Článek (71.80) Hra: Co přinesl 19.8.13 – Superaféra 68

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: (71.80) Hra: Co přinesl 19.8.13 – Superaféra 68

23. 08. 2013 - 14:03

ondrey: Dobrého stratéga zajímají dva faktory zisk a vítězství (v politice z toho narozdíl od sportu plyne i značná moc ovlivňovat životy jiných). Na to čimelický stratég hraje. Suchý Topol je pro exprezidenta Klause persona non grata, byl jím po zvolení do čela ODS a jejím doposavaď. Takže jeho valašské povykování ho nechává chladným, stejně jako mě. Václava Klause hodnotit nechci, jelikož on hraje podle mě svou osvědčenou strategii rozkladu všeho, tak jak jsem již na těchto stránkách uvedl a pak jakéhosi šokového sjednocení,kde se přeskupí síly výhodně pro tvůrce strategie a majitele informací nad situací. Stojí za ním nejbohatší lidé v zemi a nebude se pouštět do jakýchkoliv maximiliánských Mexik, když moc dobře ví,že v zemi je levá nálada. Svými výroky jen koriguje dění, kolem svého zkaženého dítka tedy ODS. O kecalovi panu Pecinovi, bývalému náměstka exministra Rusnoka, rozhodnou demokraticky voliči SPOZ a pošlou ho snad na odvykací kůru pro otylce, jelikož jemu se evidentně ve veřejné správě daří. Ovšem tato strana mladšími kádry neoplývá, třeba tedy v kellerovském Moravskoslezkém kraji uchvátí křeslo v poslanecké kantýně.
Osobně nechci nijak stranu krumlovského Herzoga blahořečit, ale jako jedna z mála, krom komunistů která se chová docela racionálně,protože ji jde nejen o přežití, ale i o moc. A o to v teorii her jde a to mě zajímá. Co se týče socialistů ať národních, demokratických či československých… považuji principy sociálního smíru a neustálou diskuzi názorů za sociologicky zajímavé, ale rozhodně v dlohodobém výhledu, který zadlužený svět čeká naprosto naivní. To že každá skupina si generuje svého vůdce, je taky a posteriori ověřeno. Socialismus je výtah pro lékaře, nefektivní intelektuály, úředníky,nádražáky, důstojníky a učitele a lidé, co je volí se cítí dost často obelháni nebo zadlužení neřeší. Dělníky,řemeslníky a OSVČ rozhodně nikdy socani nenadchli, oni zažili 90.léta, kdy z důvodů deliberalizace spousta věcí šlo, když jen na cestě do práce (do 22.června na stát) např. při projetí Prahou vás kotroluje 12 radarů, tak to není normální. Pozastavme se u toho, kdo je v ČR levice. Zde krumlovský Herzog znovu volí správnou strategii,že se proti levici nevyhraňuje, jelikož se nechce vyšachovat,jako to učinila „Zubatá pleš“,která má se svojí stranou marginální aditivitu nazývanou politology koaliční potenciál. Jestli je to výsledek socanských radilů toužících po věčné opozici,kterých je ve straně přehršle, čí výsledek vlastní neschopnosti a uchvácení moci moravskými oportunistickými chasníky, tak je lepší vše nechat a zvolit status quo, jak to činí s ČSSD prezident Miloš Zeman. Poslal do Prahy silnou figuru svého proradce v osobě odboráře Jaroslava Zavadila, za kterým se jeho přijetím chystají protlačit i další pražští sociálně demokratičtí ovšem narozdil od J. Zavadila političtí zbabělci. Osobně nepodléhám tlaku médií kulturní fronty, takže neustálá kritika správných kroků mnou nevoleného prezidenta je mi volná. ODS v minulosti odvolala disidentského roznašeče letáků Jana Rumla z ministerského postu a prezident Havel na truc jeho demisi nepřijal, ač spoludemisi Klausova ekonoma Ivana Kočárnika akceptoval. Václav Klaus nazdory rozhodnutí ODS musel budoucího turbostudenta z Plzně ve vládě proti ústavním zvyklostem držet. A takového povyku nebylo. To že si pravdoláskař V.Havel přál mít středovou stranu,kterou by mohl z Hradu ovlivňovat českou politiku to není,žádné tajemství a Jan Ruml mu ji měl vytvořit.
