Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Teorie her jako bojové umění po sté.
V dnešním komentáři se pozastavím nad autorovou u mě oblíbenou Teorií her,jako bojového umění, jak víme aktéři dění(hráči)a posléze tak i racionální,zkušení hráči přijdou na způsob, jak hrát poker, tak i zkušení dražitelé zjistí, jak nenabízet příliš v aukcích. Například manažeři stavebních společností často soupeří o zakázky; vyhrávají společnosti, jež za práci nabízejí nejnižší cenu. Nevědomky se vyhnou vítězovu prokletí, neboť se řídí pravidly, která se v reálném světě projevují při racionálním průběhu dražby. Ale jakmile ekonomové přivedou tytéž manažery do laboratoří a požádají je, aby dražili v aukci, manažeři obyčejně vítězovu prokletí propadnou. Jak se ukázalo, dokonce i profesionální fotbaloví hráči používají přikopání (anebo chytání) pokutových kopů úžasné strategie, když vybírají umístění svých střel v dokonalém souladu s překvapivě složitými zásadami teorie her. Zdá se, že nemusíme být von Neumannem, abychom zvládli komplexní strategie, pokud jsme ve známém prostředí. Je to v pořádku, když máme čas trénovat a blíže se s hrou seznámit. Jenže v té nejdůležitější "hře", na kterou teoretici her aplikovali ve 20. století své vědomosti, tomu tak nebylo. Studená válka byla hrou o ovládnutí světa, v níž soupeřily Spojené státy americké se Sovětským svazem, a musela být sehrána správně hned napoprvé. Tvůrce teorie her byl přímo v centru dění. V době, kdy byla vydána Teorie her, byl von Neumann vedoucím matematikem projektu Manhattan, kde měl jeho návrh na způsob odpálení atomové bomby zásluhu na výrazném urychlení vývoje bomby. Pokud by záleželo jenom na von Neumannově čistě intelektuálním usuzování, mnoho bomb, jež pomáhal vytvořit, by explodovalo nad Sovětským svazem. Naštěstí byl po ruce další myslitel, jehož hlubší pochopení lidských slabých stránek přineslo do teorie her novou dimenzi, která kromě jiného napomohla záchraně světa před jeho zničením oběma stranami. Byl jím Thomas Schelling.V příštím komenáři si nechám prostor o jeho "zlatém řezu" v von Neumannových strategiích.