Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Černohorec si pobafává u dřevíčského krbu a pravice dostává strach. Ona ta majetková přiznání,protlačená na přání Hradu Senátem a schválená novou sněmovnou by byl velký problém. I zákonná opatření Senátu by mohl soud s Pavlem Rychetským včele nějak obhájit..nejen pro pravici.Jinak děkuji autoru,za tento příspěvek a odkazy,jelikož byl velmi poučný a mnohé, co autor již včera slíbil,opravdu pododhalil.
Druhá otázka, nad kterou bychom se měli zamyslet, je odhad užitku, který hráči přináší získání informací o očekávaném chování protihráče. Jinými slovy, kolik je rozumná cena, kterou by ještě měl za takovou informaci zaplatit. Základní metodou pro rozbor takového problému je pomocí garančních strategií.
Výchozí situace je celkem přehledná. Máme dvě strany ČSSD a ODS, nazveme je A a B. Každá z nich má jiné vidění v uskutečňování vládní politiky, ale strany nejsou přímo ve válečném (antagonistickém) stavu, ovšem situace mezi nimi není přátelská, takže předsedové těchto stran mají dobrý důvod se navzájem ostražitě sledovat. Není to snadné, protože strany jsou vymezeny na půdorysu pravice a levice a média ostře sledují,každý jejich kontakt.
Proto si každý z obou předsedů našel mezi členy druhé strany svého informátora, který sleduje bedlivě a aktivně svoji stranu více než doposavaď, hovoří se spolustraníky a analalyzuje preference stranických voličů a tedy zjišťuje, co se v jeho straně děje. Zprávy pak prodává předsedovi druhé strany za pevnou taxu, řekněme za 1000$. Ti, kdo jsou trochu sečtělí v té správné literatuře, už asi vytušili, že informátoři ve skutečnosti nejsou dva, ale jeden, který pracuje pro obě strany. Jako ostatní bezcharakterní typy (nezařazení poslanci,kterých není málo); i onen informátor je lakomý a přemýšlí, jak si přivydělat.
Jednoho dne se dozví, že ve straně A není jednota na společném hlasování a zprávu o tom prodá předsedovi B. Dostane svých 1000$, celkem po zásluze, ale to mu nestačí. Kontaktuje svého předsedu A a oznámí mu, " že strana B ví,že ve straně A není jednota na společném hlasování ''. I to je hodnotná zpráva a informátor inkasuje svou odměnu .Pořád mu to nestačí, kontaktuje předsedu strany B a sdělí mu „Strana A už ví, že vy víte, že ve straně A není jednota na společném hlasování „. Dovedeme si představit, že tak by mohl pokračovat neomezeně dlouho a pořád sbírat své odměny.
Naším úkolem je najít metodu, jak zjistit, kdy jak by předsodové obou stran měli přestat za informace platit. Nejde jenom o zruinování stranických pokladen, jako spíše o to, aby předsedové neplatili za něco, co pro ně už nemá význam a buduje jen koalici vzájemného krytí porušování obecně přijatelných zásad, ale na prazném paradigmatu. Tento problem je v teorii her jednoduše řešitelný.
Ovšem čimelický knížepán si může dovolit držet svého alchymistu hrače 1 a ten dobře s Bohem na nebesích ví,že také záměrná desinformace protihráče 2 zvaného Zubatá pleš patří k práci s informacemi ve strategické hře.
Na obecné úrovni má hodně co dělat s nematematickými obory, jako je psychologie nebo
politologie. My se zabýváme strategickým chováním z hlediska matematické teorie her, ve které jde hlavně o užitky jako reprezentaci výher a proher. Proto se i na desinformace budeme dívat především jako na prostředek ke zvýšení zaručené výhry a můžeme zvýšení výhry porovnávat s náklady, které si vyslání desinformace vyžádá. Hráč který desinformaci takto vyšle dobře zvažuje očekávanou výplatu ze hry, kterou hráč 1 může díky "výrobě" desinformace dosáhnout. Je samozřejmé, že "výroba" desinformace má pro hráče 1 smysl jedině tehdy, je-li rozdíl kladný a je-li také větší než náklady s "výrobou a šířením" spojené. Práce s desinformací je nejspíš nejproblematičtější a vlastní teorii her nejvzdálenější z různých forem využití informace ve strategickém konfliktu. Je tomu tak z několika důvodů. Především, mezi nepříliš hlasitě proklamovaná, ale v herních modelech hodně respektovaná paradigmata teorie strategických her patří důvěra v model zahrnující i informace o úmyslech hráčů. Je sice pravda, že v reálném konfliktu má lhaní a podvádění protihráčů své místo, jeho zapracování do modelu ale není jednoduché. Je tomu tak mimo jiné i proto, že desinformace nejvíce využívá mimomatematických prvků (jako je psychologie, vydírání,propaganda či nátlak), které do teorie her opravdu nespadají. To co řešit můžeme je uplácení, jeho délka a výše úplatků. Jedná se tedy o cosi na hranici několika (snad pořád ještě vědních) disciplin, jejich syntéza přirozeně přesahuje teritorium každé z nich. Nicméně, poskytování desinformací ke konfliktnímu chování patří a je realistické předpokládat, že má v herních modelech své místo.

radimvalencik: Moc hezké doplnění teoretickým modelem.
Na velmi obdobném princpipu je založena hra prezentovaná v bajce o dělení sýra liškou dvěma vranám.

---
radimvalencik.pise.cz