R. Pokorný: Reakce na dupliku – 1. část

Se stručným úvodem a pozvánkou na důležitou akci uveřejňuji text JUDr., Bc. Richarda Pokorného Ph.D., hlavního autora "Návrhu nového programu KSČM" na mé kritické poznámky.

Nejdříve něco obecně platného:

Nějak se mně zdá, že spousta lidí, kteří se pozitivně či negativně o Marxovi vyjadřují, kteří se na něj odkazují či kteří jej odmítají, případně zavrhují, nikdy poctivě jeho hlavní texty nečetla. A to ani v rozsahu dejme tomu souhrnně 80 stran (což je takový vzorek pro to, abychom pochopili hlavní myšlenky kohokoli). Poctivě číst znamená číst s pochopením, s respektováním způsobu vyjadřování, s vnímáním vnitřních motivací autora.

To neumí každý, ale mělo by to patřit ke všeobecné kultuře každého člověka. Nelze si vzít jen jednoho autora a začít ho uctívat jako modlu, číst přes jeho způsob vidění světa vše ostatní. To vede k jednostrannosti a úpadku ducha. Dobrou prevencí proti tomuto nebezpečí je studium dějin filozofie, snaha dobrat se toho, o co jednotlivým myslitelům šlo, jak na sebe navazovali, a to jak v pozitivním, tak i kritickém smyslu. Pak teprve člověk začíná myslet, ale nejen myslet, ale i žít jako člověk v pravém smyslu toho slova. Jako člověk schopný tvůrčího přesahu. Jako člověk schopný pochopit toho druhého a převzít z jeho pohledu na svět to, co obohatí jeho samotného.

Pak je možné pochopit jak smysl, tak i reálnost pohledu na svět, který vychází z představy, že společnost, o kterou jde, ke které by měla směřovat vize, je společnost, v niž svobodný rozvoj každého člověka je podmínkou rozvoje všech. Přitom smyl lidského žití a bytí, jako reálné bohatství života člověka se chápe právě to, že se člověk snaží svůj život založit na plném a svobodném rozvíjení svých schopností (a nikoli na hromadění majetku či dobývání vrcholů moci). Kdo takto pochopil Marxe, četl ho dobře, ten kdo nechápe, že toto je to hlavní, na čem je založeno Marxovo dílo, ho buď nečetl (četl jen jeho převyprávění někým jiným), nebo ho četl s klapkami na očích, povrchně, s cílem potvrdit si o něm předem přijatou představu (ale pravděpodobnější je spíše to první).

Nyní něco konkrétního:

Dostal jsem reakci od hlavního autora "Postkladenského programu KSČM" na kritiku tohoto programu, kterou jsem před časem napsal a uveřejnil. Nechci pokračovat v polemice, která by už patrně nikoho příliš nezaujala, ale považuji za korektní poměrně obsáhlou, celou reakci zveřejnit na svém blogu, kde jsem uveřejnil i svou kritiku. Červeně jsou pasáže JUDr., Bc. Richarda Pokorného Ph.D., hlavního autora "Návrhu nového programu KSČM". Nové pasáže, na rozdíl od těch, které jsem citoval v předcházející reakci, jsou dle autorovy úpravy odlišené tučně.

Před zveřejněním "Reakce na dupliku" si dovolím jen menší metodologickou poznámku: Marxovo pojetí člověka se velmi výrazně liší od toho, se kterým přichází neoklasická ekonomie, tj. člověka pojatého jako subjekt, který maximalizuje svůj užitek (ve smyslu prožitku či požitku). Zakladatelé neoklasické ekonomie (mezi nimiž dominuje zvlášť Eugen von Böhm-Bawerk) si byli vědomi, že se jedná jen o model, nikoli o to, jaký člověk skutečně je. Považovali však tento model za užitečný, aby se vytvořil určitý ekonomický koncept (resp. celá teorie) lidského chování a rozhodování. To se jim podařilo a neoklasické ekonomie je dobrým základem vysvětlení velkého množství otázek, vytvořila své vlastní metody a její přínos je nesporný. Jako v případě každého modelu je i její vypovídací schopnost omezena, a to jak z hlediska předmětu, tak i historického vývoje lidského myšlení v kontextu lidských dějin. Jak jsem nedávno napsal (ještě před tím, než jsem dostal "Reakci na dupliku"), dnes potřebujeme překročit mantinely neoklasické ekonomie směrem k té, která je schopna objasnit problematiku přeměny volného času v rozvoj schopností člověka, resp. dát koncepci řešení tohoto problému. Potřebujeme to, co nazývám ekonomií produktivní spotřeby, která vychází z jiného modelu člověka. K tomu viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5702-vize-195-ekonomie-produktivni-spotreby-19.html

