Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Vše to pripomíná berlinskou krizi před 52 lety...(viz předešlé komentáře)

John von Neumann (stejně jako třeba Clintonová) prosazoval agresivní postup. Možná to byla shoda okolností a možná ne, že jeho matematické analýzy odpovídaly jeho instinktivní nenávisti vůči Sovětskému svazu, okupantovi jeho rodného Madarska. V pozdních čtyřicátých letech, předtím, než Sověti byli schopni vyrobit vlastní bombu, podporoval neočekávaný nukleární útok na Sovětský svaz. "Když říkáte, proč je nebombardovat zítra, já říkám, proč ne dnes? řekl pro časopis Life. Von Neumann, jenž strávil poslední měsíce svého života na vozíku poté, co ve svých padesáti letech onemocněl rakovinou kostí, se stal inspirací pro choromyslnou, rovněž na vozík připoutanou filmovou postavu dr. Divnolásky*: (Herec Peter Sellers tvrdí, že středoevropský přízvuk své postavy nepřevzal od von Neumanna, nýbrž od Kissingera (německého rodáka, zajímavého původu). Von Neumann zemřel v roce 1957
několik let předtím, než studená válka dosáhla svých charakteristických krizí v Berlíně a poté na Kubě.
Teorii her vymyslel von Neumann jako nástroj, jenž sliboval vyhodnotit jak poker, tak válku. Jenže i když byla tato analogie řečnicky efektní a stratégové z RAND byli teorií her nadšení, v analytické rovině toho měl v poker s válkou společného jen velmi málo. Poker je hra s nulovým součtem: prohra jednoho hráče je výhrou druhého. Je to také hra s jasne definovanými pravidly. Válka není jasně definovatelná a není to hra s nulovým součtem. (Totéž platí pro život. Von Neumann se unáhlil,když udělal paralelu mezi životem a pokerem.) Je mnohem více žádoucí vyhnout se úplně válce než vést destruktivní válku, která nemění rovnováhu sil; tedy zatímco válka rozhodně je konfliktem zájmů, ničím se nepodobá hře s nulovým součtem. V porovnání s možnou alternativou nevyhnutelného vzájemného zničení byla studená válka výhrou pro obě strany. Valečné hry Thomase Schellinga byly částí jeho úsilí o dosažení této oboustranné výhry.
Tyto hry byly svým způsobem předehrou k terénním experimentům Johna Lista s "plackami" Minnie Mouse. Schelling si uvědomil, že ať jsou rovnice teorie her jakkoli přesvědčivé, z války nemůžete vyloučit lidský element. Zatímco von Neumann byl perfektním matematikem, Schellinga, jenž byl původně obchodním jednatelem, zajímaly spíše takové koncepce, které matematické formalizace nepotřebovaly - věrohodné hrozby, odstrašování a různá tabu - a jeho pojetí posunulo akademickou disciplínu teorie her od abstraktních a intelektuálních studií prosazovaných von Neumannem blíže ke každodenním všedním lidským zkušenostem. Schelling tvrdil, že skutečné strategické interakce mezi lidmi jsou řízeny nejenom von Neumannovou matematikou, ale také tzv. focal points, tedy ohnisky zájmů, která jsou při matematické formulaci problému neviditelná. Schelling nevěřil, že teorie her je nepoužitelná, tvrdil pouze, že většina lidských interakcí je natolik plna nejasností, že tato ohniska zájmů by mohla být skvělým ukazatelem toho, co by se mohlo a nemělo stát. Například vedoucí odborového svazu by mohl při jednání o zvýšení platu dosáhnout svého cíle tím, že by veřejně prohlásil, že členové
svazu nepřijmou zvýšení platu o méně než 10 %. Deset procent je cifra, jež pro matematiku nemá žádnou hodnotu. Von Neumann by pro ni nenašeluplatnění. Jenže Schelling věděl, že jakmile se učiní prohlášení, tato cifra se stane důležitou. (A bude to okrouhlé číslo, například 10, ne 10,32 ani 9,65.)