Podle mě se dá v budoucnosti čekat společný postup Klause a Zemana proti TOP 09. Tuto stranu výrazně podporují banky, pojišťovny, IT business, firma co za hubičku dostala SAZKU a spousta jiných přesunů majetku o kterých se chemik Sepp usilovně snaží. Tyto instituce, chtějí stabilní situaci z ktere chtějí rýžovat na levicové mase. Nic nového pod slunce...řekněme tomu kozervativní,kapitalistické chování.
To že ČSSD má velký problém a naivně věří,pokud její předseda v projevech veřejně nelže, že vyhraje s takovu silou,že sestaví jednobarevnou vládu, tak by mě moc zajímalo, kde tyto rozumy berou, když neustále strana prohlašuje,že se na tom strana usnesla. Osobně si myslím,že mu radí asi skupina přelétlých komárů, co vzpomínají na mladá léta,kdy ve své sociální demokracii v Národní frontě sjednocené,rozhodovali,jako jedna věčná strana sami a o všem. Právě popsané tak v ČSSD vzývané rozhodování za jistoty (někdy se také užívá termín "za určitosti") je jen zdánlivě tak jednoduché. Uvědomme si, že do této kategorie patří například i lineární nebo kvadratické programování a řada dalších úloh, ve kterých jsou vazby mezi rozhodnutími a výsledky i hledání toho nejlepšího výsledku poměrně komplikované ve straně,která osobě prohlašuje, jak je pluraritní. Bohužel Bohoušovi komáří soudružští mudrci vidí svět jednobarevně a tak si ho i v barvách sociální demokracie přejí. Výsledky vidíme, akceneschopný vítěz voleb, strana, jež dosadila premiéra nevzešlého z voleb (Jiří Paroubek),Špidlo-Grossovské fiasko s následným nabalíkováním v Orlenu či europarlamentu atd. Proto to,co moravští chasníci předvádějí, je jen strouhání mrkvičky nad osudem a rozpadem struktur modré partaje,což je v zásadě dobře,ale ne pro občany,kteří musí si to vyřizování mocenských půtek a šmelin velmi draze platit.
Pokud odcituji německá media, tak ta hlavně píši (krom Bildenbergem vlastněných jižních plátků),že prezident Zeman řeší situaci zaviněnou nejskorumpovanější vládou a sněmovnou v rámci EU. Reviduje historii s výsledkem, že Češi si sami neumí stabilně vládnout, neuměli převzít odpovědnost ani v Evropě (zpackané předsednictví EU) a jsou zatvrdle historicky protievropští a astabilní. Proto se braniborská media ptají, zdali má smysl, u země bránící se přijetí eura a evropské spolupráci a integraci, čelící zpronevěrám evropských peněz aby v EU zůstávala?
Takže ať se autor stánek na mě nezlobí, ale strategie hrající čimelickým Herzogem a hradním Zemanem,jako metoda výběru optimálního rozhodnutí za neurčitosti vypadá na první pohled rozumně. Při bližším zamyšlení si ale uvědomíme, že optimalizace střední hodnoty užitku (to jest průměrného užitku) má smysl pouze tehdy, když se stejná rozhodovací situace opakuje tolikrát, aby mělo smysl se spolehnout na zákon velkých čísel a na přiblížení skutečného průměru dosažených užitků (kolektivní racionality) ideální střední hodnotě! Tedy pro laiky, doufám,že se k prosazení řešení nebude opakovat patová situace po volbách znova, to si Miloš Zeman a Černohorec asi jako jediní velmi dobře uvědomují.
