Poznatky z komunistického 1. máje

Dnes jsem se byl podívat a hlavně diskutovat na komunistický 1. máj v Praze, u Křižíkovy fontány. Důvody proč jsem napsal den před tím:

https://radimvalencik.pise.cz/5677-zitra-pujdu-na-1-maj-kscm-proc.html

Zde je několik foto a prvních pár dojmů:

Lidí se sešlo docela dost. I mladí, i když převážná část jsou ti, kteří sem chodí už hodně let.

Část lidí poslouchá projevy. Ty se vyhýbají tomu, co většinu zúčastných trápí nejvíce. Obavám o budoucnost KSČM. Pragmatismus s ideovým tápáním může znamenat konečnou. Je to tu pociťováno celkem spontánně. Žádná radost z výsledků nedávného sjezdu.

Střet příznivců a odpůrců komunistů. Celkem v poklidu. Členy KSČM mnohem víc trápí to, že na sjezdu nedošlo k vyrovnání se s příčinami oslabování důvěry v KSČM, k tomu, že nebude jako ostatní strany a jako taková nepotřebná.

Tady to ovšem odpůrci přehnali. Asi jim nedošlo, že ve dnech připomínání konce 2. světové války je něco takového spíše trapas.

Hlavní poznatek, který jsem si odsud odnesl, je tento:

Jeden z prvních úkolů je vytvořit o, co by se dalo nazvat diskutovatelným či prokomunikovatlným paradigmatem. Omlouvám se za složitost slov, ale pokusím se to říci lidsky: Vytvořit program, o který se lze opřít, není  a z podstaty věci nemůže být výsledkem toho, že někoho osvítí duch svatý. V dnešní době to předpokládá, že lidé jsou schopni o podstatných prvcích takového programu diskutovat a při těchto diskusích si uvědomit, co je nejdůležitější, co je spojuje, resp. v čem se shodnou a mohou či spíše musí se spojit, aby něčeho dosáhli.

Programem například není následující: "Za všechny problémy je vinen kapitalismu, všechny se problémy vyřeší, když nastolíme socialismus."

Za určitých podmínek by to mohlo být východisko programu, ale to by dotyčný, ten, kdo výše uvedené považuje za program, musel:

1. Přesně vymezit, co chápe pod pojmem "kapitalismus".

2. Mít jasnou představu, jak společnost funguje bez reprodukce kapitálu v konkurenčním prostředí.

3. Proč došlo k erozi a ztrátě efektivnosti minulého režimu u nás a ve všech zemích světa, kde systém nazývaný socialismem fungoval.

4. Na čem zakládá svoje přesvědčení, že se problémy nezopakují znovu.

Jakmile kdokoli pocítí, že jsou mu tyto otázky nepříjemné, vystavuje sám sebe riziku, že místo toho, aby přispíval k pochopení toho, o co jde, stává se brzdou vyzrávání veřejného vědomí. Jak jsem již řekl - žijeme v přelomové době a ta si vyžaduje pochopení podstaty přelomu, kterým procházíme (jako globální společnost a v rámci toho i u nás lokálně).

Fungující paradigma se projeví tím, že v něm lidé začnou nacházet vysvětlení toho, proč se doposud obrat k lepšímu nepodařil, a začnou v popisu té změny, se kterou nosné paradigma přichází, vidět i svou perspektivu. - Takovéto paradigma, takováto vize, takovýto logicky propojený souhrn názorů zatím nefunguje.

Jde o to, aby ve vášnivých diskusích příslušný koncept (učeněji paradigma) žil a sílil. Aby námitky, se kterými se musí vyrovnávat, přispívaly k jeho obohacování. A aby si v poctivých a kritických diskusích ti, co tento koncept sdílejí, stále více uvědomovali potřebu jej upřesňovat.

To je životaschopný koncept, který spojuje lidi. Mrtvý koncept naopak lidi rozděluje.

K tomu životaschopnému doufám se dostanu zítra a podrobněji.