plném proudu, u KSČM k tomu nedošlo, i když u některých jednotlivců je tento vliv patrný.
*
Ad "Zvolit si někoho, kdo např. zprivatizuje zdravotnictví ... Ovšem jsou politické strany, od kterých to nehrozí a které zatím ještě nejsou v takovém úpadku zásluhou svého vedení, jak k tomu došlo v KSČM a ČSSD."
Bohužel jste neuvedl příklad strany, od které to nehrozí. Současně by to měla být strana, která má určité reálné šance uspět. Možná SPD ? Já bych podobná rizika rozhodně nebagatelizoval.
*
Ad "Že nějaký kandidát nechce veřejně deklarovat své představy ... Ten Váš skvělý kandidát bude před volbami ... držet hubu a krok, aby se pak ... pustil do odhodlaného boje za nápravu strany ... chcete říci, že ve stranách, o kterých hovoříme, je "zjevná přesila" darebáků, ale i tak je třeba je volit, tak to už přesahuje nejen horizonty mého logického uvažování, ale i fantazii."
Obávám se, pane docente, že jste si napsaný text vyložil příliš extenzívně.
Takže kontrolní otázka: Jaký máte názor na umělce (akademiky, politiky), kteří po demokratickém zvolení prezidenta (parlamentu) veřejně deklarují, že ho nebudou uznávat, že vládu s XY v žádném případě, vyhlašují týdny neklidu a podobně? Sympaťáci? Nebo tady není něco v pořádku, protože to zavání nerespektováním legitimity, vzešlé z voleb?
No a s těmi stranami je to podobné: nemusí se nám to líbit, ale jejich stávající vedení byla nějak zvolena, asi tedy v souladu se stanovami. A i když v tom jsou i různé handly, tak je to koneckonců hlavně odpovědnost členské základny, že to takto dopadlo. (Samozřejmě chápu, že vliv člena není velký. Ale celé tohle téma je složité a jsou jiná specifika v ČSSD a jiná v KSČM. V každém případě to je už dále od tématu a přesahuje to rámec téhle diskuse).
Lidové pořekadlo praví, že "co se doma uvaří, má se doma sníst". Domníváte se, že je vhodné, aby kandidát za politickou stranu veřejně propíral vedení své strany, které před několika měsíci získalo legitimitu volbou na sjezdu ? Určité věci je nutno řešit především na vnitrostranické půdě. Zvláště pak by to nemělo moc překvapovat u stran, kde je určitá dlouhodobá tradice držet věci pod pokličkou (a neříkám, zda dobrá či špatná).
Mít vůbec jasno o způsobu změn v nějaké straně není nic jednoduchého, navíc v situaci, kdy nějak jasno nemá ani členská základna a kdy případná změna může být i k horšímu. Jestli je v takové situaci někdo pro status quo, nemusí to být nutně darebák. Oponent nerovná se darebák.
Situace se bude nějak vyvíjet a v rámci tohoto vývoje asi dříve či později bude docházet ke změnám, včetně personálních. A to bez ohledu na předběžná veřejná prohlášení významných straníků.
Co se týká KSČM, tak paní Semelová je názorově vcelku konzistentní a vyprofilovaná. A i když Vám možná neodpoví, tak různé její veřejně probírané výroky svědčí o tom, že ji určitě nelze charakterizovat tak, že by držela hubu, aby si neuškodila.
*
U kandidátů do obecních zastupitelstev by, podle mne, voliče měl zajímat hlavně jejich názor na místní problémy a jejich schopnosti je řešit.
Neměl byste od politiků čekat něco, co nedokážou ani akademici na nejlepších univerzitách. Nějaký nový Marx se zatím neobjevil.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/6025-komentare.html

Ode mne k tomu:

Nebudu polemizovat s jednotlivými body, i když mám hodně odlišný názor. Uvítám, pokud vstoupí do diskuse někdo další. Budu reagovat jen na závěr, cituji: "Neměl byste od politiků čekat něco, co nedokážou ani akademici na nejlepších univerzitách. Nějaký nový Marx se zatím neobjevil."
Ne. Nečekám od současných politiků, že vykonají něco srovnatelného s Marxem. Na to neměl ani Míla Ransdorf, ale to, co dokázal, stačilo na to, aby ho uštvali. Jinými slovy a obecněji – kdo nevidí, že v původně programových stranách, o kterých diskutujeme nejvíce (KSČM, ČSSD, ale částečně to platí i pro ODS) se politikové systematicky snaží narušit všechny vazby na kvalifikovanou reflexi reality založené na poctivé vědě, aby přeměnili politiku v oblast kuhhandlů, resp. politického kšeftaření, tak je prostě slepý. Ale bez pochopení toho, o co jde, a to kvalifikovaného, sdíleného a do polohy aktuální politiky převoditelného poznání toho, o co jde a co dělat, bude proces degenerace tradičních stran pokračovat. A ty nové čeká obdobný osud, pokud právě v tomto nepůjdou jinou cestou.

Je to problém celosvětový. Současná situace je nestandardní a s otřepanými poučkami nevystačíme.

V této souvislosti si dovolím upozornit na německý pokus Wagenknechtové a Lafontaina z Linke vytvořit nadstranickou platformu, která by na současné problémy reagovala. Nazvali ji "Austehen", tedy Vstávat (česky by snad znělo lépe "Probuď se"). Zde je pár odkazů (důležité jsou i ohlasy k článkum pokud se tam vyskytují):

https://www.faz.net/aktuell/politik/inland/lafontaine-und-wagenknecht-mit-aufstehen-gegen-afd-15734290.html

https://www.tagesspiegel.de/politik/lafontaine-und-wagenknecht-aufstehen-fuer-den-ego-trip/22904824.html

https://www.sueddeutsche.de/politik/leserdiskussion-aufstehen-ist-wagenknecht-die-richtige-fuer-die-bewegung-1.4092652

Nepovažuji platformu za ideální, ale něco zajímavého se z ní může zrodit. Možná se něco podobného objeví i u nás.