Schellingův nejznámější experiment byl inspirován událostí, kdy se mu v jednom neznámém městě ztratil přítel a Schelling se snažil přijít na to, kde by se s ním mohl setkat. Předložil tento problém následovně: Dohodli jste si schůzku s přítelem zítra v New Yorku, jenže kvůli selhání komunikace ani jeden z vás neví, kdy a kde se máte setkat. Co uděláte? Když se na to Schelling zeptal svých studentů, navrhovali jít k hodinám na Grand Central Terminal v pravé poledne. (Tito studenti by cestovali do New Yorku vlakem. Turisté by mohli mít jiná ohniska zájmů možná vrchol Empire State Building.)
To všechno byla stále teorie her, v níž každý jedná racionálně a snaží se předvídat strategii druhého hráče a reagovat na ni. Ale byla to jednodušší teorie her než ta, kterou formuloval von Neumann. Prostý rozum byl přesně tím, oč Schellingovi šlo, neboť hráči podobných her museli jeden druhému rozumět.
Není překvapující, že Schelling se svým důrazem na komunikaci byl tím, kdo přišel s myšlenkou přímé telefonní linky do Moskvy. Uvědomil si, že nukleární válka by mohla lehce vypuknout v důsledku nějaké nešťastné náhody, kvůli nedorozumění anebo chybě radarového operátora. Jestliže by nastala krize, vůdčí osobnosti Spojených státú a Sovětského svazu by mohly nesprávně vyhodnotit ohnisko zájmú, jehož důsledkem by byla nukleární válka. Pokud by se mohli rychle spojit a promluvit si,
byli by schopni vyřešit situaci ještě předtím, než by se vymkla jejich kontrole. Dosud žádná přímá linka neexistovala a Schelling navrhl zřídit jednu na každé straně fronty. Slavný "červený telefon" byl ve skutečnosti telegraf se zálohovacím systémem. I v těch nejtemnějších chvílích studené války jej američtí i sovětští operátoři každý den testovali – posílali si pozdravy. Při pohledu zpět byla ta myšlenka zcela pochopitelná, obzvlastě poté, co ješte předím, než byl komunikační systém zaveden, obě supervelmoci prošli berlínskou a kubánskou krizí - a tehdy si Schelling uvedomil, jak duležitá můze být rychlá a spolehlivá komunikace. Schelling se pomocí své myšlenky ohnisek zájmu snažil i o posílení tabu ohledně použití nukleárních zbraní. V padesátých letech, když von Neumann ještě žil, se vláda Spojených státú všemi silami snažila změnit všeobecné mínění o tom, že tyto zbraně jsou mimo přípustnou mez. Eisenhowerův státní sekretář John Foster Dulles tvrdil, že zábrany v používání nukleárních zbraní byly založeny na "mylném rozlišování" mezi nukleárními a konvenčními zbraněmi a že tento úsudek musí být vymýcen."Nějakým zpusobem se nám musí podařit tabu ohledně použití těchto zbrani odstranit,” prohlásil v roce 1953. Eisenhower s ním zjevně souhlasil a schválil doktrínu, která uváděla, že nukleární zbraně by měly být "tak přístupné k použití, jako je tomu u ostatní munice".
Schelling s tím nesouhlasil. Tvrdil, že "jasná pravidla, cesty vedoucí na šikmou plochu a přesně definované hranice" byly základem této debaty. Aby se předešlo devastující nukleární válce, bylo potřeba položit důraz jenom na jedno ohnisko zájmu, a sice takové, aby nukleární zbraně nemohly být nikdy použity. Neexistovalo něco jako "mírné" použití nukleárních zbraní, stejně jako nikdo nemůže "částečně" otěhotnět.
Je zcela zjevné,že tábor lidí,jako jsou jestřábi včele s jestřábi Donaldem Rumpsfeldem se jen tak nezmění.

* slavný film režiséra, Stanleyho Kubricka Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb česky je to myslím Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu v hlavní roli s Peterem Sellersem