Při této příležitosti posílám ještě pozvánku na zajímavou akci, která z hlediska současných diskusí i dění v programových politických stranách může být velmi přínosná:

R. Pokorný: Reakce na dupliku – 1. část

Původní text od R. V.

Trh jistě není sám zdrojem zla. Zdrojem a příčinou zla je samotný člověk a trh je pouze mechanismus, který dává nepěkné lidské podstatě volný průchod. To vyplývá opět z pasáží výše..."

Zde je mé stanovisko podstatně bližší Marxovi. Ten jednak za podstatu člověka nepovažuje nějaké ahistorické abstraktum, ale odvozuje ji z panujících společenských vztahů. Přitom neustále zdůrazňuje, že jde o "návrat člověka k samotnému sobě, tj. přirozenému naplnění jeho života, které je založeno na rozvoji a uplatňování schopností v podmínkách lidské pospolitosti, kdy bude překonáno odcizení mezi lidmi". Žádnou "nepěknou lidskou podstatu" či to, že by "příčinou zla byl samotný člověk" u Marxe nenajdete. Jeho pojetí člověka vychází z přírodně historického pojetí vývoje společnosti (které má kořeny již u Hegela).

Samozřejmě to Vás nemusí zavazovat. Můžete pracovat s jiným konceptem. Ale pak je to třeba otevřeně říci. Marxovo dílo (a způsob jeho interpretace) je pro komunistické hnutí určitým referenčním rámcem a je třeba se k němu vyjádřit.

Řekněte třeba, že metodologicky vycházíte z liberálního pojetí člověka, který ze své podstaty sleduje individuální cíle, v tomto smyslu od něj pochází zlo a jeho podstata je z tohoto hlediska "nepěkná". Nevím, jak daleko ovšem dojdete. Liberální pojetí totiž vzápětí řekne, že je to právě trh, co problém nepěkné a zlé podstaty člověka řeší. Co nabízíte Vy? Pokusil jsem se to vyhledat a ocitovat z "Postkladenského programu", ale tam toho moc není. Ve Vašich replikách jsem už našel více:

1) Marx přinejmenším implicitně pracuje s myšlenkou, že člověk je ze své podstaty tvorem charakterově špatným, vysoce nemorálním a sobeckým, resp. že tyto vlastnosti se projeví, má-li k tomu člověk možnost. Pokud by tomu tak nebylo, neměly by opodstatnění ani jeho teze o vykořisťování a přivlastňování nadhodnoty, které jsou jedním z nejvýznamnějších výstupů Marxovo díla. Marx špatnost člověka chápe více ve společenském kontextu, tj. že z člověk se nemorálním stává pod vlivem příležitosti (dostane se k možnosti kořistit z práce druhých, a tak ji využije), přičemž tento pohled potvrzuje i řada sociologických studií (simulace vězeňského prostředí skupinou přátel atd.).

Oproti tomu jiní autoři zabývající se podstatou člověka (ze srovnatelných klasiků mě napadá především Rousseau či třeba Hobbes) vidí onu špatnost člověka více abstraktně, i když ani zde ne nezávisle na společenských okolnostech (dle Rousseaua je příčinu všeho zla soukromé vlastnictví). Mně je bližší tento abstraktnější pohled, neboť se domnívám, že toho špatného a ohavného je v každém z nás vrchovatě již z naší lidské podstaty a je to dále utvrzováno socializací ve společnosti, která je na takových hodnotách založena, a ten kdo má možnost, začne svoji touhu po maximalizaci osobního blaha bez ohledu na újmu ostatních uplatňovat navenek. Jenže člověk se nestává špatným až tímto okamžikem, on byl špatným již od doby, kdy začal mít takové touhy, přičemž ono "jáství" je hluboce zakořeněno ve vědomí i podvědomí každého člověka, a pouze někteří se s ním snaží alespoň bojovat, většina raději "slastně" podléhá (amoralita začíná preferencí chovat se amorálně, nikoliv až příležitostí amorality fakticky páchat, tj. je špatný už ten, kdo sní o tom, že bude okrádat druhé a nikoliv jen ten, komu se to podaří reálně uskutečnit).