Existují ale i jiné situace, kdy nemusí být minimalizace střední hodnoty úplně shodná se zájmy rozhodovatele. Předpokládejme poslance, který je nemajetný a z vážných důvodů naléhavě potřebuje 100 000Kč. Nechce si u půjčit u Víta Bárty,takže má k dispozici dvě rozhodnutí vsadit si do TOPkou přepuštěné bývalé státní loterie,která již nedává 2 miliardy korun ročně sportovcům,tedy rozhodnutí d1 a d2 (Luce Raiffa říká může si vybrat mezi dvěma loteriemi). Vedou k rozložením pravděpodobností P1 a P2 na množině peněžních výplat v korunách, kde
d1: P1 (100 tis.Kč) = ½ , P2 (200 tis.Kč) = ½ , takže EP1= 150,
d2: P1 (0 tis.Kč) = ½ , P2 (2000 tis.Kč) = ½ , takže EP1= 1000,
Podle navržené metody by měl rozhodovatel volit rozhodnutí d2. Pokud ale opravdu potřebuje získat zaručeně 100 000 Kč, zvolí patrně rozhodnutí d1.
Strategie, kterou používá Miloš Zeman (a o kterých slovy kancléře Mynáře český prezident velice hloubavě přemýšlí) popisuje následující vztah mezi rozhodnutím a jeho možnými výsledky.Předpokládáme, že každé rozhodnutí pouze vybere nějakou množinu možných výsledků, mezi kterými je i ten, který nakonec nastane, ale rozhodovatel nemůže ovlivnit jeho výběr (ovšem může na něj mediálně zatlačit, či jinak ovlivnit, což oba prezidentští kandidáti umě činí) může pouze vybrat množinu, která ho obsahuje. O něco formálněji, výsledková funkce přiřazuje každému rozhodnutí nějakou množinu výsledků. S rozhodováním za neurčitosti se můžeme setkat tehdy, jestliže do situace (a do volby výsledku) vstupují ještě další činitelé neovlivnitelní rozhodovatelem. Takovými vnějšími činiteli mohou být protihráči ve hře, ostatní účastníci ekonomického projektu, ale třeba i iracionální samozvaný levicový liberál Bohuš Sobotka, jiné přírodní vlivy, náhoda nebo žvanil Pecina.
Nejobvyklejší metodu volby optimálního rozhodnutí nazýváme garančním postupem
s ním se setkáme v literatuře věnované teorii her. Je založena na následující myšlence. Pro každé rozhodnutí a s ním související podmnožinou výsledků najdeme ten z možných výsledků, který je pro rozhodovatele nejméně příznivý. Rozhodovatel by pak měl zvolit to rozhodnutí, pro které je tento nejhorší výsledek ještě nejpřijatelnější.(prezident Zeman,chemik Sepp a čimelický Herzog).
Právě popsaný garanční přístup vypadá rozumně a při správném použití také vede k celkem rozumným výsledkům. Jeho výhodou je, že zaručuje jistou dosažitelnou hodnotu užitku(přebirání moci TOP od ODS na vládě, v Pze). Nabízí tedy něco, na co se rozhodovatel může opravdu spolehnout, i když je toto spolehnutí opřeno o dost pesimistický pohled na situaci - každé rozhodnutí spojuje s tím nejhorším výsledkem, ke kterému může teoreticky vést. Při praktickém použití tohoto přístupu je ale nutné použít jistou dávku zdravého rozumu. Jde o to, že s praktickým uplatněním garančního přístupu bývá spojena i počáteční analýza rozhodovacího problému spojená s vymezením množin pro každé rozhodnutí. Podstatné je, že by množiny neměly obsahovat "zbytečné" prvky (např. zbytečnou neaditivní ČSSD), které mohou zkreslit hodnotu .Jelikož každý dobrý stratég i ten čimelický a hradní ví,že v ČR vládnou malé strany! Význam slova "zbytečné" je dost obtížné přesně specifikovat. Zhruba znamená výsledky, které jsou sice teoreticky možné, ale z nějakých důvodů s nimi soudný člověk nepočítá. Winston Churchill se v bombardovaném Londýně navzdory svému bodyguardovi (od toho ta příhoda je) rozhoduje zdali například, nepůjde na svou milovanou procházku s doutníkem,když existuje možnost, že do něho venku udeří padající bomba V1 nebo (což je o něco pravděpodobnější),ho v chaotickém shonu před nálety srazí auto. Přesto na procházky britský premiér chodil a z uvedených pesimistických výsledků si dělal s anglickým humorem jemu vlastním legraci. Stanovit hranici mezi teoreticky možným a prakticky reálně očekávaným není právě úkolem pro matematický model a je spíše záležitostí intuice věci znalého rozhodovatele.