Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ing. karel hušner,csc: Na článek jsem narazil na Nové republice. Ale tam jsou tak divné komentáře (né, že by v některých nebylo zrnko k zamyšlení, ale celkově je to deprimující), že raději reaguji tady. Plně s úvahami uvedenými v článku souhlasím a mohu i z vlastní životní praxe doložit, jak je dokonce existenčně důležitá mezigenerační týmová práce. Kdysi (v té době jsem pracoval jako hlavní energetik největšího pražského průmyslového podniku) došlo k havárii na elektrosystému. Technické detaily nebudu rozebírat. Skutečnost však byla taková, že jsem musel rozhodnout o řešení ve velmi krátké době, jinak došlo k řetězovému kolapsu elektrosystému několika závodů s následnou vynucenou celozávodní dovolenou. Odborně jsem znal způsoby řešení, ale vzhledem ke krátkosti času nebylo možno provést hlubší propočty (pozdní, byť přesné, by už byly zbytečné) a vyhodnotil jsem dvě varianty. V týmu, který jsem měl k dispozici, jsem navrhl jednu z variant. Do nejdelší smrti si budu pamatovat, jak si mě vzal v rámci nastalé diskuze jeden starší, zkušený elektrospecialista stranou a řekl mě: "Tato varianta vede k průšvihu. To se nám už stalo v roce 1953 a bylo to děsivé". Zkrátím to: Nařídil jsem realizovat druhou variantu ... a byla úspěšná!! A tehdy jsem si poprvé uvědomil, že pro úspěšnou (nejen) řídící práci potřebujete nikoliv seznam úspěšných řídících řešení, ale především těch neúspěšných. Ale ten neexistuje, neboť ten, kdo si tím prošel, se tím chlubit nechce - a vzhledem k tomu, že by to mohlo někdy vést i k trestnímu stíhání, tak to ani nikdo "ventilovat" nebude. Ale v týmu, který pracuje opravdu týmově, to vede jednoznačně k úspěchu - a rychlému. Jinak si každá generace "vše negativní zopakuje". Ne nadarmo se pak o takových "chytrých", kteří si myslí, že jim "ti starší" nemají co říci, pak říká: Opsal a chybami doplnit. ... A společnost pak klopýtá tam, kde by mohla jít snadno a řešit (i s chybami) jen nové situace. Radime, máš pravdu, ale bojím se, že zkušenosti jsou opravdu nepředatelné. Aspoň podle politiků, mainstreamu apod. Takže závěrem: bez trvalého kontaktu s předchozími generacemi to nejde. Jejich informace je nutno poslouchat a věnovat se jejich rozboru a ... třeba je nepřijmout, ale na základě rozboru tehdejších a dnešních podmínek dané situace.