Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Snaha oklamat soupeře spadá do odvětví psychologie, ne matematiky. Mohla by skutečně býti za těmito Obamovými blufy skutečně nějaká racionální strategie, taková,která ignoruje myšlenku ‘přečíst’ svého soupeře? Mohla by teoretická matematika popsat přece jen takový způsob blafování? John von Neumann si myslel, že by mohla. Jeho práce na teorii dosáhla svého vrcholu v knize z roku 1944 teorie her a ekonomického chování,kterou napsal spolu s ekonomem Oskarem Morgensternem.Kniha obsahuje i stylizovaný model pokeru, v němž dva racionální hráči stojí proti
sobě ve velmi zjednodušené hře.
Jediné, k čemu jsme se dostali nad syrským problémem, je nekonečný myšlenkový proces: "Pokud on si mysli, že já si myslím, že on si mysli..." Můžeme říct něco víc? Ano, můžeme, budeme-li sledovat Neumannův rozbor. To, co von Neumann vytvořil, byla teorie dokonalého rozhodování; hledal kroky, jež by činili neomylní hráči. Teorie her nachází tyto kroky hledáním strategií soupeřů, které jsou konzistentní, a to v tom smyslu, že ani jeden z neomylných hráčů ji nechce změnit, jakmile se dozví o strategii soupeřícího hráče. Existuje množství strategii, jež toto kritérium nesplňují. Například pokud je váš soupeř velmi opatrný a často karty skládá, měli byste hodně blufovat. To je asi strategie dnešního dne acting white (viz pžedchozí komentář) prezidenta Obamy. Jenže pokud hodně blufujete, váš soupeř by neměl být tak opatrný.To může nahrát do budoucna Asadovi. Tyto dvě strategie k sobě nesedí. Takto mohou hrát pošetilci, ale ne von Neumannovi dokonale racionální hráči.Jsou dva možné motivy pro blufování," napsal von Neumann v Teorii her "z nichž první je vytvořit (klamné)zdání síly při (skutečné) slabosti, druhým je záměr vytvořit (klamné) zdaní slabosti při (skutečné) síle.“
Na von Neumannově analýze je pozoruhodny způsob, jakým racionálně vyplynula jeho taktika ze samotné logiky hry. Von Neumann se utkal s výzvou, kterou popisoval Bronowskému, a dokázal, že blufování zdaleka není nevysvětlitelným lidským elementem vneseným do hry pokeru, nýbrž že se řídí pravidly matematiky. Von Neumannovým poselstvím bylo, že existuje racionální, matematický základ dokonce i ve zdánlivě tak psychologické hře, jako je poker. A pokud měl pravdu v tom, že poker je smysluplná analogie ke každodenním problémům, pak jeho úspěch naznačoval, že možná, i když jenom možná, existuje i racionální matematický základ pro život sám.
Von Neumannova kniha se stala velice slavnou ne jako pokerový manuál, nýbrž jako manifestace postavení ekonomie a společenských věd na logický, matematický základ. Autor jedné tehdejší recenze pro hlásil: "Příští generece bude tuto knihu možná považovat za jeden z největších vědeckých úspěchů první poloviny 20. století." Jenže vědci brzo ztratili iluze: zjistili totiž, že teorie her je těžko aplikovatelná na skutečný svět. Po von Neumannově smrti v roce 1957 se mnoho let snažili o její využití v, ekonomii, v biologii a ve vojenské strategii, jenže nastolena očekavání se jim nepodařilo naplnit. Problémem bylo to, že von Neumann sice mohl být považován za poloboha, jenže aby teorie her mohla najít využití, musela by počítat s omezenější inteligencí běžných smrtelníků.