Reálný rozdíl mezi oběma přístupy (abstraktně existující či kontextuálně podmíněná špatnost člověka) se však pro naše potřeby téměř stírá, neboť naším cílem je zamezovat situacím, kdy silní mohou prosadit svoji vůli proti slabším na základě své schopnosti (dnes spíše ekonomické než fyzické) jim tuto vůli vnutit – tj. pro nás není klíčové, jestli by dělník také chtěl být továrníkem, anebo jestli továrník byl v myšlenkách zločincem vždy, nebo jím začal být až nabytím vlastnictví výrobních zdrojů, ale aby se případy onoho ovládání a vykořisťování člověka člověkem (či společenských skupin skupinami jinými) označilo za morálně naprosto nepřijatelné (a nikoliv žádoucí, jako za kapitalismu) a bojovalo se proti němu veškerými prostředky právní i společenské regulace.

Kapitalismus je zrůdný právě v tom, že dává onomu jáství každého volný průchod a nesnaží se chránit slabší členy či skupiny ve společnosti. Naopak naše socialistická vize je založena na tom, že každý musí mít vymezen nedotknutelný prostor v podobě práv a potřebných statků, který mu zajistí lidsky důstojný život bez ohledu na schopnost daného jednotlivce si tyto statky sám opatřit či dokonce "tržně vybojovat". Nad rámec tohoto základního prostoru garantovaného každému člověku může klidně probíhat tržní střet (např. statusové zboží jako šperky či značkové oblečení nejsou k lidsky důstojnému životu nutné, a kdo je chce, ať si o ně bojuje s ostatními vlky, zde netřeba přerozdělování) – nabízíme tedy jakousi třetí cestu mezi téměř totální regulací (před r. 1989) a téměř totální neregulací (postupně po r. 1989 u nás a obecně kapitalismus kdekoliv).

2) Pokud jde o Marxovo dílo, musíme si vždy uvědomovat i dobu a okolnosti jeho vzniku a vývoj společnosti i poznání, který od té doby proběhl. Rozhodně nejsem příznivcem originalistického dogmatického výkladu – něco takového by bylo degradací filosofie a veškerého vývoje lidského poznání na mechanickou formální reprodukci, která by byla již sama o sobě popřením jejich tvořivého ducha. Nakonec i sám Marx pracuje s vývojem a pokrokem jako s klíčovými veličinami, a i on sám samozřejmě připouští svoji omylnost.

Myslím, že z toho pro nás vyplývají následující závěry:

- Marxovo dílo je pro nás východiskem, nikoliv dogmatem – opak by znamenal ignorovat vše, čím byla jho původní filosofie dále rozvinuta (uvažujme, jen kolik proudů má dnešní Neomarxismus) – což je nezbytný přístup v jakémkoliv filozofickém směru (např. současní teoretici racionálně-materiálního iusnaruralismu jako třeba Rawls či Alexy také spojuje s Rousseauem stejný filozofický směr a řada společných myšlenkových východisek, avšak mnohem dále a podrobněji rozpracovaných), neboť největší chybou by bylo ustrnout na jakýchkoliv myšlenkách a označit je za "konec a dovršení poznání"

- Pro aplikaci historických děl na současnost je mnohem vhodnější výklad kontrafaktuální než originalistický, neboť pouze jeho pomocí se můžeme vyrovnat s vývojem, který mezitím nastal a odlišnými společenskými podmínkami v současnosti

- Marxovo ani jiné dílo samozřejmě není bezchybné. Nemáme problém polemizovat i s jeho myšlenkami a formulovat jejich modifikace či dokonce protichůdná tvrzení, pokud je budeme schopni patřičně argumentovat. Nechceme být nositeli mechanické aplikace žádných myšlenek, chceme na základě dosavadního poznání sami nové myšlenky či teorie vytvářet a předkládat k odborné diskusi. Pokud chceme přizpůsobovat socialistické myšlenky měnícím se společenským podmínkám a potřebám lidí, musíme usilovat o jejich trvalý vývoj a pracovat s dosavadními poznatky nikoliv jako s nedotknutelnými pravdami, ale toliko jako s východiskem pro nové hypotézy a paradigmata, která budou mít nepochybně kořeny v Marxovy, ale budou tvořit komplexní ideologii moderní doby.

