Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

honza: Myslím, že koalice KDU-ČSL a STAN je velmi dobrý krok. Kdo nechce volit levici, může volit toto uskupení a přispět k tím ke kultivaci české politické scény. A. Babiš má velkou zásluhu na úsilí řádně vybírat daně, ale jinak je to další podnikatel v politice a tam podnikání nepatří. Ekonomika na tom je relativně lépe než před 5 lety, tudíž je co rozvíjet a co "nezkazit". Samozřejmě nikdo nemůže zaručit "světlé zítřky", ale pokud by se standardní strany (KSČM, ČSSD, KDU+STAN, ODS) vrátily k dominanci na politické scéně, bylo by to jenom dobře. Je zjevné, že různé jednorázové akce nebo realizace osobních ambicí jednotlivých (byť mocných nebo bohatých) lidí k ničemu pro obyvatelstvo moc nevedou. Konec konců, úkolem politiků je spravovat republiku a vytvářet lidem podmínky pro svobodný rozvoj. Samozřejmě, svoboda není neomezená a je potřeba vymezit hranice a pravidla jejího uplatňování. Tj. žádné velké zázraky nejsou třeba, stačí dělat dobře to co politický systém dělat má, a mít na paměti stabilitu a korektní zacházení s občany.

honza: Jinak by to ještě chtělo "něco" udělat s KSČM a ODS. Ani jedna z těchto stran se nechystá k odchodu z politické scény, přitom ale obě mají v programu věci, které jsou nereálné a pro většinu voličů v případě skutečně realizace nepřijatelné. Chápu, že se jednotlivé strany snaží odlišit, aby působily na různé voličské skupiny, ale tyto strany mají vzhledem ke svému programu téměř nulový koaliční potenciál a hlasy, které dostanou, jsou tak téměř jistě hlasy pro opozici. Proto by bylo vhodné (ale těžko reálné) zvážit, zda tyto strany nějak nezměnit v tom smyslu, aby bylo možné si je, při vhodné konstelaci zbytku politické scény, představit i jako vládní.

ondrey: Vyrovnat alternativy soupeře
Racionální hráči si vybírají ze dvou strategií pouze v případě, že jsou pro ně obě stejně výhodné. Kdyby byla jedna ze strategií lepší, neměli by důvod hrát tu druhou. V knize Kena Binmora Teorie her se používá sousloví making the other guy indiferent. Což doufám lze česky volně přeložit, jako učiňte jiné hochy indiferentními, lhostejnými, tedy vyrovnejme alternativy soupeře. Podle mě o to se strana KDU-ČSL vyjednáváním se STAN pokouší. Na rozdíl od socanů, kterým zbude jen hra Na samaritána (The Good Samaritan Game). Typ této hru hraje několik hráčů v našem případě politických strany v ČR, kteří chtějí, aby někdo z nich pomohl zadlužené straně do koalice, jenž potřebuje pro další přežití uspět, jinak po volbách zbankrotuje. Pokud ji někdo pomůže, všichni, co pomohou získají nějaký užitek, v opačném případě nedostane nikdo nic. Háček je v tom, že pomáhat něco stojí, takže každý hráč, který nabídne pomoc ČSSD, získá o nějaký ten užitek méně v případě, že ČSSD ve volbách neobstojí. Pokud se nikdo jiný ČSSD nechystá koalicí pomoct, je pro ni nejlepší volbou nabídnout si pomoc sama a to v případném volebním neúspěchu ČSSD a neschopnosti financovat své pohledávky je autorem stránek avizovaný vabank. Teorie her se snaží popsat, jakým způsobem tyto vztahy založené na dohodě fungují, jak se dokáží dlouhodobě udržet a k jaké míře spolupráce vedou. Podle mě v rámci záchrany se chtějí KDU-ČSL a STAN dohodnout na strategii příměří, aby lépe uspěli.
Očekávání, že hnutí ANO bude volební hlasy získávat, je dost pravděpodobné. Tito hlasy budou ztrácet tradiční strany, tedy hlavně bezadresní socani nejspíše, než je ještě možné u ODS (i když asi mnoho živnostníků, co jim politika ANO nevoní a nechtějí být plátci DPH se asi k ODS navrátí). Komunisté díky exkomunistům na Hradě a v čele hnutí ANO zvyšují tak možný koaliční potenciál.
Mnoho lidí vidí u ČSSD, že se její sobotkovská strategie ofenzivně-defenzivních spojenectví, která mezi sebou uzavírají v přírodě e.g. šimpanzi silně nevyplácí. Když je nyní ČSSD díky ANO oslabená a řekněme ve srovnání s ANO finančně nemocná, tedy potřebuje pomoc možnou povolební koalicí, její spojenci na krajích shánějící prostředky nemají důvod jí v rámci možné ztráty reputace pomáhat (tedy i KDÚ-ČSL), protože mohou předpokládat, že nebude mít příležitost to ČSSD oplatit. ČSSD proto nemůže při vyjednávání vyhrožovat, že s nimi přestane spolupracovat, tak jak to činí premiér Sobotka, když se vymezuje tím, že si s Andrejem Babišem, jako předsedou vlády ve Strakovce nesedne. Řešení je odstranění zubatého šimpanze - člověka, na něhož se nemůžete spolehnout, s tím málokdo jako leadrem chce mít něco společného.
Zdroj: Ken Binmore, Game Theory: A Very Short Introduction, 2007, Oxford University Press Inc., New York