Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: odmítl by příslušný hráč spolupráci, neboť by si sám mohl zajistit více, než na něho zbude při dělení. Rozdělení splňující podmínky tito nazveme individuálně stabilním. Částky a1,a2,...,ak splňují tyto vztahy, nemusí být ještě stále přijatelné pro všechny hráče. Kdyby se totiž stalo, že mezi nějakou skupinou hráčů by bylo celkově rozděleno méně, než si mohou zajistit při utvoření koalice, tj. tito hráči utvořili koalici, odmítli by spolupracovat s hráči mimo jejich koalici a dělili by se nakonec nejméně výplatu plynoucí z této koalice.
Rozdělení pro všechny koalice nazveme skupinově stabilním. Každé skupinově stabilní rozdělení je zřejmě individuálně stabilní, nikoliv však obráceně. Množinu všech kolektivně racionálních a skupinově stabilních rozdělení nazveme jádrem. Jádro jako množina řešení rovnice a nerovností je buď prázdné, anebo konvexní kompaktní polyedr; má tedy z matematického hlediska poměrně jednoduchou strukturu. Jestliže hra v normálním tvaru, popisující koaliční konflikt, má charakteristickou funkci a je-li jádro neprázdné, nazveme strategie x splňující podmínku spolupráce optimálními strategiemi v uvažovaném konfliktu.
Optimálním rozdělením nazveme střední hodnotu a rovnoměrného rozložení pravděpodobností definovaného na jádře. Řešením hry potom rozumíme dvojici (x, a). Tyto definice poskytují pro případ her s neprázdným jádrem vyčerpávající odpověď na všechny tři otázky, které jsem uvedl na začátku tohoto článku. Má-li hra neprázdné jádro, pak řešení vždy existuje. Bohužel v mnoha modelech reálných konfliktů je jádro prázdná množina.
I pro tyto případy lze však podává herní teorie návod k účelnému jednání. Morální imperativ v určitém smyslu odpovídá našemu pojetí společenského uspořádání, (,ale je také individuálním uspořádáním pro každého jednotlivce; to je vůle, kterou by měl mít každý jednotlivec, kdyby byl plně racionální. To je to , co po hráčích, členech koalic vlastně chceme. Obsah morálního imperativu vyplývá z jeho kategorické povahy. Morální neboli kategorický imperativ musí mít plnou meziosobní platnost; to je Kantův princip autonomie vůle. Aby byl tento princip splněn, musí každý jednotlivec považovat každého jiného jednotlivce za cíl sám o sobě! Kantovo slavné pravidlo kategorického imperativu spočívá pak v přijetí takových principů chování, že kdyby je každý dodržoval, nevedly by k žádnému vnitřnímu sporu, tedy ani vzniku koalic vzájemného krytí založených na porušování obecně
přijatelných zásad.