Původní text od R. V.

"My hledáme způsob, jak zajistit, aby každý dostal za svoji práci tolik koláčů, kolik si zaslouží. Jsem objektivista, tudíž samozřejmě vycházím z objektivní hodnotitelnosti každé práce."

"Tak, že o uspokojení jednotlivých potřeb nebude rozhodovat ahodnotový tržní střet, ale plošná nárokovost statků nezbytných k lidsky důstojnému životu každého člověka."

"V systému, který navrhujeme my se toto stát nemůže...u nás nebude Kellnerů, ale bude na bezpodmínečnou ochranu zdraví a života každého člověka..."

K tomu ovšem mám pár otázek:

- Kdo a jak bude hodnotit "objektivně hodnotitelnou práci", podle čeho? Proč to nemáte v programu? – to by voliče hodně zajímalo.

Opět nutno porovnat dva základní přístupy:

1) Akceptovat výši mzdy jako výsledek střetu dvou protichůdných sil v nerovném postavení za podmínek oné špatnosti člověka, tj. onen tržní střet, fakticky prostě boj jedné strany s druhou – výsledkem je prosazení vůle silnějšího bez ohledu na jakýkoliv referenční rámec spravedlnosti, což my samozřejmě odmítáme...

2) Hledání řešení, které umožní tento zvrácený mechanismus diktatury silnějšího regulovat a svazovat alespoň elementárními požadavky spravedlnosti (v omezené míře existuje i dnes, např. minimální mzda, tabulkové platy ve státní správě atd.).

Nikde neříkáme, že k regulaci mezd v soukromém sektoru existuje nějaké snadné řešení, naopak je to jedna z nejnáročnějších věcí (EET je oproti tomu principiálně velmi jednoduchá záležitost), ale pokud předem rezignujeme na snahu implementovat požadavek spravedlnosti (resp. odstranění největších nespravedlností) do tvorby mezd, můžeme rovnou rezignovat na celou socialistickou ideologii.

Možností jak tento mechanismus vymezit je celá řada, každá z nich je velice náročná – již před r. 1989 existovaly mzdové tabulky, podle nichž se provádělo veškeré odměňování na základě snahy objektivně hodnotit náročnost a společenskou potřebnost každé práce – můžete namítnout, že tehdy bylo vše státní, takže to šlo, ale dnes při existenci soukromého sektoru to nelze – opak je pravdou, pokud to zakotví zákon, může mzdová regulace existovat i dnes, obdobně jako zákon i dnes formuluje řadu omezení platných i pro soukromý sektor (např. požadavky odborné způsobilosti, ochranných pomůcek při práci, náležitosti pracovní smlouvy, výše minimální mzdy, pracovní doby atd.) – jde tak jen o to, aby byla společenská vůle takovou regulaci vytvořit.

Osobně si nemyslím, že bychom se měli vracet k přesným tabulkovým hodnotám mezd, ale měly by existovat nějaké minimální hodnoty výše mzdy na jednotlivých pracovních pozicích, a současně nějaký minimální mzdový podíl každého zaměstnance na hodnotě, kterou svoji prací zaměstnavateli v daném měsíci vytvořil, aby se zabránilo nejhorším případům zvůle a vykořisťování (např. průměrný advokátní koncipient vydělá advokátovi kolem 100tis za měsíc, málokdy ale bere víc než 15tis za měsíc, což je již příklad drakonického vykořisťování a zneužívání postavení)

V programu navrhujeme i obnovení státních podniků v širokém segmentu různých občanských služeb – i mzdy zde vyplácené budou vytvářet přirozený tlak na růst mezd v konkurenčních soukromých podnicích – i toto je jeden z mechanismů.

(Pokračování zítra)