Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Ještě k 1. máji a otázce programu KSČM

4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri",sans-serif; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-fareast-language:EN-US;}

Shora vypadá účast trochu nižší, ale lidí bylo dost, zaplnili i prostor kolem a hlavně u stánků:

Tady se živě diskutuje. Hesla trochu agresivní, ale jinak v poklidu:

Vpravo si všimněte členky Antikonfliktního týmu Policie ČR. Z profilu. Blondýna. Krásná. Všimnuly si toho obě znepřátelené strany.

U stánků s ideovými produkty KSČM bylo živo. Hodně knížek a letáků. Ovšem velmi málo k tomu, co by se blížilo hledání odpovědi na to nejdůležitější.

Ovšem pochopit, o co dnes jde, není jednoduché, protože to předpokládá výraznější překročení stereotypu myšlení. Začnu tím, co jsem napsal při posouzení jednoho zajímavého článku o sovětské perestrojce, který napsal Luděk Toman a který uveřejníme ve třetím letošním čísle našeho časopisu Marathon v nejbližších dnech.

"Při hledání dlouhodobé vize spojené s představou nikoli setrvačného vývoje, kde se chtě nechtě vtírá otázka: Lze uvažovat o socialistické perspektivě založené na opakování toho, co tu už bylo, ovšem v lepším provedení, nebo šlo o slepou uličku dějin, která z podstaty nemohla být dlouhodobě a z hlediska historické perspektivy životaschopná?"

Osobně se domnívám, že platí spíše to druhé. Samotná podstata změny, o kterou jde, byla špatně pochopena. Změna vlastnických vztahů nemohla být všelékem; jde především o změnu samotné podstaty výroby, o vznik nového sektoru, který je bytostně spjat s člověkem, s naplněním smyslu jeho bytí a žití, tedy s rozvojem a uplatňováním jeho schopností, což je současně jak hlavní faktor ekonomického růstu, tak i tím, co určuje kvalitu tohoto růstu. A v tomto smyslu jde o změnu mnohem více podobnou průmyslové revoluci, která je také spojena se zrodem a prosazením nového sektoru průmyslu jako dominantního sektoru. Změnu, která též ovlivnila zásadním způsobem dynamiku ekonomického růstu i jeho podobu.

K tomu poznámka (abych nebyl považován za revizionistu ze všech revizionistů nejrevizionističtějšího):

Při podrobném studiu Marxe u něj najdeme obě dimenze společenské změny:

- Změnu pojatou jako dobytí politické moci a uskutečnění vlastnických změn jako základu všech změn ostatních. Změnu, jejímž realizátorem je dělnická třída, která si nevytváří privilegium vůči žádné jiné třídě či skupině obyvatelstva právě tím, že nic nevlastní, resp. vlastní jen svoji pracovní sílu, proto je schopna dovést změny až do konce (tedy vzniku komunistické společnosti).

- Změnu, která probíhá nejdříve v ekonomické základně, kdy se rodí nový sektor založený na využití úspor času. Těch úspor času, které přináší technický pokrok, a to ve prospěch svobodného rozvoje člověka, což tomuto novému sektoru dává zásadní konkurenční výhodu k tomu, a by se stal dominantní a postupně i v oblasti společenské nadstavby (mocenské i ideologické) vytlačil to staré, to, co člověka omezuje, co ho vytrhává ze světa samotné lidské podstaty chápané jako plný a všestranný rozvoj jeho schopností v rámci přírodně historického procesu přeměny přírody a sebeutváření člověka. (Viz např. Marxova "Předmluva ke Kritice politické ekonomie" nebo "Grundrisse".)

Marx předpokládá, že oba typy změn budou v podstatě splývat, ale ukázala se, že to tak asi nebude a že se jedná o velmi odlišný typ změn.

Dokonce i u Lenina najdeme významné pasáže, které podporují druhý pohled na podstatu změny. Je to v případě, kdy říká, že nové musí zvítězit především vyšší produktivitou práce a tato vyšší produktivita práce bude založena především na kulturní revoluci, tedy všeobecném vzestupu vzdělanosti, který je základní předností nové společnosti před starou.

Navazující otázka zní: Mohlo dojít v rámci vývoje států založených na moci, která vycházela z představy o znárodnění jako zásadního a rozhodujícího prvku změny, k pochopení toho, co je hlavní a určujícím prvkem změn vyúsťujících v novou společnost, tedy společnost, v níž je svobodný rozvoj člověka podmínkou rozvoje všech a současné nejvýznamnějším faktorem ekonomického rozvoje i tím, co vtiskuje lidskou podobu tomuto růstu?

Podle mého názoru ano. Připomeňme si, jak příslušnou změnu vidí K. Marx v již zmíněné "Předmluva ke Kritice politické ekonomie":

"Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při podrobnějším zkoumání se vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho řešeni jsou již dány nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku." (Zvýrazněno mnou.)

Viz: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke%20kritice/predmluva.htm

Rozhodující a i časově prvotní je podle toho to, co probíhá v oblasti ekonomické základy (tedy toho, jak se vyrábí), změny v nadstavbě se prosazují postupně, dlouhodobě a jsou spojeny s řadou nahodilostí.

Zatím ovšem v žádné zemi, která se vydala na cestu k socialismu a pak toto směřování revidovala, nenastal obrat ke směřování vývoje ke skutečným proměnám společnosti spojených – v terminologii našeho týmu – se zrodem odvětví využívající volný čas jako nejvýznamnější faktor ekonomického rozvoje i růstu, tedy odvětví produktivních služeb. Dokonce se ani neprojevily náznaky přehodnocení původního směřování k tomuto směřování. Ani v Číně. To ovšem neznamená, že k tomu nemůže dojít.

Proto je patrně možné položit ještě navazující modifikovanou otázku: Může ještě dojít v rámci vývoje států založených na moci, která vycházela z představy o znárodnění jako zásadního a rozhodujícího prvku změny, k pochopení toho, co je hlavní a určujícím prvkem změn vyúsťujících v novou společnost, tedy společnost, v níž je svobodný rozvoj člověka podmínkou rozvoje všech a současné nejvýznamnějším faktorem ekonomického rozvoje i tím, co vtiskuje lidskou podobu tomuto růstu?

I v tomto případě se domnívám, že ano. A nemusejí to být státy nějak zvlášť velké. Celý svět hledá odpověď na otázku, jak se dostat ze současné slepé uličky.

Zpět na hlavní stranu blogu