Radimvalencik | Emancipace středounijního prostoru a Ukrajina

Emancipace středoevropského či přesněji středounijního prostoru, ve kterém mimořádně významnou roli hrají hranice bývalého Rakouska-Uherska (nikoli jako monarchie, ale jako země s vyspělým institucionálním systémem schopným zvládat soužití různých etnik, náboženství, jazykově i kulturním zaměřením různých skupin obyvatelstva, regionů s výrazně odlišnou vyspělostí ekonomickou i sociální) je na pořadu dne. Od vývoje Západu EU si nelze slibovat příznivější vztah (naopak, budeme muset počítat s větší arogancí, větší bezohledností a větší "nogonizací" tohoto prostoru).

Na zázrak spočívající ve změně trendu mohou čekat jen ti nejvíce naivní. A myšlenka "vícerychlostní" EU je už úplně absurdní. O tom jsem podrobně psal včera, viz:

radimvalencik.pise.cz/...

Dostal jsem obrovské množství ohlasů, které nedokážu dostatečně reprezentativně zpracovat v krátké době. Navíc se připravuji na večerní dvouhodinový rozhovor, k jehož poslechu (a připomínkování) srdečně zvu:

Dnes bych se chtěl věnovat souvislosti mezi emancipací středoevropského či středounijního prostoru a vývojem na Ukrajině.

Emancipace středoevropského prostoru a Ukrajina

Od počátku dramatického dění na Ukrajině nešlo o přičlenění Ukrajiny k EU. Z ekonomického hlediska to byl nesmyslný projekt. Šlo o další krok v obkličování Ruska (včetně vytvoření základny USA na Krymu). Když to nevyšlo, zvolil se plán na destabilizaci Ukrajiny, vyvolání protiruských nálad i za cenu přímé podpory sil genocidního ukrajinského nacionalismu. K tomu jsem napsal článek již na začátku roku 2014 (neměli bychom mít krátkou paměť) "Ukrajina: Jak to začalo a kam to došlo". Článek začínal takto: "Ozývají se a budou se ozývat hlasy, že by ti, co se podíleli na lumpárně zvané "ukrajinská krize" měli přestat žvanit a jít tam, kam patří. Někteří z nich ještě mají drzost říkat, že nemohli tušit, jak to bude. A dokonce mají tu drzost připisovat vlastní selhání chybám druhých. Tak jsem dal dohromady několik svých komentářů, které připomínají, jak to začalo a kam to došlo (z doby od 25. ledna tohoto roku do 3. března)."

Viz: radimvalencik.pise.cz/...

Ti, co rozehráli sviňskou hru, to s Ukrajinou od počátku vůbec nemysleli vážně a na utrpění Ukrajinců, které bude nutně následovat, prostě kašlali. Nejdříve iluze toho, jak se Ukrajině pomůže. Když to dostatečně nezabíralo, tak k diskreditaci Janukovyčova režimu byli použití i najatí střelci, kteří vraždili lidi (u nás při obdobné akci stačila jen fáma o "mrtvém studentu Šmídovi", ale jinak jako přes kopírák). Kam až situace dospěla, velmi přesně doslova před pár dny popsal J. Bašta: "Ukrajina je jediná východoevropská země, jejíž ekonomika za posledního čtvrt století od rozpadu Sovětského svazu ve všech důležitých ukazatelích neustále klesá...Jen pro srovnání – z tohoto pohledu je ekonomická výkonnost České republiky 4 x vyšší, Polska více než 3x, Ruska skoro třikrát, Běloruska 2x ve srovnání s Ukrajinou. K výraznému propadu došlo v průběhu posledních třech let v souvislosti s válečným konfliktem na východě země. Snaha o prosazení ekonomických reforem nařízených věřiteli Kyjeva měla jediný viditelný důsledek: ukrajinské ceny za většinu základních produktů a služeb se hodně přiblížily těm evropským, kdežto příjmy (které vždy patřily k nejnižším v Evropě) výrazně poklesly... Afrikanizace proběhla nejen v politice, jak dokazuje všudypřítomná korupce a existence soukromých, případně partajních armád, stále více ovlivňujících každodenní život, ale také v ekonomice...ukrajinští a unijní politici (včetně našich) změnili Ukrajinu na velmi nepříjemné místo, vhodné spíše k přežívání než k životu."

Viz: prvnizpravy.parlamentnili/...

Dnes už je většinová shoda na tom, že o Ukrajinu nikdo nemá zájem, že ji čeká dlouhodobé hnití a vyhnívání doprovázené nejrůznějšími lokálními vnitřními střety, postupný úpadek. Podle mého názoru jedinou šancí pro Ukrajinu je právě emancipace středounijního (Austrijského) prostoru. A to ne jako nějakého nového státního útvaru, ale na bází aktivit zdola – podnikatelských, kulturních, turistických, komunikačních apod. To, čeho se podařilo dosáhnout v rámci integrace EU a jejích přesahů má přece jen značnou hodnotu, na které lze stavět. Lze dosáhnout výrazné obnovy přirozených ekonomických, sociálních a ideových styků mezi regiony na základě historické paměti, historických tradic, obnovení historické důvěry i historického étosu. Nikoli jako resentimentu, ale jako odrazového můstku. Podstatná část Ukrajiny je součástí Austrijska, patří ke středoevropskému prostoru – Lvov, Tarnopol, Mukačevo. Emancipace a posílení středounijního prostoru nabízí celé Ukrajině velkou šanci. Tím spíš, že nikdo kromě Ruska nemá zájem na dlouhodobém léčení ukrajinských neduhů, které potrvá přinejmenším několik desetiletí. Zdůrazňuji, že nejde o revizi hranic. Revize hranic nemá v současné době žádný smysl. Ukrajina beztak již jako stát standardního typu v mnoha svých atributech na dlouhou dobu přestala existovat. Jde především o posilování funkčních ekonomických vztahů obchodem počínaje. Podmínkou jsou spontánně rodící se vztahy důvěry, zdola pociťovaná potřeba práva a vymahatelnosti práva, práva svou přirozeností a motivy svého vzniku silnějšího, než je vliv korupčního zamoření ukrajinského prostoru.